Lidé s nízkými příjmy teď odvádějí státu víc než za Kalouska

Vyplývá to z analýzy společnosti PAQ Research, již mají Novinky k dispozici. Důvodem podle ní je hlavně stagnace daňových slev, které vláda slíbila ve svém programovém prohlášení valorizovat.

Kalousek, jenž nedávno opustil TOP 09, kterou kdysi spoluzakládal, byl ministrem financí v letech 2007 až 2009 a 2010 až 2013 ve vládách Mirka Topolánka a Petra Nečase (oba ODS). Byl symbolem škrtání ve státním rozpočtu, změn v zákoníku práce, ale i zavedení takzvané superhrubé mzdy, jež pro zaměstnance znamenala efektivní zdanění ve výši 20,1 procenta.

Jeho oblíbenost jako šéfa státní kasy například mezi odboráři vystihuje heslo jedné z tehdejších protivládních demonstrací: „Tos nám pomohl, Kalousku, nebudem mít na housku.“ A přece byla tehdejší daňová politika k nízkopříjmovým vstřícnější než dnes, upozorňují ekonomové z PAQ Research.

Od roku 2020 proběhlo několik výrazných změn ve zdanění příjmů – nejdříve došlo ke zrušení superhrubé mzdy a zvýšení slevy na poplatníka, poté ovšem byly v rámci konsolidačního balíčku některé daňové úlevy zrušeny, zavedlo se nemocenské pojištění zaměstnanců ve výši 0,6 procenta jejich hrubých příjmů a zvýšily se odvody živnostníkům.

Zrušení superhrubé mzdy bylo největší změnou, která snížila sazbu daně většině zaměstnanců na 15 procent, zároveň ale připravila stát o zhruba sto miliard korun. Změna přitom pomohla hlavně lidem s vyššími příjmy, ti s nižšími si polepšili jen minimálně. Podle studie think-tanku IDEA si nejnižší příjmová desetina polepšila maximálně o 100 Kč ročně, zatímco horní desetina až o 44 tisíc Kč.

Společně se zrušením superhrubé mzdy vzrostla sleva na poplatníka, kterou si mohou zaměstnanci odečíst z daně. Ta sice relativně více zvýšila daňové úlevy pro středně a nízkopříjmové skupiny, jenže loňský vládní konsolidační balíček je částečně odmazal. V jeho rámci totiž vzrostly odvody zavedením nemocenského pojištění zaměstnanců, omezily se další slevy, například na nepracující manželku či studenta, a zrušeno bylo i takzvané školkovné.

„Celkově se mezi lety 2020 a 2024 snížilo daňové zatížení pro 88 procent zaměstnanců, nejvíc na tom vydělali bohatší. Více než desetina zaměstnanců – ti nejchudší – si naopak pohoršili,“ prohlásil ekonom PAQ Research Petr Vilím.

Zdanění podle něj vzrostlo větší části nízkopříjmových zaměstnancům. Je tomu kvůli zastarávání slevy na poplatníka, jejíž výše neudržela tempo s růstem mezd.

„Referencí může být rok 2009 po reformách daňového systému Miroslava Kalouska. Tehdy činila sleva na poplatníka 24 840 Kč, dnes dělá 30 840 Kč – za stejnou dobu ale mzdy vyrostly téměř dvojnásobně,“ podotkl Vilím.

Jelikož má výše slev menší efekt na snížení vyměřené daně, člověk s nižší mzdou nyní zaplatí na dani procentuálně více.

„Pro ilustraci si vezměme zaměstnance s hrubou mzdou 12 tisíc korun v roce 2009, což je polovina tehdejšího průměru. Sleva 24 840 Kč mu snižovala platbu daně o 2070 Kč, tedy o 17 procent mzdy. Zaměstnanec v podobné pozici v roce 2024 – s polovinou průměrné mzdy, tedy 22 tisíci, si sníží daň o 2570 Kč. To tvoří snížení už jen o 12 procent mzdy,“ spočítal Vilím.

