Loula: Umíme zpracovávat i jinou ropu než ruskou

Konec letošního roku, tak jak to v posledních dnech znělo z Evropské unie, se mi zdá pře­hnaně ambiciózní. Budeme rádi, když se to podaří do konce roku 2023. To rozhodnutí ale udělají politici, i když by měli respektovat odborné názory a argumenty petrolejářského průmyslu.

Pokud se vůbec podaří objem nahradit, tak třeba ze zemí ropného kartelu OPEC nebo Norska, při pokračování v dodávkách ropy z Ázerbájdžánu i Kazachstánu nebo USA. Máme za sebou dva covidové roky, tehdy byla nízká cena ropy a nešly tak velké investice do nových ložisek a těžby.

Dnes je otázkou, zda OPEC bude vůbec schopen zdrojově výpadek ruské ropy nahradit. Zatím vidíme rezervy u Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů. Uvidí se, jak Evropu podpoří Spojené státy. Prezident Joe Biden nedávno zrušil moratorium na těžbu ropy z ropných břidlic na federálních pozemcích. Uvidíme, jak se zachová OPEC na zasedání v květnu, zda produkci ropy navýší, a o kolik.

Česko má od roku 1996 ropovod IKL z německého Ingolstadtu do Kralup nad Vltavou. To je velká výhoda, protože tímto ropovodem se přepravuje asi 38 druhů rop a rafinérie v České republice mají zkušenosti s ropami jiné provenience než ruské. Třeba z Ázerbájdžánu, Libye, Norska nebo Spojených států. Zkušenosti tedy jsou, a to je oproti Slovensku výhoda. Vlastníkem rafinérií v České republice je polský PKN Orlen, který má na rozdíl od nás přístup k moři a umí si dovézt ropu tankery.

Jsme odkázáni na ropovodní trasy. Pokud by se zastavily dodávky ruské ropy ropovodem Družba, musel by přijít na řadu transalpský ropovod TAL, na který je napojen v Ingolstadtu ropovod IKL. TAL má kapacitu až 43 milionů tun ročně. Obhospodařuje jej ale konsorcium italských, rakouských a německých firem a v nich mají rozhodující podíly společnosti západoevropských rafinérií jako Shell nebo OMV. My tam máme pouze menší podíl a dopravujeme asi tři až čtyři miliony tun ropy zejména pro rafinérii v Kralupech nad Vltavou. Ta umí zpracovat neruskou ropu bez problémů.

Podstatné podle mě je, že PKN Orlen uzavřel smlouvu na dodávky ropy se Saudi Aramco. Ta dodává saúdskoarabskou lehčí ropu a ukazuje se, že by mohla mít kvalitu, která by mohla vyhovět rafinérii v Litvínově jako náhrada ruské ropy. Tamní rafinérie je nastavena na kvalitu ruské ropy, ale vyrábí velké množství motorové nafty a také řadu petrochemických produktů.

Jen pro představu, když třeba vezmete mobil, je na něm 95 procent výrobků z ropy. Už se provádějí pokusy, uvidíme, jaký bude závěr různých zkoušek, že by bylo možné v Litvínově zpracovat i ropu jinou. Musíme ji ale umět dostat do Ingolstadtu. Ropovod IKL už to potom zvládne, má kapacitu 11 milionů tun ročně, a Česká republika potřebuje osm milionů tun.

Ideálně tankery do Terstu. Je ale nejprve třeba prověřit logistiku dodávek neruské ropy tankery do vhodných přístavů. Pro nás je nejvhodnější Terst. Potom existuje ropovod ze Španělska přes Francii, ale ten je momentálně mimo provoz. Je tedy třeba prověřit, kolik by stálo jeho obnovení.

To by nám pomohlo významně zvýšit zdroje neruské ropy. Konkrétně je ale třeba nutně řešit možné navýšení kapacity ropovodem TAL a to, zda je prostřednictvím PKN Orlen dostatek neruské ropy pro rafinérii v Litvínově. Stejně jako to, zda je i nadále zajištěno plynulé zásobování motorovou naftou z dovozu zejména z okolních států.

Česká republika není v naftě soběstačná. Musíme ročně dovážet dva miliony tun pohonných hmot, zejména motorové nafty. Potřebujeme tak, aby trh byl stabilní i v okolních zemích jako Polsko, Německo nebo Slovensko, které rovněž mají ruskou ropu. Případné embargo ruské ropy je potřeba řešit jako solidární projekt celé Evropské unie a bude to vyžadovat delší čas.