Jurečka: Lidem, kteří se nesnaží, podporu vypneme

Plánujete hodnotit nejen pracovní aktivitu, ale i školní docházku dětí. To rodinám s dětmi budete krátit dávky, když budou mít neomluvené hodiny?

Bude to na principu, který už známe dnes a který ještě parametrově upřesníme. Pokud rodič nezabezpečí plnění školních povinností, školní docházky svých dětí, tak se může dostat do přestupkového řízení.

A to je moment, kdy jsme schopni říci, že to už je překročení významného limitu, kdy dítě neplní školní docházku. Pak můžeme dávku snížit.

Ale netrestáte tím spíše dítě než rodiče? I těm totiž klesne v důsledku nižších příjmů životní úroveň.

Ano, vím, že se často mluví o tom, jestli nebudeme trestat děti za chyby rodičů. Rodiče ale už dnes mají jasnou zákonnou povinnost starat se o to, aby dítě chodilo do školy. A jestliže je zákonná povinnost, má mít její případné neplnění jasné důsledky.

Přece když to řekneme transparentně dopředu, tak je to taky dostatečně motivující, aby si rodiče na to začali dávat pozor. Budou vědět, že to stát bude sledovat.

Aby děti v budoucnu nedopadly špatně a nebyly nezaměstnatelné, budou muset chodit do školy, aby dosáhly dobrého vzdělání. Myslím si, že to je logické.

Jak budou rodiče prokazovat, že děti chodí do školy a nemají zameškané hodiny?

Zatím jsme představovali jen principy. Jak to konkrétně bude fungovat, představíme v březnu.

Ale myslím si, že i tohle dokážeme vyřešit.

Třeba to může být na základě nějaké digitální komunikace, protože dneska jako rodič vidím u svého dítěte nejenom, jaké má známky, ale i jaké má omluvené a neomluvené hodiny.

Sám jste teď připustil, že argument, že to ohrozí víc děti než rodiče, padá často. Jak to tedy bude zabezpečeno, aby to neohrozilo spíše ty děti?

Rodiče se budou muset chovat zodpovědněji. Ale samozřejmě to bude provázané se systémem takzvaných rodinných chův, který máme připravený. To budou proškolení lidé, kteří budou chodit přímo do domácností, jež to potřebují, a individuálně, podle krizové situace jim pomáhat.

Tento systém má sloužit k tomu, abychom u rodičů, kde jsou problematické rodičovské kompetence, kde nezvládají svoji výchovu, díky sociální terénní práci dokázali přijít a pomohli situaci řešit.

Nebude nová jednotná dávka nakonec zbytečně složitá? Teď se jednoduše u každé dávky vypočte výše nároku, ale nově se bude posuzovat pracovní aktivita, školní docházka…

Domácnostem, které normálně fungují, kde rodiče pracují, děti chodí do školy, ale jen nevystačí s příjmy, stačí jen dát podporu, aby mohly důstojně žít. Není potřeba s nimi sociálně pracovat.

Na druhou stranu tady jsou domácnosti, kde je třeba člověk, který dlouhodobě nepracuje ani není v evidenci Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Případně má exekuce a je v dluhové pasti. Nedávalo by u nich logiku udělat změny jenom na základě úpravy parametrů a finanční výplaty. Proto tam dáváme aktivizační plán, jasné kroky, co je potřeba udělat, aby se ten člověk zbavil dluhů, našel si práci.

Plus to ještě doplní další změny, které běží paralelně. To znamená zákon o dostupném bydlení, zákon o sociálním podniku. Ty systémy se budou provazovat, takže nastane lepší koordinace sociální práce. Dává to logiku.

Z povinnosti být pracovně aktivní mají být vyňaty vybrané skupiny, třeba senioři nebo rodiče s velmi malými dětmi. Co když ale ztratí práci třeba dvaašedesátiletý člověk, který bude pořád v produktivním věku?

To není jenom o tom, jestli člověk pracuje, ale také o tom, jestli je v evidenci uchazečů o zaměstnání, že se případně rekvalifikuje, nebo – pokud bude nezaměstnanost delší než šest měsíců – ho případně aktivizujeme v rámci institutu veřejné služby. To jsou formy, které, když s námi bude člověk spolupracovat, se zahrnou do ocenění v rámci pracovního bonusu.