Celkově si tak podle něj v dnešních mzdách zaměstnanec s dítětem a mzdou 22 tisíc Kč oproti roku 2009 pohoršil na daních o více než šest tisíc ročně. „Naopak na člověka s vysokými příjmy nemají slevy velký efekt – zaměstnanec vydělávající dvojnásobek průměrné mzdy si od roku 2009 díky zmíněným daňovým změnám polepšil téměř o 30 tisíc korun,“ dodal Vilím.

Upozornil, že zdanění nízkopříjmových je v Česku vysoké nejen v porovnání s minulostí, ale i v evropském měřítku. Podle údajů OECD by zaměstnanec s polovinou průměrné mzdy zaplatil v jiných zemích na daních o 21 tisíc korun ročně méně.

Snížení daňové zátěže pro nízkopříjmové zaměstnance ekonomové jednoznačně doporučují. Podle nich by to zvýšilo motivaci k legální práci, podpořilo spotřebu a pomohlo by v boji s chudobou. Řešením by mohlo být zvýšení slevy na poplatníka a její pravidelná valorizace, jak ostatně slibovala vláda ve svém programovém prohlášení.

Dalším krokem by pak mohlo být převedení slevy na poplatníka do bonusu, jak navrhují experti PAQ Research. To by umožnilo snížit daně i těm, kteří nyní nemohou využít všechny slevy kvůli nízkým příjmům.

„Na valorizaci daňových slev se snadno zapomíná, mění se skokově, což samozřejmě dopadá zejména na chudší obyvatele, pro které mají tyto slevy největší ekonomický efekt. Jednodušší a přehlednější by ovšem bylo mít v daňovém systému standardní progresi, v rámci níž by se snížilo zdanění nízkopříjmových a zvýšilo zdanění vysokopříjmových. To se týká i OSVČ,“ řekl Novinkám ředitel Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí Robin Maialeh.

„Nadto je tu efekt nepřímých daní, spotřebních a DPH, které nadproporčně dopadají na chudší část obyvatel,“ dodal.

Relativně více dopadlo na nízkopříjmové v posledních letech třeba i osekání dalších státních podpor jako například slev na jízdné nebo aktuální zkrácení státní podpory u stavebního spoření na polovinu.

Daňové změny z minulého roku pak zvýšily daňovou zátěž chudších domácností i dalšími cestami. „Vláda výrazně zvýšila daň z nemovitých věcí, která v důsledku zastaralé konstrukce z 90. let velmi málo zohledňuje hodnotu pozemků, dopadá tak převážně na vlastníky s nízkými příjmy a hodnotou nemovitostí,“ připomněl ekonom Jakub Komárek.

Další změnou bylo zvýšení minimálního vyměřovacího základu sociálního pojištění živnostníkům a dalším podnikatelům z 25 procent průměrné mzdy na 40 procent do roku 2026.

„Zvýšení minim pojistného pro OSVČ dopadne hlavně na nízkopříjmové OSVČ, jejichž výše odvodů může dorovnat i zaměstnance. Naopak vysokopříjmové OSVČ vláda zvýhodnila zvýšením limitu pro platbu štědře nastavené paušální daně,“ konstatoval Vilím.

Což vytváří další problémy v daňovém systému. „Když stát zvýhodní jednu skupinu, nevybere od ní tolik a musí zatlačit na jinou. Což u téměř stejné činnosti nedává smysl,“ uvedl ekonom Petr Janský z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který je i členem Národní ekonomické rady vlády.

U živnostníků využívajících paušální daň stát podle něj navíc neví, jak vysoký vlastně mají příjem. Nerovnosti v danění lidí s podobnou či stejnou prací pak podle ekonomů vedou i k takzvanému švarcsystému, který je nelegální.

Se zvyšováním daňové zátěže a dalšími opatření přišla vláda podle Komárka v době, kdy se domácnosti potýkají s dopady vysoké inflace. Podíl domácností, které nejsou schopny ze mzdy ušetřit téměř nic, vzrostl z 20 procent v roce 2021 na 33 procent v loňském roce, ukazuje dlouhodobý výzkum PAQ Research Život k nezaplacení.

Jak pak pro Novinky spočítali experti Českého statistického úřadu, zatímco nominálně průměrná mzda mezi lety 2009 a 2023 narostla o 84,7 procenta, reálný nárůst činil jen 14,6 procenta.