Článek
K rychlému získání mnohonásobně větších částek, než je samotný drobný dluh, navýšený o nesmyslná penále a poplatky, využívají tito spekulanti snadných návrhů na elektronický platební příkaz, podávaných na soudy.
Z necelých tří set korun tak může být klidně najednou i deset tisíc. Máte dvě možnosti – buď zaplatit, nebo se zdlouhavě a nákladně soudit s nejistým výsledkem.
Hospitalizace dítěte: z 250 Kč sedm tisíc
To se stalo i rodině ze západních Čech. Předloni v prosinci zapomněla zaplatit hospitalizační poplatek pražské fakultní nemocnici ve výši 250 korun za vážně chronicky nemocného, tehdy dvouletého chlapečka se srdeční vadou a mentálním omezením. Přitom už prodělal dvě operace a do nemocnice musí jezdit každého půl roku.
„Jenže nikdo nám tento drobný, tři roky starý dluh nepřipomněl. Najednou ale rovnou od soudu přišel elektronický platební rozkaz na sedm tisíc korun, v nichž jsou zahrnuty právní úkony nemocnice, úroky a nějaká penále,“ napsal Právu rozhořčený čtenář s tím, že je slušný člověk a zaplatil by těch pár stovek, kdyby mu to někdo připomněl.
Jenže věřitel to ze zákona není povinen učinit. Naopak může klidně takové pohledávky v tichosti prodat dalším subjektům. Člověk se pak diví, komu to vlastně dluží a hlavně jak nestydatě vysokou částku.
Soudy stejně musí papírovat
Zasílání výzev k zaplacení však na druhou stranu bývá často neúčinné, byť patří k dobrému mravu věřitele. „Máme ve správě půl miliónu pohledávek za fyzickými osobami. A až 75 procent z nich na první výzvu k úhradě vůbec nereaguje,“ sdělil Právu Kamil Kavka z inkasní společnosti M.B.A. Finance.
Elektronické platební příkazy měly především odlehčit soudům v případech týkajících se i nezaplacených pohledávek. Skutečnost je však jiná.
„Návrhy na elektronický platební rozkaz jsou jen hrou na elektronizaci justice. Když totiž žalovaný podá proti vymáhané pohledávce odpor, nebo se příkaz na platbu nepodaří žalovanému zákonně doručit, následně se věc stejně poměrně složitě řeší dál jako v každém normálním řízení. Na soudech se tak stejně hromadí dále štosy papírů,“ upozornil na kongresu Právní prostor 2011 soudce Jaromír Jirsa.
„S vymáháním takových drobných nezaplacených poplatků i od jiných institucí, než jsou nemocnice, se teď strhla lavina. Ve velkém do toho vkročila jistá investiční společnost, která žaluje i deset let staré pohledávky, jež odkoupila a pokouší se teď z toho vytřískat peníze. Lidé totiž většinou ani nevědí, že jejich pohledávky jsou i promlčené, a tudíž se nestačí bránit,“ potvrdila Právu pod slibem zachování anonymity advokátní kancelář, specializující se na věřitele.
Špinavou práci udělá dcera
Odprodeje pohledávek využívají i některé neseriózní firmy, poskytující spotřebitelské úvěry. Neověřují si, zda žadatel o půjčku ji bude schopen splácet, na což lidi nalákají. Když pak člověk půjčku nesplácí, prodá firma pohledávku své dceřiné společnosti. A ta už jde po dlužnících nekompromisně. Díky nezaplacené půjčce kolem 200 až 300 tisíc korun tak klidně přijdete o byt nebo domek, protože následné úroky a penále naskakují v násobcích.
Lidé v takto zoufalé situaci nemají pak jinou možnost než požádat soud o osobní bankrot a žít pět let na životním minimu, aby jim alespoň část byla odpuštěna. Vymáhací společnost však stejně získá mnohonásobně větší částku, než činil původní dluh, a s ní spojená úvěrová společnost z toho vychází s čistým štítem. Ona přece pohledávku nevymáhala, protože ji prodala.
Pořádek by měl nastolit zákon
Potíž je v tom, že činnost inkasních agentur nevymezuje v ČR prakticky žádný zákon. Absenci zákonné úpravy podnikání v oblasti inkasa pohledávek potvrdila dokonce i Asociace inkasních agentur (AIA).
„V Německu a Rakousku je činnost inkasních agentur řešena zákonem, který stanovuje povinnou registraci agentur, požadavky na zvláštní odbornou způsobilost, jakož i státní dozor nad touto činností a sankce za její protizákonný výkon. Zároveň jsou v těchto zemích regulovány i poplatky, které lze jak od klienta, tak i od dlužníka vybrat,“ uvedla ve svém stanovisku AIA.
V Česku bohužel nic takového zatím není. A tak si ti, kteří lidem vemlouvají půjčky, i vymáhací firmy dělají, co chtějí.