To neznamená, že člověku podporu vypneme, když bude tři měsíce bez práce a bude se ji snažit získat zpátky. To ne. Ale v okamžiku, kdy někdo bude déle než šest měsíců nezaměstnaný a nebude s námi kooperovat, nebude mít aktivizační plán ani nebude ochoten pracovat aspoň v rámci veřejné služby, tak se to vypne.

Ve dvaašedesáti se člověku asi bude těžko shánět práce, i když absolvuje rekvalifikaci a bude mít aktivizační plán. To pak půjde třeba zametat ulice?

No, pokud to bude trvat déle než šest měsíců, tak ho zapojíme v rámci veřejné služby. Ta má dnes celou řadu podob. Když se podíváme, jak funguje v mnoha obcích, tam to zdaleka není jen o zametání ulic. Jsme připraveni hledat možnost, aby se do toho mohly zapojit daleko více nevládní organizace. Jsou tam třeba i sociální služby nebo jiné činnosti.

Nezjednodušujme to tak, že jde jen o někoho, kdo má oranžovou vestu a zametá ulici. To fakt ne, takto si ten institut nepředstavuji. My ho chceme rehabilitovat.

Něco podobného s nezaměstnanými a veřejnou službou prosazoval okolo roku 2010 tehdejší ministr práce Jaromír Drábek (TOP 09) a byl za to dost kritizován.

Toto je úplně jiný příběh, než byla Drábkova reforma. Tady se bavíme o motivačních faktorech. Bavíme se o systému, který bude jednodušší, dostupnější a srozumitelnější. Bavíme se o systému, který bude mít aspekty sociální práce.

Protože kdyby to tam nebylo, tak se bavíme jen o technických změnách, kdy něco jenom přesypeme v systému podání a upravíme koeficienty životního minima a nějaké decily u částek na příspěvek na bydlení. To by podle mě nedávalo smysl.

Součástí nové dávky má být i majetkový test. Jak bude vypadat?

To, co mně osobně i naprosté většině lidí vadí, je určité zneužívání systému, byť je dnes třeba i zákonné. Jsou zde například lidé, kteří pobírají příspěvek na bydlení a mají několik nemovitostí, ze kterých mají příjem z pronájmu.

Mně přijde fér, aby systém fungoval tak, že pokud má člověk svoji nemovitost pro bydlení a k tomu má druhou nemovitost, třeba chalupu na rekreaci nebo dům po rodičích, který chce do budoucna opravit třeba pro děti, tak to je za mě v pohodě. Tady nemáme ambice, aby to majetkový test limitoval.

Ale v okamžiku, kdy bude mít vícero nemovitostí, ze kterých má příjem, tak by neměl mít sociální podporu od státu. Stejně tak to chceme nastavit v případě aut.

Jak konkrétně?

Mělo by být jedno auto na dospělou osobu nad osmnáct let v domácnosti. To je něco, co majetkovým testem projde.

Pokud ale jeden člověk bude mít na sebe napsáno vícero aut, majetkovým testem neprojde. Nebudeme ovšem zkoumat stáří, značku, objem vozu. To už je detail, který bychom nebyli schopni administrovat.

V médiích už zaznělo, že žadatel bude moci mít na účtu maximálně sto tisíc korun. To je pravda?

My jsme o takovéto částce nedebatovali. Nevím, kde k tomu novináři přišli. Nechci se chovat demotivačně třeba k lidem, kteří mají dlouhodobě uloženy peníze na stavebním spoření pro sebe nebo pro děti nebo na penzijním připojištění – a na pár měsíců vypadnou ze zaměstnání nebo se jim stane nepředvídatelná událost v rodině. Nechci nutit tu domácnost, aby najednou musela nevýhodně vypovědět penzijko nebo stavebko a přišla o nějakou část podpory.

Ještě o tom budeme s odborníky hodně diskutovat, abychom nesebrali lidem motivaci ke zodpovědnému chování.

Rozruch vyvolaly i návrhy Národní ekonomické rady vlády na větší flexibilitu trhu práce. Připravuje se také možnost výpovědi bez udání důvodu. Řekl jste, že to by bylo možné jen tehdy, kdyby se zavedla opatření z oblasti flexicurity. Co to je?

To je model, který funguje v mnoha zemích Evropy. Nejčastěji se zmiňuje Dánsko. Tam je možné výpověď bez udání důvodu dostat kterýkoliv den v měsíci, pokud to kolektivní smlouva neurčí jinak. Zároveň je tam ale extrémně silná sociální ochrana, kdy člověku, který vypadne z pracovního trhu, zároveň nevypadnou příjmy. Má pro ten případ garantovaný příjem.

