Kdo vám půjčí a pak vás sedře z kůže? Nejdrsnější firmy v žebříčku si řeknou i o stovky procent

Podle srovnání provedeného Člověkem v tísni se u padesátitisícové půjčky splácené po dobu dvou let úroky u nejlepších společností pohybují zpravidla mezi deseti až patnácti procenty.

„Celkové náklady, tedy částka, o niž za dva roky půjčku přeplatíte, se pak zpravidla vejdou do deseti tisíc korun,“ řekl analytik společnosti David Borges.

Ve spodní části žebříčku jsou ale poskytovatelé, kteří si za půjčku účtují i stovky procent ročně.

Nejdražší dlouhodobé půjčky podle tohoto srovnání aktuálně poskytují CFIG Credit, ViaSMS či FlexiFin.

Úroková sazba u některých z těchto společností dosahuje i procento denně, což znamená, že klient půjčku během dvou let přeplatí i pětkrát.

Například u FlexiFinu by to v případě zmíněné půjčky bylo o 301 tisíc korun, u ViaSMS o 216 tisíc.

Ne vždy ale dlužník tento fakt odhalí na první pohled, protože se podobné společnosti často soustředí na úvěry v nižších částkách nebo na kratší dobu, kde bývají náklady o něco nižší nebo ne tak viditelné.

„Vyšší cena půjčky může mít svoje opodstatnění. Při půjčování peněz totiž platí jednoduchá rovnice, že čím vyšší je riziko, že dlužník nebude schopen splácet, tím je půjčka dražší. Pokud ale věřitel žádá nazpět násobky toho, co si dlužník vypůjčil, stává se často sám příčinou, že dlužník nezvládá splácet a dostává se do dluhové pasti,“ dodal Borges.

Některé půjčky jsou podle něj kromě vysoké ceny nevhodné i svou konstrukcí. Některé společnosti nabízejí například půjčky, u nichž se ve splátkách hradí pouze úrok a vypůjčenou jistinu je třeba uhradit jednorázově na konci. Problematické mohou být ale i běžné revolvingové úvěry, kde dlužník splácí jen takzvanou minimální splátku. Celkový dluh proto klesá velmi pomalu, pokud vůbec.

Dlužníci, kteří se ocitnou v podobné situaci, tak často hledají únik, kde mohou. Nejnověji se ve velkém začali obracet na úřad Finančního arbitra. „Od letošního srpna to začalo ve velkém, celkově je nárůst obrovský,“ řekla jeho mluvčí Gabriela Dufková serveru Seznam Zprávy, který na to upozornil.

Loni podle něj úřad řešil 2500 řízení, letos průběžná data ukazují 5600 řízení, z toho 2656 se přímo týká posuzování úvěruschopnosti. „Zhruba 80 až 90 procent řízení končí rozumným smírem,“ dodala Dufková.

Pokud má přitom člověk pocit, že jeho úvěrová smlouva není správně nastavená, je potřeba si ji nechat posoudit, případně začít vyjednávat s věřitelem.

„U arbitra se řeší smlouvy, které jsou uzavřené podle zákona o spotřebitelském úvěru, který určuje povinnosti pro poskytovatele úvěru, například nutnost ověřit úvěruschopnost u klienta. Pokud nedojde k řádnému ověření, lze žádat o zneplatnění smlouvy. Následně se pak otevírá prostor pro vyjednávání ohledně výše nároku,“ řekla Novinkám Rena Bořkovcová, koordinátorka dluhových poradců a helplinky Člověka v tísni.

K tomu, aby se dlužník mohl na arbitra obrátit, potřebuje smlouvu a musí mít přehled o tom, kolik si půjčil a kolik již splatil. „Je nutné komunikovat nejdříve s věřitelem a spolu s ním hledat cestu smírného řešení. Komunikace v první fázi může probíhat přes e-mail, klientský portál, případně oficiální návrh doporučujeme poslat doporučeným dopisem nebo datovou schránkou. Pokud se spor nedaří vyřešit, je možné se následně obrátit na finančního arbitra,“ konstatovala Bořkovcová.

Výsledky pak závisí na podmínkách jednotlivých případů. „Pokud se podaří zneplatnit smlouvu třeba kvůli neověření úvěruschopnosti a tomu, že jsou ujednání v ní nemravná, a dlužník má přeplacenou částku, kterou si půjčil, může žádat i vrácení přeplatku nad rámec jistiny v rámci bezdůvodného obohacení,“ uvedla s tím, že některé dohody skončí uznáním přiměřeného úroku.

„Tam kde nedošlo k celému splacení dohodnuté částky, je nastaven splátkový kalendář podle možností dlužníka,“ dodala.

Extrémně drahé půjčky by ale mohly do dvou let z českého úvěrového trhu zmizet úplně. Nařizuje to totiž evropská legislativa na ochranu spotřebitele. O konkrétní podobě pro české prostředí se nyní intenzivně jedná.

Podoba tak ještě není úplně jasná, ale jednou z možností je, že by roční průměrná sazba nákladů neměla překračovat čtyřnásobek obvyklé bankovní úrokové sazby či podobného parametru.