Článek
Singer uvedl, že v letech 2009 a 2010 byly kampeličky pod menším dohledem, protože za finanční krize se lidi museli poslat do velkých bank, které byly ohrožené. „My, poměrně razantně, jsme mohli dohlížet na sektor (družstevních záložen) před vypuknutím velké finanční krize a zase už za dva roky (po krizi).“
Singer ale tvrdil, že v té době by kontrola nemusela nic podezřelého objevit: „Kdybychom tam vešli v letech devět deset, tak je možné, že bychom tam nic moc rizikového nenašli.“
Podle něj právě krize přispěla k tomu, že se záložny ocitly pod tlakem, protože zjistily, že nejsou schopné splnit výplatu úroků ve slibované výši. Právě kvůli vysokým úrokům přitom rostl počet vkladatelů a vkladů.
Lidé přestali dbát o rizikovost.
Singer také kritizoval, že v té době byla garantována stoprocentní návratnost vložených peněz, do určité výše vkladu jako u bank: „To zhoršilo problém slabých družstevních záložen. To byl krok, který jsme považovali za chybný, protože lidé přestali dbát o rizikovost.“ Singer zmínil, že v jiných evropských zemích fungují družstevní záložny na základě toho, že sami střadatelé znají lidi v záložně a sami kontrolují, co se v nich děje.“
Singer ale uvedl, že ani dohled nemůže zabránit tomu, když záložna vznikne s cílem vytunelovat ji, jak se domnívá také ředitel odboru závažné hospodářské a finanční kriminality VSZ Marek Bodlák, podle kterého se peníze přes bílé koně vyváděly do zahraničí: „K přímému zločinu, pakliže se prokáže to, co říká státní zástupce, dohled nezabrání, nechytne nikdy v zárodcích podobné jevy, kdy není v úmyslu něco spravovat ale tunelovat.“
Podle něj dokonce dohled vedl k zásahu: „Neselhal systém (detekce) podezřelých transakcí, byly jednou z bank oznámeny, to spustilo celý proces zásahu.“
Zmínil také, že dohled se zlepšil a zásah zrychlil, což snížilo škody: „Když se vrátíme do devadesátých let, tak byly škody stamiliardové, v minulé dekádě jako u Union banky byly desetimiliardové.” Škody u MSD byly v řádu miliard.