Londýnský Big Ben už odbíjí brexitu: Jak moc bude bolet? A koho víc?

Vystoupení Velké Británie z Evropské unie (EU) – brexit – trvalo déle než tři roky. A ani po více než čtyřech letech od referenda o vystoupení, které se uskutečnilo 23. května 2016, nejsou vztahy mezi sedmadvacítkou a jejím bývalým členem definitivně vyřešeny.

Velká Británie opustila EU o půlnoci z 31. ledna na 1. února 2020. Od té doby už není členem Unie, ale v rámci jedenáctiměsíčního přechodného období ještě může využívat hlavní výhodu členství – společný trh a volný pohyb osob a zboží.

V průběhu přechodného období se podle dohody vztahují povinnosti členských států i na Británii, už se však nemůže podílet na rozhodování sedmadvacítky – tedy na tvorbě společných pravidel, jež zatím musí i nadále dodržovat.

Po 31. prosinci 2020 však jakékoliv výjimky skončí. Jak od tohoto data bude fungovat obchod mezi Spojeným královstvím a zbytkem Unie, však stále není jasné. Oběma stranám se krátí čas, aby ke společnému řešení dospěly.

„Už není žádný další čas. Prostě pokud se do zhruba půlky prosince nepodaří dohoda dojednat tak, aby se do konce roku stihla přepsat do právního rámce, přijde 1. ledna 2021 tvrdý brexit,“ komentovala začátkem týdne situaci v diskusi projektu Café Evropa česká státní tajemnice pro evropské záležitosti Milena Hrdinková.

Jednání se dostalo již do devátého kola. Vztahy mezi oběma stranami se přitom v období koronavirové pandemie notně vyostřily. Evropská komise dokonce zahájila s Londýnem právní řízení kvůli porušení loňské dohody o vystoupení.

Prezidenti a premiéři zemí EU se minulý týden sešli na summitu, který měl vyjasnit pozici EU v nadcházejícím, dost možná posledním kole jednání s Londýnem.

„Chceme dohodu, ale také chceme hájit rovné podmínky hry. Je to otázka férovosti, je to otázka pracovních míst a integrity našeho jednotného trhu,” nechal se slyšet šéf Evropské rady Charles Michel před summitem. Lídři států se nakonec usnesli, že by Británie měla učinit ústupky výměnou za přístup na společný trh bez cel a kvót.

„Ať se podíváme na kteroukoliv z predikcí dopadu odchodu z vnitřního trhu bez dohody: ať už mluvíme o nastolení celních tarifů, neuznávání různých standardů a certifikací, které začnou firmy bolet v den jedna změny režimu, kdy se budou snažit dovézt první auto, jakékoliv zboží, které podléhá nějaké certifikaci, ten dopad bude nesrovnatelně větší na Velkou Británii než na EU,” říká Hrdinková.

„Bude to velmi bolet oba partnery, ale Velkou Británii to bude bolet víc. A vidíme v těch vyjednáváních, že to začíná být znát. Začíná být znát určitá nervozita a opravdu vůle k vyjednávání,” dodala Hrdinková.

Po přerušení jednání koncem minulého týdne se dusná atmosféra skutečně znovu poněkud vyvětrala, když se šéf unijních vyjednavačů Michel Barnier ve středu domluvil se svým britským protějškem Davidem Frostem na pokračování rozhovorů.

Británie se od konce minulého týdne zdráhala v jednáních pokračovat v případě, že EU nezmění přístup. Ten se totiž podle Londýna dosud omezoval na požadování jednostranných ústupků z jeho strany. „Intenzivní rozhovory budou probíhat každý den a začnou ve čtvrtek odpoledne v Londýně,“ uvedl Frost.

Zejména Francie tlačí na to, aby Britové ustoupili v tématu rybolovu ve svých vodách. Příznivci brexitu totiž doufali, že Londýn získá plnou kontrolu nad svými vodami, což zvýhodní domácí rybáře. Ostatně právě mezi nimi měl odchod z Unie velkou podporu. Lídři unijních států se nicméně shodují, že Británie by měla ustoupit a zajistit právo na rybolov i rybářům ze zemí EU.

