Článek
Ekonomové dlouhodobě upozorňují na výhody mezinárodního obchodu. „Hlavní výhodou mezinárodní výměny v oblasti potravin je, že na lokálním trhu dochází čas od času k velkým disrupcím spojeným s přírodními a jinými katastrofami. Například dlouhé sucho, dlouhá zima nebo dlouhé období dešťů vyvolávají velký nedostatek potravin,“ řekl Novinkám ředitel Liberálního institutu Martin Pánek.
„Na globálním trhu mají tyto lokální neštěstí mnohem menší vliv, takže dostupnost potravin je mnohem stabilnější. Jsou také levnější pro zákazníky,“ dodal.
Negativní externality vznikají ve chvíli, kdy má výroba nebo spotřeba nezamýšlené náklady, které se neprojeví v ceně produktu a jsou přenášeny na ostatní
Podle ekonoma Petra Bartoně tkví výhoda mezinárodního obchodu s potravinami především v rozmanitosti potravy. „Ta podporuje dobře pracující imunitní systém. Díky mezinárodnímu obchodu s potravinami máme ostatně i abecedu, staří Féničané ji rozšiřovali spolu se svým obchodem se slanečky,“ sdělil Novinkám.
Ekologická stopa a negativní externality
Stále větší pozornost se však v poslední době upírá ke vlivu zemědělství a mezinárodního obchodu na klima. Ekonomové v tomto kontextu hovoří o takzvaných negativních externalitách. Ty vznikají ve chvíli, kdy má výroba nebo spotřeba nezamýšlené náklady, které se neprojeví v ceně produktu a jsou přenášeny na ostatní.
Potravinová soběstačnost? Drahý a nebezpečný nápad, tvrdí institut
Podle Pánka ale doprava nemá na ekologickou stopu tak velký vliv jako například způsob farmaření a typ potraviny. „Je například méně ekologicky náročné převézt banány přes celý svět než chovat krávu v Česku. Produkce CO2 by měla být zatížena uhlíkovou daní, v jejíž velikosti by se adekvátně snížila jiná daň, například DPH,“ upřesnil.
U jehněčího činí uhlíková stopa dopravy přes celou planetu pět procent celkové uhlíkové stopy. Největší uhlíková stopa zde pramení ze samotného pojídaní přežvýkavců, kteří za svého života tvoří velké množství metanu
„V dnešní době je také mezinárodní obchod schopen snižovat celkovou ekologickou zátěž výroby potravin. CO2 z dopravy potravin je samozřejmě vidět. Co ale není vidět (a proto se na ni často zapomíná) je ušetřená energie, když potraviny vyrábíme v energeticky vhodnějších oblastech,“ doplnil Bartoň.
Zeman podepsal zákaz dvojí kvality potravin
Jako příklad Bartoň uvádí, že podle studie z roku 2011 celková uhlíková stopa produkce jehněčího na Novém Zélandu i s jeho dopravou do Spojeného království je menší, než pokud se jehněčí produkuje přímo v Británii.
„Ve výše zmíněném případě jehněčího činí uhlíková stopa dopravy přes celou planetu pět procent celkové uhlíkové stopy. A uhlíková daň postupně dopadá i na lodní dopravu. Největší uhlíková stopa zde pramení ze samotného pojídaní přežvýkavců, kteří za svého života tvoří velké množství metanu, který má třicetkrát vyšší vliv na klima než CO2,“ vypočítává Bartoň.
„Ekologické zdanění přežvýkavců přitom ještě žádná země nezavedla, i když Nový Zéland k němu v roce 2003 směřoval. Pokud tedy chceme, aby ceny potravin odrážely negativní externalitu uhlíkové stopy, bylo by třeba začít od zdanění přežvýkavců (včetně tuzemských) výrazně dříve, než bychom začali zvyšovat daně z pohonných hmot na dopravu,“ uzavřel ekonom.
Lokální není jen české
Pokud spotřebitel chce skutečně preferovat lokální potraviny a vzdálenost dopravy považuje pro svůj výběr za klíčovou, je třeba mít na paměti, že to nesouvisí se zemí původu.
Skoro nám utrhali ruce, říkají prodejci na farmářských trzích
„Tak například do Karlových Varů je to blíže z Drážďan než z Hodonína. Do Ostravy je to blíže z Katovic než z Českých Budějovic a do Zlína je to blíže z Trenčína než z Liberce. České a lokální jsou v těchto častých případech protiklady,“ přiblížil Pánek.
„Doprava v rámci země skutečně může být delší než přeshraniční, zvláště v zemi, která má dosud jedinou dopravní tepnu na hlavní východo-západní ose, a to tepnu velice zkornatěnou,“ doplnil k tomu Bartoň.
