Inflace už je pod kontrolou, říká radní ČNB Procházka

Hlavním posláním centrální banky je hlídat růst cen. V červnu inflace konečně klesla na dvě procenta. Kde ji ale vidíte na konci letoška? A kam až je připravena bankovní rada ještě letos srazit sazby?

Česká ekonomika už delší dobu nezpůsobuje další výrazný růst cen. To se projevilo začátkem roku, kdy i statistika o inflaci potvrdila, že cenová stabilita byla obnovena. Není důvod nevěřit odhadům našeho aparátu, který za celý letošní rok očekává průměrnou inflaci 2,3 procenta.

Červen sice dopadl o něco lépe, než jsme čekali, ale ekonomický příběh se nemění. Možná ke konci roku bude zapotřebí více vysvětlovat, protože číslo může třeba v prosinci začínat i trojkou. Ale to by byl jen přechodný krátkodobý výkyv, statistická technikálie.

Inflace už je pod kontrolou. Naše měnová politika je navíc pořád restriktivní, i přesto, že jsme na posledním jednání snížili sazby o 50 bodů a s repo sazbou jsme na 4,75 procenta. To je totiž výrazně víc než inflace pozorovaná teď nebo očekávaná za rok.

Nyní přecházíme do módu jemného ladění. Cílem není rychle klesnout na neutrální sazbu, která nám stále vychází někde kolem tří procent, ale spíše se postupně dostat k sazbě, která bude podle našich prognóz nejlépe odpovídat stavu ekonomiky na konci tohoto cyklu snižování sazeb.

A co se týká srpnového hlasování o sazbách?

Uvidíme, jaký budou mít vliv na prognózu další čísla z ekonomiky. Možná sazby ještě snížíme a možná si dáme pauzu.

Obrovský vliv na naše rozhodování má měnová politika Evropské centrální banky, nežijeme ve vzduchoprázdnu. Musíme se ale dívat hlavně na vývoj naší ekonomiky a našich sazeb. Jak současný, tak hlavně budoucí, jak ho odhadují naše prognózy. Ale pořád tam vnímám potřebu být relativně opatrný.

Dva ze sedmi členů bankovní rady ČNB chtěli v červnu snížit základní úrokovou sazbu jen o čtvrt procentního bodu. Jak jste hlasoval vy?

Myslím si, že každý člen bankovní rady přišel na jednání s tím, že se rozhoduje mezi variantami snížení o čtvrt nebo půl procentního bodu. Já jsem hlasoval pro druhou variantu.

Bral jsem ji jako přirozené pokračování nastoupené cesty, ale současně jsem od jednání na začátku května hledal aktuální důvody pro to, proč případně snižování sazeb zpomalit. A ty důvody jsem tentokrát ještě nenašel. Říkal jsem: pojďme sazby snížit o 50 bazických bodů, a až se dostaneme do nějaké fáze jemného ladění, tak potom zpomalme nebo zastavme.

Jaké důvody rozhodly ve prospěch rychlejšího snižování?

Růst mezd, což bylo asi největší téma celého druhého kvartálu, nás nijak nepřekvapil. A samozřejmě skutečnost, že inflace zůstává poblíž dvou procent. Jsme přesvědčeni o tom, že i za rok a půl – to je budoucnost, na kterou míříme – bude inflace i vlivem naší měnové politiky zhruba někde kolem dvou procent, spíše pod nimi. Na posledním jednání jsme samozřejmě jako vždy brali v potaz celkový stav ekonomiky či vývoj kurzu koruny.

Může být v srpnu pokles sazeb opět půlprocentní?

Zase dostaneme čerstvá data z české ekonomiky, budeme znát reakce finančních trhů na výsledek francouzských voleb. Snad bude i více informací o tom, jak k dalšímu snižování sazeb přistoupí americký Fed a Evropská centrální banka. Budeme se také hodně dívat na Německo, na stav našeho největšího obchodního partnera.

Domnívám se ale, že padesátibodové snížení je vysoce nepravděpodobné. Opravdu už nastává fáze jemného ladění, které znamená standardní kroky po čtvrtkách procentního bodu.

Například společnost Allianz Trade ale na konci května varovala, že inflace ve střední Evropě opět ožívá a v Česku by za letošek měla dosáhnout 3,7 procenta. To vás neznervózňuje?