Tomuto tématu se ve středu v Evropském parlamentu (EP) věnoval nizozemský eurosposlanec Derk Jan Eppink (frakce Evropští konzervativci a reformisté). „Pokud jde o rybolov, domnívám se, že postoje obou stran jsou obzvlášť vzdálené,” řekl na plénu s tím, že pokud nedojde k dohodě, měly by zejména malé státy závislé na tomto odvětví dostat možnost dohodnout se s Brity bilaterálně.

Na případné kvóty a cla uvalené na rybolov by podle listu Financial Times doplatila zejména vlámsky mluvící část Belgie. Tamní rybářský sektor je totiž do značné míry navázán právě na Velkou Británii.

Španěská europoslankyně Iratxe Garcíaová Pérezová jménem frakce evropských socialistů a demokratů na stejném jednání vyjádřila plnou podporu hlavnímu vyjednavači za EU Barnierovi. „Nicméně, nesnažme se o dohodu za cenu obětování například vnitřního trhu,” řekla.

Rumunský poslanec EP Dacian Ciolos (frakce Obnova Evropy) zase tvrdí, že se jednání dostala do kritického bodu, kdy by Británie měla přestat používat „zdržovací taktiku”. Evropská unie podle něj potřebuje silné partnerství s Británií, ale to bude možné pouze, pokud Londýn bude „seriozním partnerem”.

„Neschválíme jakoukoliv obchodní dohodu v případě, že nebude plně respektována dohoda o budoucím uspořádání vztahů, zejména protokol o Severnímu Irsku,” zdůraznil.

Právě spor o Severní Irsko patří mezi další hlavní téma, kvůli kterému se brexitový rozvod Londýna a Bruselu stále zadrhává.

Evropské komisi (EK) se nelíbí zákon o vnitřním trhu, který schválil britský parlament. Některé jeho pasáže totiž podle ní porušují závaznou dohodu o budoucím uspořádání vztahů z loňského roku.

„Lhůta vypršela 30. září a problematické pasáže nebyly odstraněny. Proto se Komise rozhodla zaslat britské vládě dopis, který formálně zahajuje řízení pro porušení povinností,“ prohlásila šéfka EK Ursula von der Leyenová na začátku října.

Na Severní Irsko se podle stávajících dohod mají i po přechodném období nadále vztahovat pravidla jednotného unijního trhu. Unijní hranice má tedy pro obchod začínat až na Britském ostrově. Cílem je předejít opětovnému vzniku pevné hranice mezi britským Severním Irskem a Irskou republikou, jež je nadále členem EU.

Britský zákon o vnitřním trhu má zajistit volnou výměnu zboží mezi Anglií, Walesem, Skotskem a Severním Irskem. Mezi Severním Irskem a zbytkem země by tedy nemělo docházet k celní kontrole.

To je nicméně v rozporu s předběžnou dohodou s EU, za niž byl i kvůli tomuto kontroverznímu bodu premiér Boris Johnson kritizován. Británie se totiž, jak již bylo popsáno výše, zavázala, že opětovné hraniční kontroly napříč irským ostrovem nezavede.

„Nedokážu dostatečně vyjádřit, jak znepokojená jsem, že konzervativní vláda chce porušit své slovo, porušit mezinárodní dohodu podepsanou v dobré víře a porušit mezinárodní právo,“ nechala se slyšet Johnsonova předchůdkyně v Downing Street 10 Theresa Mayová.

Ne každý ale vidí chybu na straně Johnsonova kabinetu. „Potřebujeme zjistit, jestli vyjednávací tým Evropské unie cynicky nezneužil své pevné kontroly nad dohodou o vystoupení k obrácení jejího významu,“ napsal komentátor Daily Telegraphu Ambrose Evans-Pritchard.

Podle něj se EU a její vyjednavač Michel Barnier „zákeřnou interpretací“ dohody snaží bránit pohybu zboží a dodávek potravin mezi Severním Irskem a zbytkem země.

Obě strany se teď vzájemně obviňují z ohrožování výsledků takzvané Velkopáteční dohody. Tou se v roce 1998 podařilo překonat dvě dekády trvající, krvavý konflikt v Severním Irsku. Dohoda zajistila v této dosud neklidné části Britských ostrovů mír a nenásilné uspořádání vztahů mezi dosud znesvářenými stranami.

