Kauci u nájemních bytů musí majitelé vracet i s úroky

„Do doby vysoké inflace nebylo úročení kaucí příliš velké téma. Ale nyní to mohou být pro některé lidi už významné sumy,“ uvedl pro Novinky advokát Ondřej Preuss, který provozuje web dostupnyadvokat.cz.

I při pětiprocentním úroku mohou nájemníci získat pěkný obnos. Průměrný měsíční nájem napříč Českem vyšel v letošním druhém čtvrtletí podle analýzy společnosti Deloitte na 305 korun za metr čtvereční. Za 70metrový byt by při této sumě nájemník platil 21 350 korun.

V případě nejčastěji požadované dvouměsíční kauce to znamená zálohu ve výši 42 700 korun. Zmíněný pětiprocentní úrok tak přestavuje navýšení o více než dva tisíce korun ročně.

Kauce, neboli jistota, slouží pronajímateli jako pojistka, z níž může čerpat v případě škod způsobených nájemníkem nebo ve chvíli, kdy mu lidé přestanou za pronájem či služby platit. Toho se majitelé bytů obávají a dlouhodobě volají po snazší možnosti neplatiče vystěhovat.

Snaha zajistit se pomocí kaucí a dalších garancí letos výrazně dolehla mimo jiné na studenty, po nichž chtějí pronajímatelé hned několik záruk. „I v případě podpronájmů se můžeme setkat s požadavky na dvouměsíční kauci a zároveň i dvouměsíční předplacení nájemného,“ konstatoval Martin Ponzer, šéf digitální realitní služby Bezrealitky.

Maximální suma, kterou mohou pronajímatelé jako kauci požadovat, představuje tři měsíční nájmy. Zatímco dříve musel mít majitel bytu tyto peníze po celou dobu pronájmu na zvláštním účtu a nesměl s nimi nakládat, podle stávajícího občanského zákoníku s nimi může zacházet podle libosti. Tím mu ale zároveň vzniká povinnost částku zúročit.

Nárok na úroky platí i ve chvíli, kdy není výslovně uveden v nájemní smlouvě. „Pokud něco není sjednáno ve smlouvě, řídí se věc zákonem. A podle něj nájemník právo na úročení má,“ prohlásil Preuss.

Předpisy nicméně neurčují konkrétní úrokovou sazbu. Říkají, že by se mělo jednat o úrok, který je v místě obvyklý. Vhodné je použít například sazbu u krátkodobých hypotečních úvěrů v době, kdy majitel s nájemníkem smlouvu uzavírali. Není to ale pravidlo.

„Zákon je v tomto nešťastně formulovaný. Úročení se dělí spíše podle typu úvěru než podle místa. Jiný úrok je v případě hypotéky, jiný u spotřebitelského úvěru,“ doplnil Preuss. I proto je dobré si pravidla úročení domluvit už při sjednávání nájmu.

Nařízení by nicméně navzdory těmto nejasnostem nemělo být možné obcházet například tím, že se pronajímatel a nájemce dohodnou na úroku ve výši 0,1 procenta.

Pokud by se nájemník dostal s majitelem do sporu, může zkusit kauci a úroky z ní vymáhat soudně. Případně se poradit například s organizacemi, které se na tyto problémy zaměřují. Mezi ty patří například Sdružení nájemníků nebo nezisková organizace Iuridicum Remedium.