Jak zabránit Panamě? Recepty se různí

Politici z pravého spektra mají jasno: „Nejlepší ochranou před takovými kroky je jednoduchý daňový systém a nízké daně, čehož chceme dosáhnout,“ tvrdí místopředseda ODS Martin Kupka.

Politici z levé části spektra zase zdůrazňují, že jako účinná prevence působí kvalitní kontrola a na ni navazující postih.

„Problém spočívá v tom, že nikdo neřekne, od jaké výše vlastně začínají nízké daně, ani to, co by znamenalo snížení daní pro veřejný sektor, školství, služby, státní správu,“ říká finanční poradce František Macháček.

„Tato otázka má skutečně dvě strany mince. Pokud by daň odpovídala součtu daně zaplacené v daňovém ráji a výši obvyklých nákladů na ,daňovou optimalizaci‘, pak by vlastně nebylo co obcházet,“ řekl Právu Pavel Drahotský, ředitel Saxo Bank pro Českou republiku, Slovensko a Maďarsko.

Na druhé straně, pokud daňový poplatník dostává od státu adekvátní služby za jím zaplacené daně, nemá tendenci stát jakkoli obcházet a krátit. Skandinávské státy jsou toho podle Drahotského funkčním příkladem.

„Zvláště v současné době, kdy současná fáze globalizačního ekonomického procesu dostává značné trhliny, je koncept jednoduchého daňového systému a minimálních daní spíše jen nesplnitelným přáním,“ řekl Právu Petr Zahradník, poradce prezidenta Hospodářské komory ČR a člen Evropského hospodářského a sociálního výboru v Bruselu.

Otázka minimální výše přímých daní (neboť o ty zde jde) je podle něj taktéž záležitost spíše utopická. „Některým zemím vyhovují vyšší sazby daní, neboť jejich občané jsou zvyklí na to, že veřejná služba z nich hrazená má určitou kvalitu a poplatník ji zkrátka požaduje,“ dodal.

Jiné země naopak preferují ponechat více peněz v rukou poplatníků, kteří se o sebe postarají sami.

„Řešením by mohlo být, že by došlo ke sjednocení daňových pravidel v případě přímých, tedy příjmových daní, a v oblasti nepřímých daní, tedy DPH a spotřební daně, by si země jejich výši určovaly samy. To by však naráželo na úsilí harmonizovat DPH a spotřební daně v EU, kde je zvolen systém přesně opačný (harmonizace nepřímých daní a volné pole působnosti pro daně z příjmů – pozn. red.),“ podotkl Zahradník.

„Nejde ani tolik o výši daní, ale o jejich jednoduchost a přehlednost. Zákon o daních z příjmů čítající několik desítek stran plných výjimek, odkazů a složitých výpočtů potenciální poplatníky rovnou odrazuje něco danit, ale spíše je motivuje k hledání cest, jak se daním vyhnout,“ odpověděl na dotaz Práva Martin Mašát, portfolio manažer poradenské a investiční společnosti Partners.

Co se týká velikosti daní, je zde podle Mašáta několik faktorů, které zákonodárci opět neberou příliš v potaz, a to: daňová konkurenceschopnost země (vyšší lokální daně našim firmám rozhodně neprospívají), vysoké zdanění práce (při zdanění mezd blížící se 50 procentům se v práci nikdo nepřetrhne), efektivita výběru daní (náklady na výběr a zpracování daňových přiznání jsou leckdy neúměrně vysoké v porovnání s celkovým výnosem daně) a samozřejmě i „spravedlnost“ při přerozdělování daní.

Uměřenost přerozdělování bývá ovšem závislá více na různých lobbistických tlacích a blízkosti voleb než na skutečné solidaritě a zájmech státu.

„V současném stavu světa si velmi těžko dokážu představit možnost globální dohody, která by přinesla zjednodušení a snížení sazeb přímých daní. Osobně se domnívám, že motiv k placení daní závisí na daleko větší škále proměnných, než je jenom výše daňové sazby. Záleží i na etických pravidlech v zemi nastavených a jejich dodržování, na tom, jakou službu stát daňovému poplatníkovi za jeho daně poskytne, na ekonomické prosperitě, síle patriotismu a dalších,“ konstatoval poradce prezidenta HK ČR.

„Krátkodobé řešení nevidím v ničem jiném než v represi vůči již uskutečněným a zjištěným kauzám daňových úniků a v represivně-preventivní snaze vůči všem těm, kdo by měli pokušení se cestou daňových úniků v budoucnu vydat,“ dodal Zahradník.