Léčba šokem zabírá. Argentinský prezident Milei krotí inflaci i zadlužování země

Když loni v prosinci Milei zasedl do prezidentského úřadu Argentiny, mnozí čekali, kdy v důsledku své politiky škrtů ztratí důvěru obyvatelstva. Jiní namítali, že jihoamerická země topící se v dluzích a hyperinflaci už nemá co ztratit a že Mileiovy radikální úsporné plány mohou vést k nápravě ekonomiky. A pravda je zatím spíše na straně těch druhých.

Milei to přitom neměl a stále nemá vůbec jednoduché. Usedl totiž do čela země, jejíž ekonomika byla v totálním rozkladu.

„Před jeho nástupem se Argentina nacházela v tzv. hyperinflaci, kdy pandemie covidu-19 a expanzivní fiskální politika umožnily růst cen až o 300 procent ročně. To snese srovnání například s Německem po 1. světové válce, které umetlo cestu pro zvolení Adolfa Hitlera. Země rovněž několikrát v posledních třech desítkách let zbankrotovala (naposledy 2020), důvěra zahraničních investorů tak zůstává velmi nízká,“ připomněl pro Novinky analytik společnosti Argos Capital Kryštof Míšek.

Hlavním cílem Mileie je zastavit nekonečný růst spotřebitelských cen, který decimuje celou ekonomiku.

„Prakticky každá reforma, která zatím byla zavedena, má primární cíl snížit přehřívání tamní ekonomiky za cenu projevů ‚bolestivé‘ deflace. To znamená snížení spotřebitelské poptávky, pokles mezd, růst nezaměstnanosti, a tedy snížení životní úrovně. Až po dosažení přijatelného inflačního cíle kolem dvou až tří procent ročně lze očekávat vytvoření podmínek pro stabilní růst ekonomiky,“ míní Míšek.

Při pohledu na konkrétní čísla o inflaci to vypadá, že se Mileiovi v posledních měsících daří. Meziroční míra inflace byla v době jeho nástupu 211 procent. Až do letošního dubna postupně stoupala k 292 procentům, od té doby je ale na sestupné trajektorii a v listopadu činila už „jen“ 166 procent.

Směrodatnější je pak v tomto směru meziměsíční inflace a tu se podařilo zkrotit. Zatímco loni v prosinci dosahovala 25,1 procenta, tak letos v listopadu se dostala na 2,4 procenta. To je nejnižší úroveň za poslední čtyři roky.

Lépe to vypadá i s hospodařením státu. Slibované radikální osekání veřejných výdajů potvrzuje vývoj státního rozpočtu, který už neprohlubuje svůj deficit, ale naopak končí v přebytku. V říjnu to bylo +523 miliard argentinských pesos (12,3 miliardy Kč), což byl už devátý měsíc v řadě, kdy vláda vykázala kladné fiskální saldo.

Zemi se navíc daří znovu tvořit finanční rezervy v zahraničních měnách, které jí v posledních letech vyschly. Centrální banka letos do rezerv přidala 19 miliard dolarů (453,7 miliardy Kč).

Díky protržním reformám a obecně zlepšující se investorské náladě pak bezmála 20 miliard dolarů ve vkladech střadatelů obdržely také komerční banky.

„Mileiova administrativa rovněž podniká kroky k odstranění neefektivních regulací, včetně zrušení některých dědičných vládních pozic nebo zrušení regulací nájemného. Úspěchu postupné stabilizace ekonomiky si všímají i renomované instituce. J. P. Morgan, která hodnotí možnost nesplacení dluhu země, snížila svoji referenční hodnotu pro nesplacení vládního dluhu o 746 bazických bodů, což je úroveň, která nebyla zaznamenána od března 2019,“ dodal Míšek.

Hlavní ekonom společnosti XTB Pavel Peterka ale podotýká, že hodnotit Mileie ve funkci je těžké, protože je teprve na začátku svého volebního období. Zmínil také skutečnost, že „jeho radikální postoj k řadě ekonomických, ale i sociálních otázek se může ukázat jako problematický“.

Řadu kroků, jež vedly ke konsolidaci státního rozpočtu a návratu inflace pod tři procenta, vnímá Peterka jednoznačně pozitivně. Zároveň ale upozornil, že ne všechno se daří stejně dobře.

„Kvůli omezení vládních výdajů a propouštění státních zaměstnanců došlo k růstu nezaměstnanosti a podílu lidí pod hranicí chudoby,“ řekl Novinkám.

Podíl populace žijící v chudobě se v Argentině v první polovině letošního roku zvýšil o 11 procentních bodů na 53 procent, uvedl nedávno národní statistický úřad.

Prezidentovu léčbu šokem ale Peterka i přesto, že se neobejde bez řady negativních dopadů, kvituje.

„Ve výsledku je docela dobře možné, že právě to pomůže odvrátit pokračování argentinské tradice v podobě hospodářské krize, která je provázena poklesem životní úrovně, propadem ekonomiky, trojcifernou inflací, dvoucifernou mírou nezaměstnanosti apod. každých dvacet let,“ uzavřel ekonom.

Podobně možná smýšlejí i někteří obyvatelé, protože i přes nárůst nezaměstnanosti a chudoby v zemi se popularita 54leté hlavy státu drží na slušných úrovních. V listopadu jeho podpora vzrostla na 47 procent ze 43 procent v říjnu, ukázal průzkum společnosti AtlasIntel pro agenturu Bloomberg. To je přibližně o jeden procentní bod více než nespokojenost s jeho vládou.

Ještě začátkem října přitom Milei čelil masovými celonárodním protestům ze strany studentů, kteří se postavili proti jeho výdajovým škrtům na veřejných univerzitách. Zdá se však, že popularitu oživila právě konsolidace klíčových ekonomických ukazatelů.