Kopečný: Obnova Ukrajiny vyjde až na bilion eur

Vedle Charkova a Lvova jsme navštívili Kyjev a Dnipro. Byli jsme první velká podnikatelská mise, která se vypravila na Ukrajinu, do hlavního města a ještě dál na východ.

Delegace čítala 30 firem ze tří sektorů – energetiky, dopravy a zdravotnictví. Plus několik dalších firem, které působí přímo na Ukrajině, takže se k nám přidaly. Firmy se setkaly se zástupci byznysu, s hospodářskou komorou.

Pak jsme měli v každém z těch měst setkání s vládními představiteli, starostou a gubernátorem, krajským hejtmanem v českém systému. Řešili jsme konkrétní požadavky, do čeho hodlají investovat a co naopak nabízejí české firmy.

Takové smlouvy jsme zatím neuzavřeli, ale zahájili jsme jednání s partnery, kteří by ty smlouvy uzavřít mohli. Ale samozřejmě to bude trvat delší dobu, jedná se většinou o veřejné zakázky.

Vedle toho jsme se například v Dnipru setkali se 130 ukrajinskými firmami z regionu, které mohou od těch českých odebírat. Jen o něco menší počet firem byl v Kyjevě.

Vedle zmíněné Škody Transportation, která řeší metra a trolejbusy, tam z oblasti energetiky byl bývalý premiér Mirek Topolánek za EPH, dále Škoda JS, pak Metrostav, který kombinuje energetiku i dopravu a mají tam velmi pokročilé projekty. Za dopravu bych zmínil ještě firmu MCE Slaný, která vyrábí a dodává mosty.

Nejprve jsme využili toho, že v Česku po konci Varšavské smlouvy v roce 1991 zůstala ohromná zásoba těžkých konstrukčních mostů pro železniční vojska. Pro ty už jsme dlouhou dobu neměli využití. Tyto zásoby ze správy hmotných rezerv jsme poslali na Ukrajinu, byly v tom i pontonové mosty. Na mnoha místech najdete starosty a gubernátory, kteří vědí, že díky českému mostu nemusí objíždět deset kilometrů. Jeden takový most jsme i navštívili.

Nyní už další mosty nemůžeme dát zdarma ze zásob. Proto jsme přišli s tím, že hledáme firmu, která takový typ mostů bude umět vyrobit a dodat na komerční bázi.

To je příklad, jak funguje celý model. Na základě toho, že něco dodáme bezúplatně, vytváříme prostor pro české firmy, aby se tam prosadily.

Bylo to několik věcí. V energetickém sektoru jsme v Charkovské oblasti slavnostně předali produkty kogeneračních jednotek české firmy Tedom, díky které tam odteď funguje okresní nemocnice. A bude fungovat i během zimy.

Kromě toho jsem ještě měl možnost oficiálně předat, nikoliv z vládních skladů, ale ze sbírky okolo iniciativy Dárek pro Putina, tři sanitky pro město Dnipro. Potom jsme dodali jednotku intenzivní péče vbudovanou do autobusu. A ve Lvovské oblasti jsme slavnostně předali traktor Zetor jedné komunitě, která se stará o postižené děti a děti vyhnané z jejich původních domovů na Ukrajině.

V Charkově jsme byli bez podnikatelů, tam opravdu moc vládních delegací nejezdí. Ve městě je několik čtvrtí velmi poničených, ostatně byl to asi třetí nebo čtvrtý den invaze, kdy tam Rusko používalo v těchto dnech velmi diskutovanou kazetovou munici, právě na sídliště v Charkově. Navštívili jsme taky depo metra, kde bylo před pár týdny bombardováním poničeno 43 vagonů. Byli jsme tam se zástupci Škody Transportation, která s Charkovem i dalšími městy spolupracuje.

Ale co mě zasáhlo nejvíc, nebyla infrastruktura či stav budov, ale lidé. Navštívili jsme ve Lvově nemocnice a rehabilitační centra, tam se léčí vojáci, kteří přišli o jednu či víc končetin. Učí se chodit s protézami, mají psychologické poradce. Ale i běžně na ulicích na Ukrajině potkáváte lidi se železnými protézami rukou a nohou – a nejsou to jen muži, ale třeba i děti.

