Jak nejlépe platit na dovolené v cizině

Pokud máte mezinárodní platební kartu, určitě byste ji při cestě do zahraničí neměli nechávat doma. Karta je proti používání hotovosti mnohem bezpečnější, navíc člověku odpadají starosti, kde sehnat nejlevnější valuty a kolik peněz si vyměnit.

Kartu by měl člověk využívat hlavně k platbám u obchodníků. Placení kartou je po celém světě zdarma a banky si za tuto transakci neúčtují žádné poplatky. Pouze HVB CZ si jako jediná banka na trhu účtuje poplatek 40 korun za konverzi.

Naopak používání bankomatů by měl člověk v zahraničí co nejvíce omezit. Jeden výběr v cizině totiž vyjde zpravidla minimálně na sto korun. Nevýhodné jsou zejména časté výběry nižších sum. Když už vybírat, tak raději myslet dopředu a vybrat si peníze najednou.

Pokud si například vyberete 200 eur, zaplatíte za poplatek podle druhu banky 100 až 148 korun. Ale výběr 50 eur vyjde téměř stejně draho. Pokud byste třeba kartou České spořitelny vybírali 200 eur postupně po padesáti eurech, zaplatíte za tyto čtyři výběry celkem 432 korun. Při výběru 200 eur najednou však zaplatíte jen 132 korun.

Další výhodou karet proti hotovosti je používaný kurs. Každá transakce kartou v zahraničí se musí přepočítat na měnu účtu, ke kterému byla karta vydána, tj. zpravidla na koruny. Banky k přepočtu použijí devizový kurs, který je o několik procent výhodnější než valutový kurs, který se používá při směně hotovosti ve směnárnách.

Jsou místa, kde s kartou nepochodíte. Užší rozsah použití mají elektronické karty (Visa Electron, Maestro, MasterCard Electronic) - dají se použít na místech vybavených elektronickými terminály a samozřejmě v bankomatech. U obchodníků, kteří mají pouze mechanické snímače, tzv. žehličky, je třeba mít kartu s plasticky vyraženými údaji (tzv. embosovanou kartu - Visa Classic, MasterCard Standard a všechny zlaté a business karty).

Nicméně i s elektronickou kartou dnes již dobře uspějete, a to hlavně v západní Evropě či Severní Americe. V méně vyspělých zemích jsou nejčastější právě mechanické snímače, ale na bankomat narazíte v každém větším městě či turistické destinaci jak ve východní Evropě, tak třeba v severní Africe.

Nicméně pro případy, kdy kartu nelze použít, se určitě hodí mít v peněžence vždy menší sumu v hotovosti.

Předností karet je také poměrně vysoká bezpečnost. Pokud klient v případě ztráty či odcizení jedná rychle, nemusí ke zneužití karty vůbec dojít. V prvé řadě je třeba kartu ihned telefonicky zablokovat. Právě doba mezi ztrátou a nahlášením bance je pro zabránění škodám rozhodující. Telefonní číslo, na které při ztrátě či odcizení karty volat, by měl mít klient po ruce, nejjednodušší je uložit si ho například do mobilu.

Na lince musí klient zadat některé identifikační údaje. Protože je nutné volat okamžitě, klient zřejmě nebude znát číslo ztracené karty a nemusí mít po ruce ani číslo svého účtu. Většinou by však mělo stačit jméno, rodné číslo a jeden další údaj, jako je třeba typ ztracené karty. Některé banky mají s klientem domluvené heslo nebo otázku.

Ať jste kdekoli na světě, elektronickou kartu banka po nahlášení během několika desítek sekund vyřadí z provozu. Embosované karty mohou být teoreticky zneužity i po jejich zablokování, a to zejména na místech s mechanickými snímači. Zde totiž obchodník nemusí při každé platbě ověřovat platnost karty.

Naopak na platebních terminálech a v bankomatech je zneužití po zablokování prakticky vyloučeno, neboť každá transakce je autorizována. 

Poplatky za blokaci elektronických karet nejsou nijak vysoké, pohybují se kolem dvou set korun, pozastavení embosovaných karet (uvedení na stop-list) však vyjde mnohem dráž. Nejčastěji jde o dva tisíce korun, v České spořitelně je to jen 500 korun. Jako jediná má tuto službu zdarma Živnostenská banka.

Po zablokování karty klient sice zabrání finančním škodám, ale může se dostat do nepříjemné situace, pokud karta byla na zahraniční cestě jeho jediným zdrojem peněz a nemůže si například od někoho vypůjčit. Co dělat v takovém případě?

Držiteli elektronické karty jeho banka bohužel nijak nepomůže, ale držitel embosované karty má na vybranou mezi dvěma možnostmi: buď požádat banku o vydání náhradní karty v zahraničí, nebo o zaslání hotovosti. Obě varianty jsou hodně nákladné, nicméně v nouzi mohou velmi pomoci.

Vydání náhradní karty je zpravidla dražší a stojí od dvou a půl do šesti tisíc korun. Nejlevnější je Česká spořitelna (2500 korun). Živnostenská banka účtuje skutečně vynaložené náklady na dopravu karty, nejvýše však 9500 korun.

Náhradní karta není plnohodnotná - není vybavena PIN, takže klient nemůže vybírat z bankomatu, lze pouze platit za zboží a služby. Výjimkou je Česká spořitelna, jejíž klient obdrží plnohodnotnou kartu, ale s omezenou platností dva měsíce.

V Komerční a Živnostenské bance si může klient vybrat: buď mu bude zaslána náhradní karta bez PIN, nebo plnohodnotná karta. 

Náhradní hotovost je o něco levnější, poplatky za službu se pohybují mezi jedním až čtyřmi tisíci korunami. Limit pro hotovost se liší podle banky, například v Raiffeisenbank a HVB CZ je to tisíc amerických dolarů, v Komerční bance až do výše zůstatku na účtu, maximálně až 3000 USD. 

Vydání náhradní karty nebo hotovosti trvá zpravidla dva až tři dny. Zaslání plnohodnotné karty může trvat i déle. Výhodu mají držitelé karet typu Mastercard v České spořitelně. Náhradní hotovost byste měli obdržet do jedné hodiny od odsouhlasení transakce. Místo předání karty či hotovosti lze dohodnout na lince, většinou je místem předání nejbližší banka