Pokud k finální dohodě nedojde, po přechodném období nastane varianta brexitu bez dohody.

Podle aktuální analýzy z London School of Economics by šlo o „další zásadní šok pro britskou ekonomiku” po epidemii covidu. Šlo by totiž o zásadní změny ekonomických vztahů s největším obchodním partnerem.

„Náš model dopadu brexitu bez dohody ukazuje, že plné náklady pro britskou ekonomiku v dlouhodobém horizontu by byly dvakrát až třikrát vyšší než dopady nemoci covid-19 podle prognózy Bank of England,” uvedli autoři analýzy.

Konkrétně by tvrdý brexit měl stát ekonomiku země 8 procent hrubého domácího produktu (HDP), respektive 160 miliard liber (zhruba 4,8 bilionu korun). Pokud by se tato částka rozpočítala mezi všechny obyvatele země, vyšly by náklady pro jednoho Brita na 2400 liber (přes 70 tisíc korun).

Analýza Bloomberg Economics na začátku roku došla k závěru, že v té době činil účet za brexit v podobě nižšího HDP v posledních letech 130 miliard liber (3,9 bilionu liber). Do konce roku autoři očekávali nárůst této částky na 203 miliard (6,2 bilionu liber).

Server Business Insider spočítal, že to téměř odpovídá částce, kterou Velká Británie celkem za posledních 47 let odvedla do evropského rozpočtu.

Ekonomický deník Financial Times upozornil, že velká část britských podniků není připravena na konec přechodného období. Zejména na situaci, v níž by nedošlo k dohodě a nastal by tvrdý brexit.

O co se vlastně „hraje”? Pokud se nepodaří dohodnout jiná pravidla, bude se obchod mezi EU a Velkou Británii od 1.ledna 2021 řídit podle podmínek Světové obchodní organizace. To znamená, že by zboží putující mezi kontinentální Evropou a Britskými ostrovy znovu podléhalo clům a dalším poplatkům, což by jeho cenu výrazně navýšilo. Pro spotřebitele na obou stranách by to znamenalo zdražování.

Podle vládního průzkumu zhruba třetina britských firem věří, že dojde k rozšíření přechodného období. To však není možné, lhůta pro jeho prodloužení totiž vypršela již v červenci.

Britský vicepremiér Michael Gove již uveřejnil plán, jak Velká Británie hodlá zvládat případné kontroly zboží proudícího z EU do Velké Británie. Chce kvůli tomu zřídit celkem deset celnic na pevnině, aby se ulevilo přetíženým přístavům, zejména klíčovému z nich – Doveru.

Počítá se také s tím, že kamiony mířící přes La Manche do Evropy budou muset mít zvláštní povolení pro vstup do pobřežního hrabství Kent. Řidiči, kteří nebudou mít tyto doklady u sebe, riskují pokutu. Gove navíc varoval, že v přístavu v Doveru mohou vznikat dlouhé kolony, pokud firmy tuto administrativu podcení a povolení si včas nevyřídí.

A totéž platí pochopitelně i o opačné straně kanálu La Manche.

Komplikace po tvrdém brexitu by se mohly projevit také v letecké dopravě. Ta je dosud svázána s evropskou legislativou. Někteří experti varovali, že by již zakoupené letenky mohly pozbýt platnosti. Zdržení zásobovacích letů zase mohou přinést již zmíněné celní kontroly.

Odchod Británie bez dohody může také tvrdě dopadnout na bankovní sektor. Hlavním finančním centrem Evropy byl totiž dlouhodobě Londýn. Finanční instituce se nyní obávají ztráty takzvaných passportingových práv, která jim umožňují volné provozování aktivit po celé EU.

Řada finančních institucí tak již průběhu posledních let přesouvala větší či menší část svých aktivit do jiných států EU, aby měla jistotu zachování přístupu na společný trh. Například pojišťovací obr Lloyd’s of London už přesunul část svých operací do Bruselu.

Za jednoho z adeptů na možné nové finanční centrum EU je dlouhodobě považován německý Frankfurt. Již teď tam sídlí řada velkých komerčních bank, například Deutsche Bank, Credit Suisse, Bank of China nebo Société Générale.