Základní premisa je, že nikdo dopředu nic s jistotou neví. Žijeme v době, která je velice nejistá. Může se stát spousta věcí. Někdy je reakce hysterická, někdy, třeba jako v reakci na nedávné zesílení blízkovýchodního konfliktu, mírnější. Čekali jsme, že v důsledku konfliktu v Gaze ceny ropy zareagují výrazněji, podobně se čekalo i větší narušení globálních obchodních řetězců.

To, co zmiňujete, je typ zprávy, která varuje, a ta se vždy dostane do médií lépe. Nechci sahat autorům zmiňované prognózy do svědomí, ale náš odhad inflace začínající číslem tři je pouze za měsíc prosinec, a i za celoročním odhadem si stojíme. Červnová inflace přesně na našem dvouprocentním cíli je pro nás dalším potvrzením, že období cenové nestability je za námi.

Jako riziko jste nedávno označil rychlý růst cen ve službách.

Pořád tam vidím zrychlené dohánění západních cen po covidu. S růstem cen moc nešly dohromady poměrně nízké tržby v maloobchodě a ve službách. Ale tam mohl mít jistý vliv i nárůst šedé ekonomiky, který v oficiálních statistikách chybí.

Proti tomu pokles inflace stojí na velmi volatilní položkách, což jsou ceny potravin a energií. Nicméně v energiích dostáváme teď spíš pozitivní zprávy a u potravin s výjimkou pomrzlého ovoce neexistuje moc důvodů, aby jejich ceny stoupaly.

Na druhou stranu ekonomika oživuje, spotřeba oživuje, reálná mzda už roste. Spotřebitelská nálada se zlepšuje, tento sentiment hraje u nás velmi významnou roli. V lednu jsme se ještě obávali, že to obchodníci přepálí, že může přijít ještě jedno velké zdražení. To nakonec, naštěstí v omezené míře, nastalo až před Velikonoci.

A co vliv sportovních akcí typu mistrovství světa v hokeji?

Ty také mají do určité míry vliv. Nejde přitom jen o to, že lidé více utrácejí, pijí pivo a tak dále. Opět se tím nastartoval pozitivní sentiment, zlepšila se nálada.

Apetit utrácet se zvedne i díky mistrovství Evropy ve fotbale v Německu a – i když se tomu s kolegy smějeme – trochu i díky koncertní šňůře Taylor Swift, která má nyní obrovské turné po Evropě. Fenomén Taylor Swift někteří ekonomové používají hlavně jako oživení jinak nudných makroekonomických debat. Myslím si ale, že na náladu spotřebitelů vliv mít může. Podobně třeba hokej opravdu vliv na náš sentiment měl.

Lidi také vidí, že inflace ustupuje. Proto už i méně spoří, zvedá se zájem o hypotéky a obrovský nárůst pozorujeme u úvěrů na spotřebu, za letošek ho očekáváme zhruba osmiprocentní. Situace je ale i díky přísné měnové politice pod kontrolou.

Nemůže ale nárůst spotřebních úvěrů odrážet hlavně to, že lidem v průměru o více než jedenáct procent za minulé dva roky klesly reálné příjmy? Že to lidi doběhlo, že prostě nemají peníze a půjčovat si potřebují?

Souhlasím s vámi, že některé rodiny kvůli vyšším cenám opravdu s penězi nevycházejí, a tím pádem si nabírají půjčky. Což samozřejmě není dobře, obzvlášť pokud si půjčují například na dovolenou a hrozí pád do dluhové pasti.

Druhá věc ale je, že sentiment už je tak dobrý, že lidé, kteří si v minulých letech nedopřávali a spořili, si naopak můžou udělat radost, něco si půjčit a třeba právě na tu dovolenou vyrazit. Dovolené teď byly obrovské téma, protože také výrazně zdražily.

Dalším důvodem pro růst úvěrů, a tedy i množství peněz v ekonomice, který tolik není vidět, by mohly být i úvěry v souvislosti s dotačními programy typu Zelená úsporám.

Když jdou sazby centrální banky nahoru, tak hypotéky poměrně rychle zdražují. Nyní jdou sazby ČNB dolů, ale hypotéky nezlevňují. Proč ne?

