Jak se dostat ze slevové pasti? Němci i Francouzi drží řetězce na řetězu

Velká žlutá cedule, hlásající „Sleva“ či „Akce“ vítá zákazníka hned u vstupu do většiny supermarketů. Jasnou barvou ve většině řetězců září už každá druhá cenovka. Barva má evokovat výhodnou koupi, i když realita může být různá.

Přitom se ceny mění někdy i o násobky. Spotřebitel ztratil tušení, kde je pravá hodnota zboží, zda standardní cena není nadsazená, a tudíž jestli je vůbec sleva opravdu slevou. Některé evropské státy ukazují, že takovému matení jde zabránit.

Ve Francii je ochrana spotřebitele, ale i výrobce na úplně jiné úrovni. „V roce 2018 tam byl přijat zákon, který zavedl maximální slevovou hranici u potravin, a to na 34 procent. Pokud tedy výrobek stojí jedno euro, jeho cena ve slevě může klesnout maximálně o 34 centů. Cílem je zajistit rovnoměrné rozložení mezi dodavateli a řetězci, zejména pro malé a střední podniky,“ sdělil Novinkám mluvčí Potravinářské komory ČR Marek Zemánek.

Od 1. března toto pravidlo platí už i pro některé nepotravinářské zboží.

Slevy jsou limitovány nejen svou výší, ale i objemem. Zlevněna může být maximálně čtvrtina nabízeného zboží.

Ve Francii mají supermarkety také povinnost prodávat výrobky s marží alespoň deset procent. Účelem opatření je především ochrana zemědělců a výrobců.

„I ve Francii se sleva vypočítává z nejnižší ceny za posledních třicet dní. Za porušení ale nejenom že může firma dostat pokutu, nýbrž konkrétní manažer může jít do vězení i na dva roky,“ vysvětlil marketér Robert Le Veneur.

To dost omezuje možnosti, že by ceny každý týden lítaly nahoru a dolů. „Výprodeje mohou být ve Francii jenom dvakrát ročně po dobu šesti týdnů. Mimo toto období je slovo „výprodej“ zakázáno používat,“ dodal Le Veneur.

Jedná se navíc o přesně vyhrazené termíny v červnu, červenci a v lednu.

„V Německu je strategie zaměřena spíše na stabilní cenovou politiku než agresivní slevy. Tamní spotřebitelé jsou citlivější a kladou důraz spíš na stabilní a důvěryhodné ceny,“ vysvětlila advokátka z eLegal Andrea Voříšková.

V Německu také existuje silnější tradice spotřebitelské ochrany a vyšší úroveň povědomí spotřebitelů o jejich právech. „Německé firmy také kladou větší důraz na etiku a firemní kulturu, která podporuje dodržování předpisů,“ dodala Voříšková.

Podle Le Veneura Němci především mnohem přísněji chápou pojem „uvádění spotřebitele v omyl“.

„Například u high-low cenové strategie, tedy když máte třeba dva týdny cenu vysokou a dva týdny nízkou, nesmíte uvádět, že nízká cena je „speciální“. Nebo že jde o slevu, když o slevu nejde, ale je to pro vás standardní cena, za kterou chcete prodávat,“ dodal Le Veneur.

Proti stálému kolísání cen jde i pravidlo, že za danou cenu před zlevněním se musí produkt prodávat alespoň po dobu čtyř týdnů.

Nesmí se tam také užívat cenová strategie „návnada a záměna“. „To je případ, kdy inzerujete slevu, ale dotyčný produkt je k dispozici jenom ve velmi omezeném množství. Obchodník pak doufá, že když už bude zákazník v obchodě, koupí si i něco jiného,“ dodal Le Veneur.

Německé zákony znemožňují ale i zneužívání časově omezených nabídek. „Pokud byste stejný produkt dávali velmi často do slevových akcí a tvrdili, že sleva je časově omezená, a přitom jste již plánovali další zvýšení a další zlevnění, mohlo by se jednat o porušení zákona,“ vysvětlil Le Veneur.

Německé kontrolní orgány jsou navíc velmi aktivní a přísné. Takže obchodníci jsou raději se slevami opatrní. Dodržování zákonů ze strany supermarketů však Němci podporují i svým spotřebitelským chováním.

V Rakousku pak mají kontrolní orgány i na úrovni okresů a spolkových zemí. „Sankce může dostat nejen jednatel firmy, ale i vedoucí pobočky. Takže i když je rakouská úprava obecně volnější, přísnější a častější dohled vede k tomu, že firmy jsou v oblasti slev raději konzervativní. Za chvíli by totiž měly problém sehnat vedoucí poboček,“ uzavřel Le Veneur.