Jsme připraveni protesty vystupňovat, varuje šéf odborů Ďurčo

Je. Když budu mluvit za náš odborový svaz, poslední kapkou pro nás byl vývoj cen energií v příštím roce. Konkrétně jde o platby za obnovitelné zdroje a distribuci. To vnímáme jako nebezpečné znamení pro průmysl. Když má totiž u firem, kde naši členové pracují, regulovaná část vzrůst i o 250 procent, tak se u nejvíce náročných provozů pohybujeme okolo 600 milionů ve výdajích navíc.

My nyní v kolektivním vyjednávání chceme, aby začaly v příštím roce mzdy reálně růst, a přitom sedíme proti partnerovi, který očekává v příštím roce enormní náklady na energie. Naše pozice je tak extrémně těžká.

Samozřejmě jsou i další důvody. Vláda například nevzala v potaz naše připomínky ke konsolidačnímu balíčku. Tady neprobíhá klasický sociální dialog. Partner se s vámi může sejít třeba desetkrát, ale pokud nevezme vaše podněty v potaz, tak to není sociální dialog, který by měl směřovat k sociálnímu smíru.

Pro nás je důležitá i minimální mzda. Požadujeme, aby se implementovala evropská směrnice, kdy by měla dosahovat padesáti procent průměrné mzdy. My tu máme nějakých 120 tisíc zaměstnanců, kteří ji pobírají a jsou odkázáni na sociální dávky. Takže se tím někomu dotuje levná práce. Jde i o to, aby čeští zaměstnanci přestali být levnou pracovní silou a aby nežili v chudobě.

Je to opravdu jen historické datum. Chceme dát najevo, že nejsme spokojeni. Rozhodně nechceme měnit režim. Chceme jen to, aby vláda začala pracovat pro občany. A když se podíváme na prohlášení, která dává třeba v oblasti energií nebo odchodů do penze, domníváme se, že nejedná férově. To, jak o těch krocích komunikuje, je vysloveně tristní.

Nedávno oznámila, že elektřina zdraží lidem o jednotky procent, ale my už dnes víme, že to může být o dvacet až třicet procent.

Nevím, jestli chceme polovinu obyvatel poslat automaticky do sociálního systému. To není řešení.

Určitě má pravdu v tom, že není možné mít dlouhodobě roční schodky okolo 300 miliard. V tom se shodneme. My ale vidíme cestu k jejich utlumení jinde. Chceme, aby se více zdaňoval kapitál, protože jen letos formou dividend odejde za hranice tři sta miliard.

Uvidíme. Chceme dát jasně najevo, že nejsme spokojeni nikoliv s tím, že se nejedná, ale s výsledky toho jednání. Je potřeba si uvědomit, že například ohledně důchodů by měl být celospolečenský konsenzus. To nejde dělat většinou sto osmi hlasů ve Sněmovně. Už dnes se ozývají z opozice hlasy, že pokud ve volbách uspěje, vrátí to zpátky. Vláda by měla jednat s respektem k občanům, k sociálním partnerům, a to se neděje. Dnes se každý jen dívá na schodek státního rozpočtu, na to, abychom se nezadlužovali. Ale myslím si, že je potřeba přitom udržet i sociální smír.

Účelem je dát vládě najevo, že chceme sociální dialog a sociální smír. Ale pokud se situace nezlepší, mohou se v budoucnu odehrávat tvrdší protesty.

My jsme například před březnovou demonstrací pozvali na naši radu ministra práce Mariana Jurečku, on nám tam řekl, že se v žádném případě nebude zvyšovat věk odchodu do důchodu. A nyní, když zveřejnil parametrické změny, vidíme, že tomu tak není.

Třeba já jsem dvacet let dělal u pecí v těžkých podmínkách a podle tohoto návrhu bych neměl jít do důchodu ani v 65 letech. Když se podívám na lidi, kteří pracují v náročných profesích, tak u nich není předpoklad, aby se někdo takto důchodu dožil.

To je pozdě. Už se zkrátila hranice pro odchod do klasického předčasného důchodu z pěti na tři roky. Mělo se to udělat obráceně. Napřed se měly doladit podmínky předčasných penzí pro lidi pracující v náročných profesích a pak se mělo udělat toto. Mám velké obavy, že se nakonec předčasné penze pro zaměstnance v těžkých povoláních mohou týkat jen velmi úzkého kruhu lidí.

Zatím jsme se na toto téma sešli jen jednou. Je ovšem pravda, že s ním o tom jedná i Českomoravská konfederace odborových svazů, jejíž členem jsme. Ale zatím nám nebylo ani naznačeno, o které profese půjde.

My říkáme, že by se to mělo týkat kategorií rizik tři a čtyři. Kdybych to měl odhadnout na počet, tak v kategorii čtyři je asi deset tisíc lidí, v kategorii tři pak asi půl milionu.

Když se podíváme třeba na ocelářství, tak tam je většina trojek. Mimo ocelářství by tam patřili třeba skláři, chemici, provozy pracující ve výškách. Ta škála je obrovská.

Vezměte si, že třeba u pecí, kde jsem dělal já, jste vystaveni obrovskému vedru, kterému neutečete, nevyvětráte ho, kalhoty se na vás téměř vaří. Do toho jezdí ve výšce jeřáby, na které musíte dávat pozor. A teď si představte, že byste tam museli dělat do vysokého věku.

Žádný zaměstnavatel asi nebude skákat radostí, když bude muset přispívat na zaměstnance vyšší částkou. Ale pokud člověk celý život pracoval u jednoho zaměstnavatele a vykonával těžkou práci, tak by mu zaměstnavatel měl přispívat na to, aby šel do důchodu o něco dříve. Podotýkám, že je to dobrovolný odchod, není to tak, že musí odejít dříve automaticky.

Potýká se s obrovskými problémy například v oblasti ocelářství. Tam je dlouhodobý pokles zakázek třeba o dvacet procent. Podívejte se, co se děje v Liberty Ostrava, které je téměř odstaveno. Tam se bude vyjednávat těžko. Nicméně my máme jasně dáno, že chceme nárůst mezd mezi osmi a deseti procenty, a s tím jdeme v rámci našeho svazu do všech vyjednávání.