Naštěstí vše proběhlo velmi organizovaně, bezpečně a podle předpokladů. Program jsme zvládli celý podle plánu, nemuseli jsme ho nějak zásadně měnit kvůli raketovým útokům nebo zhoršené bezpečnostní situaci.

Ano, byli jsme v zasažené Dněpropetrovské oblasti. Bavili jsme se o tom, že jedna z prvních věcí, co můžeme udělat, je dodat do nejvíce zasažených míst čističky vody. Nemohu jmenovat ještě firmu, protože kontrakt je před podpisem. Kromě toho tam před pár týdny dorazila firma Dekonta, která věnovala několik zařízení na dekontaminaci vody a půdy. Ta byla taky součástí delegace a pokračovali na místě v jednáních.

Řešili, i kvůli tomu, že to je nejen téma ekologické katastrofy, ale i téma výsostně energetické. Přes 40 procent veškerého jaderného výkonu na Ukrajině dělala právě tato jedna elektrárna a polovinu elektřiny vyráběla jaderná energetika. Takže je naprosto zásadní pro to, aby země fungovala, aby mohla vyrábět, aby celá ekonomika fungovala.

Jak jsem byl informován, z hlediska vody a chlazení palivových tyčí není to riziko tak velké. Riziko je především v úmyslném poškození určitých částí. To je ten horší scénář. Pokud by se Rusové odhodlali aktivovat nálože, o kterých mají poznatky ukrajinské služby, že tam jsou připraveny.

I lepší scénář je pořád dost nebezpečný. Pokud by elektrárna zůstala delší dobu v rukou Rusů, tak by nedocházelo k modernizaci a údržbě technologií, aby zůstaly provozuschopné a bezpečné. To je právě specializace Škody JS. Tato firma a celé konsorcium se tím zabývaly desítky let.

O tom bylo několik jednání za poslední rok, konkrétně se to týká několika z největších českých firem, které už mají podepsaná memoranda o porozumění. V tuhle chvíli nechci prozrazovat stav těchto projektů, je tam dohoda o mlčenlivosti. Ale mohu říci, že se to týká jak opravy těžké pozemní techniky, tak malých ručních zbraní nebo munice, velkorážové i malorážové.

Rekonstrukce bude nepochybně trvat desítky let. I kvůli tomu, že se nebavíme jenom o opravách zničeného, ale často o výstavbě nového, ať už ze sektoru dopravního, zdravotnického, či energetického. Závislost na fosilních palivech z Ruska je kvůli agresi ruského státu na další desítky let pro Ukrajinu nepředstavitelná, dojde k zásadní reformě struktury energetického mixu pro vlastní ukrajinskou potřebu i z hlediska exportu.

Celkové náklady se odhadují v tuto chvíli jenom z hlediska evidence toho, co je zničeno, na stovky miliard eur. Pokud započítáme nějaký realistický odhad včetně škod, které nejsou ještě zmapované, tak to budou spíše vyšší stovky miliard, až k jednomu bilionu eur (23,8 bilionu korun).

Trvalo to, ale konečně od července EGAP pojišťuje export českých firem na Ukrajinu. Je to vázáno samozřejmě nějakými podmínkami, vyhodnotí se rizika i vzdálenost k frontě, pravděpodobnost zničení kvůli vojenskému konfliktu.

Abych uvedl konkrétní příklad, vlastně ten úplně nejblíže frontě. Navštívil jsem českou zemědělskou firmu Agromino podnikatele Petra Krogmana u Charkova. Z věže sila jsme se dívali na 40 kilometrů vzdálenou ruskou hranici. To je místo, do kterého pan Krogman jenom letos investuje dva miliony eur (48 milionů korun). Je vidět, že pořád i podnikatelům dává smysl tam investovat a pokračovat i takhle blízko frontě, natož na západní Ukrajině, kde už můžeme pozorovat, že se začínají hrnout i velké mezinárodní peníze.

Ukrajinská protiofenziva probíhá už několik měsíců. Ty první dlouhé týdny, vlastně až doteď, to bylo testování silných a slabých stránek protivníka z hlediska konkrétního úseku 1200 kilometrů dlouhé fronty.

Jsou místa, kde postupují Rusové a zabírají další území směrem na Kupjansk či Lyman, a někde naopak, zvláště na jihu, postupují ukrajinské síly.