Dánsko třeba nemá zákoník práce, nemá zákonem definovanou otázku sociální ochrany zaměstnanců. Systém se tam vytvořil na základě jednání odborů a zaměstnavatelů. To není přenositelné z roku na rok do Česka. Takže já jsem říkal, že pokud má někdo představu, že současný systém výpovědi překlopí do výpovědi bez udání důvodu, tak to možné není. Pokud bychom to chtěli přidat k současnému modelu, tak za mě to není varianta. Musí být zajištěna ochrana zaměstnanců.

Novelu zákoníku práce ale chystá vaše ministerstvo. Uvažuje se tedy o výpovědi bez udání důvodu a případně změně systému odstupného, anebo ne?

Běží jednání, do kterých jsem zatím vůbec politicky nevstoupil. Spustili jsme je někdy v srpnu loňského roku. Vyzval jsem všechny zúčastněné strany, především zástupce zaměstnavatelů a odborů, aby dali na stůl všechny náměty na změnu zákoníku práce.

Sešlo se jich ke dvěma stům a pracovní tým postupně projednává konkrétní návrhy a směřuje k nějaké finalizaci. Já ji dostanu na stůl zhruba za čtrnáct dní. Pak ji vezmu na koaliční politickou úroveň, budeme se bavit o tom, co z těch návrhů má smysl realizovat a co nikoliv. To, že toto téma bylo vykopnuto ekonomickou radou a následně ho komentoval ministr financí Stanjura, nesouvisí s naší prací na novele zákoníku práce.

Jaká opatření by tam podle vás měla být?

Jsou tam důležitější věci, třeba větší podpora práce rodičů na mateřské a rodičovské dovolené. Nyní maminka na rodičovské nemůže dělat na stejné pozici, ze které odešla na tu rodičovskou. Přijde nám to trošku absurdní, obchází se to různými dohodami a různými formalismy.

Takže to je jedna z věcí, které chceme umožnit. Prostě chci zbourat všechny bariéry pro slaďování rodinného a pracovního života, protože někdy jsme to přebyrokratizovali.

Pak jsou tam věci týkající se toho, abychom mohli v pracovněprávních vztazích komunikovat plně digitálně. To dnes ještě ve všech případech nejde.

A dále chci posílit sociální dialog mezi zaměstnavateli a odbory. Jsem připraven v některých oblastech zákoníku práce jasně říci, že pokud se kolektivní smlouva na úrovni dané firmy nebo kolektivní smlouva vyššího stupně ustanoví jinak než zákoník práce, tak se to bude respektovat.

Podle posledního průzkumu mají lidovci preference pod tři procenta. Vás jako předsedu kvůli tomu i kvůli vyjádřením o vánočním večírku v době střelby na fakultě v Praze kritizují i někteří spolustraníci. Jak se k tomu stavíte?

Tak, že nejlepší výsledek jsou vždycky volby. To je jediný relevantní hodnotitel. Všechno ostatní jsou pouze průzkumy, které ani nepodceňuji, ani nepřeceňuji.

Samozřejmě, že mě však zajímá trend, a samozřejmě, že mi to radost nedělá. Ale jsme v poločase a já tady vidím prostor, v němž jsme schopni získat si důvěru veřejnosti zpět. Pracujeme na celé řadě věcí, které jsou, myslím si i v očích veřejnosti, správné.

To říkáte jako předseda. Ale kdybyste byl řadový straník nebo řadový poslanec?

Jsem členem strany dvacet pět let. A vždycky, když jsem v ní něco kritizoval, tak jsem se taky zároveň automaticky zvedl a řekl jsem, že jsem připraven dát ruku k dílu a změnit to. Tak to bylo i v roce 2010, když jsem ve svých 29 letech kandidoval na prvního místopředsedu strany.

Takže kritiku vnímám, beru zpětnou vazbu a hodně přemýšlím nad tím, co zlepšit. Ale zároveň taky říkám, že byť předseda nese největší odpovědnost, tak všichni ostatní straníci mají podle možností přispívat k tomu, abychom dokázali důvěru zpátky získávat. Což jsem u některých, kteří v posledních týdnech kriticky vystupovali k mé osobě, úplně neviděl.