Karty nebereme. Hospody jsou samy proti sobě, pětina lidí už u sebe vůbec nenosí hotovost

Podle ministerstva průmyslu a obchodu připadá v průměru na tisíc obyvatel aktuálně třicet terminálů. Průměr Evropské unie je o dvanáct více. Karty přijímá pouze 70 procent gastro podniků, které užívají pokladní systém Dotykačka.

To, že karty neberou jen malé podniky mimo větší města, ale není pravda. Zaplatit kartou neumožňují ani některé hospody v centru Prahy.

„Verbální důvody jsou spojeny s odporem vůči poplatkům, obhajobou osobní svobody, bojem proti digitálnímu světu. Nebo že takto se to prostě od devadesátých let vždy dělalo a není potřeba nic měnit. Týká se to ale spíše méně kvalitních podniků,“ sdělil Novinkám gastronom a restauratér Luboš Kastner.

Nejčastějším argumentem podnikatelů, kteří karty nepřijímají, je, že si banky za transakce účtují příliš vysoké poplatky. Statistiky ale mluví jasně. Zatímco ochota lidí nosit po kapsách hotovost klesá, podnikům, které karty akceptují, stouply tržby v průměru skoro o pětinu.

Podle Lukáše Kovače, spoluzakladatele a ředitele společnosti Qerko, se poplatky bank většinou pohybují kolem 1,3 až 1,8 procenta. „Pětina Čechů u sebe už vůbec nenosí hotovost. Nepřijímat jiné platební metody je pro restaurace dlouhodobě neudržitelné, přicházejí tím o byznys,“ poznamenal Kovač. Tito lidé jdou prostě jinam, tam kde karty berou. Představa, že jdou kvůli návštěvě restaurace do bankomatu, jak si obchodníci představují, je pro ně směšná.

Ti, kdo si nepohlídají podmínky, ovšem mohou platit až čtyři procenta. „Někteří provozovatelé mají uzavřeny nevýhodné smlouvy, protože se o tyto věci nedostatečně starají. Trh je ale vysoce konkurenční a lze najít i nabídky s poplatky maximálně jedno procento,“ dodal Kastner.

„Každý podnikatel si navíc může karty vyzkoušet díky projektu Česko platí kartou na půl roku zdarma. To mu bez rizika ukáže, jestli mu přijímání digitálních plateb pomůže nebo ne,“ podotkl prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu České republiky Tomáš Prouza.

Není to ale tak černobílé. Restauratéři se často hájí i tím, že hotovost potřebují na zaplacení zboží dodavatelům. Ne všichni totiž platby kartou přijímají, umožnují ale jiné bezhotovostní metody. Jedním z takových je třeba hned největší dodavatel několika druhů piva u nás Plzeňský Prazdroj.

„Nabízíme zákazníkům tři platební metody, a to hotově, na fakturu a bezhotovostně online. Pro ty, kteří preferují bezkontaktní platby, nabízíme ve spolupráci s Českou spořitelnou službu Chytrý závoz,“ vysvětlil obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje Roman Trzaskalik.

Aby tuto službu restauratér mohl využívat, musí mít podnikatelský účet u České spořitelny.

Negativní motivací pro ty, kdo se digitalizaci svého podniku brání, může být i systém vyplácení spropitného.

Podle pokladního systému Dotykačka v Česku aktuálně neexistuje žádný právní předpis, který by určoval, jak s přijatým spropitným zacházet. Pokud je spropitné vyplaceno kartou, je jeho příjemcem automaticky zaměstnavatel. Pouze na něm záleží, zda si spropitné nechá, nebo jej rozdělí mezi zaměstnance.

Pokud se rozhodne ho zaměstnancům ponechat, pak se jim o tuto částku navýší hrubá mzda, ze které se odvede daň ve výši 15 procent, navíc mohou být odečtena i další procenta za transakci.

Podobná pravidla platí pro spropitné v hotovosti, gastro podniky je ale často vůbec neevidují. Rozdělí je bez jakéhokoliv zdanění a jejich motivace přijímat pouze hotovost tím roste.

„Dlouhodobě se snažíme o „legalizaci spropitného“ po vzoru Německa, kde je spropitné osvobozeno od daní i odvodů. Mělo by to zásadní vliv na ekonomické dění v oboru, příjem zaměstnanců i rozvoj zaměstnanosti,“ doplnil Kastner.

Průzkumy se ale jednoznačně shodují na tom, že pokud zákazník platí kartou, je ochoten nejen více utratit, ale i dát vyšší spropitné.

„Digitální platby jednoznačně vítězí, takže v dalších letech jich uvidíme čím dál tím více. Cedule s nápisy Přijímáme pouze hotovost zůstane jen vzpomínkou na divné doby,“ míní Prouza.

Podle Kastnera podniky podlehnou protestům nespokojených zákazníků. „Jsme malá země, a i když tu tržní principy nefungují dokonale, tak data potvrzují, že si trh umí do jisté míry poradit sám.“