Po více než 500 dnech vedení války vidíme, že se síly obou stran srovnávají především z hlediska počtu techniky, což je velmi pozoruhodné. Dneska se bavíme o tom, že Ukrajina má přibližně stejně techniky jako Rusko, a před válkou to bylo třikrát nebo čtyřikrát víc ve prospěch Ruska. Není to ale jen o počtu techniky, je to více o munici.

Ale už se neočekává, že by Rusko dobývalo nějaké další významné území. V tuto chvíli jsou tlak a pozornost oprávněně upřeny na ukrajinskou stranu, zda se jí podaří nějaký průlom a zda se podaří ještě letos. O tom rozhodnou následující týdny, možná dva měsíce.

Prezident Pavel má ohromné zkušenosti a chápání strategické úrovně vojenského plánování. Zároveň opakovaně zdůrazňuje potřebu zrychlit podporu a dodávky pro Ukrajinu, aby její osvobozovací úsilí mělo co největší úspěch už letos a v následujících měsících.

Ne, takhle to nevnímám. Já opravdu vzhledem k dlouhodobé pozici prezidenta Pavla k podpoře Ukrajiny, která je jednou z nejvýznamnějších v rámci Aliance, vnímám jako takový analytický a motivační projev. To, že je zkrátka potřeba zintenzivnit naši podporu, protože se logicky únava dostavuje na obou stranách. Nechceme, aby byla Ukrajina tlačena do mírových vyjednávání bez toho, aby tam byl jednoznačný požadavek na to, aby kontrolovala celé své území.

A jestli jsem to poslouchal dobře, tak pozicí české vlády i prezidenta Pavla od začátku je, a nadále to trvá, že o tom, zda a jak budou vedena jednání o míru, musí rozhodovat, a iniciovat je, Ukrajina sama.

To je v tuto chvíli předčasné, protože to rozhodnutí ještě nepadlo. Ale řádově by to mělo být procentuálně proporční k tomu, co budou dávat velké státy G7. To znamená, že ve vztahu k vlastnímu HDP by Česká republika měla dávat přibližně stejně jako nejbohatší státy.

Bavíme se o vyšších desítkách a nižších stovkách milionů korun ročně. Přičemž se jedná, což podtrhuji, o peníze, které budou směřovat primárně do podpory českých firem a pojišťování byznysu, garance za investice.

Bude to zhruba 90 procent. To znamená 90 procent toho, co odešlo od českých firem na Ukrajinu, ať už v civilní, nebo ve vojenské oblasti, nebylo placeno z českého státního rozpočtu, ale proběhlo na komerční bázi. Vojenská pomoc byla dosud okolo 45 miliard korun a civilní 1,5 miliardy korun za dva roky, včetně mezinárodních peněz či sbírek od dárců, tzv. crowdfundingu.

První a základní je začít diskutovat na základě relevantních faktů a říct si, co vůbec znamená, pokud se bavíme o české pomoci Ukrajině.

Zaznamenal jsem mnoho nepochopení, že těch 45 miliard korun byl nějaký dar z České republiky. Přitom je tomu úplně naopak. Jde o podporu z České republiky, která zároveň podporuje českou ekonomiku.

V tomto ohledu je pravdou, že téma podpory táhnou emoce. Je dobře, že lidé jsou solidární, protože to prožívají, ale jiní mají málo, a tím pádem by nechtěli z vlastního dávat.

Je proto dobré neustále dokola opakovat, že rozhodně z jejich peněz na Ukrajinu v podstatě nic nejde, že opravdu 90 procent jsou peníze, které pomáhají rozvíjet českou ekonomiku, protože prostě za to platí někdo jiný.

Jednoznačně. Je důležité, abychom se mohli s čistým svědomím kouknout do zrcadla a říct si, že jsme mohli pomoci někomu, kdo prožívá tak strašné utrpení jako Ukrajinci. A pak je tu od emocí oproštěný ekonomický aspekt, že českým firmám, ne všem, ale těm, které tam uspějí, to pomáhá.

Já jsem vzal na misi jenom 30 firem, ale chtěl bych vzít 100 nebo 120. Je pravda, že ta pomoc je, a je to dobře. Zároveň jsem zmiňoval na konkrétních příkladech, že pomoc zakládá možnost, abychom pomohli Ukrajině být stabilní zemí, což je v zájmu nás všech, a zároveň abychom toho byli součástí, což je zase naším ekonomickým zájmem.