To jsme ještě jako analytici sledovali na ropě. Když zdražil barel na trzích, druhý den letěly nahoru ceny u čerpacích stanic. Když barel zlevnil, tak se říkalo: ještě působí koruna a ještě toto, je tam moc daní a tak dále, a cenový pohyb dolů tam nebyl nebo jen velmi mírný.

Ale u hypoték je zase pravda, že jsou konstruovány na fixních produktech, zejména na pětiletých swapech. A ty se letos zatím příliš nepohnuly.

Nyní také čekáme, co nastane v září s novelou zákona o spotřebitelském úvěru, kdy se mění podmínky pro předčasné splacení hypoték v době fixace. Někdo bude chtít získat větší podíl na trhu, někdo bude chtít stabilizaci portfolia na jiných produktech, ale každopádně tam nějaký impulz přichází. Díváme se na to i jako na potenciální riziko.

Ke konci roku čekáme růst objemu hypoték až o pět procent, trh nemovitostí se začíná zvedat. Pro nás to znamená zase dopad přes imputované nájemné do inflace. Proto jsme třeba nechali v platnosti i jeden z limitů u úvěrů na bydlení.

Jak se budou vyvíjet ceny nemovitostí?

Zde už nastal zlom. Meziročně teď zaznamenáváme růst asi okolo jednoho procenta a vidíme, že se ceny začínají zvedat. Do konce roku by mělo tempo růstu cen obytných nemovitostí postupně zrychlit k pěti procentům. Podobný růst očekáváme i v příštím roce.

To v porovnání s minulými lety není moc. Důvodem je, že se zatím moc nenakupuje, trh s bydlením je utlumený. Pravděpodobně proto, že ceny už jsou hodně vysoko, obzvlášť ve větších městech.

Nakolik výrazné bude letošní oživení ekonomiky? Sentiment v sousedním Německu se zhoršuje.

Když se člověk dívá na německý průmysl, tak to na jásání skutečně není. Ale jak to vypadalo dřív, že i kvůli tomu zde náš autoland úplně padne, a i my jsme byli v tomto ohledu docela pesimističtí, nyní se situace tak černě nejeví. Už se tolik nevyrábí na sklad, a když vidíte řadu posledních čísel v Česku, automotive se docela daří, podobně i v Německu.

Spíše do dalšího vývoje vstupují francouzské volby a celní válka s Čínou. Kvůli tomu se dají očekávat nějaké nepříjemnosti, ale v zásadě je to i o tom, že německý průmysl prostě potřeboval chvíli na určité vydechnutí.

Koruna za poslední rok a půl oslabila vůči euru asi o korunu padesát. Nyní se kurz pohybuje kolem 25,20 Kč za euro. Výhledově to tak zůstane?

V naší prognóze, která se samozřejmě může měnit, odhadujeme letos mírné posílení české měny k úrovni 25 Kč za euro. Kurz je ale tržní veličina. Kromě našich sazeb na něj působí celá řada dalších vlivů. Nyní je to téma i kvůli dovoleným, my to ale bereme primárně z hlediska dopadů na vývoz a dovoz.

Jaké ponaučení si máme vzít z inflační krize, kdy ceny u nás vyletěly nejvíc v Evropě? Na straně měnové politiky někteří ekonomové tvrdí, že ČNB měla předloni ještě skokově zvýšit sazby, a ne je nechat tam, kde byly.

Jak už jsem říkal, nikdo nikdy dopředu s jistotou neví, jak to bude. Do rady ČNB jsem nastupoval loni v únoru, takže jsem měl tu výhodu, že sice inflace byla sedmnáct a půl procenta, ale už bylo vidět obracení inflačního trendu. Bylo klíčové zvládnout komunikaci a přesvědčit trhy a domácnosti, že vytrváme na sedmiprocentní sazbě. Protože právě v tom dlouhodobém působení vysokých sazeb je síla.

Pracovně to přirovnáváme k léčbě antibiotiky. Nasadíme sedm pilulek a čekáme rok až rok a půl, jestli zaberou, nebo nezaberou. A samozřejmě mezitím jsme pořád nervózní z toho, jestli jich nemělo být devět, jedenáct nebo pět. Ukázalo se ale, že to stačilo. Prostě že těch sedm procent bylo správně.

Myslím si, že to všichni, kteří nás kritizovali, možná kromě pár případů, uznali.

Jeden z argumentů pro nezvyšování sazeb ČNB byl, že by to poškodilo ekonomiku. Nakonec se ale ukázalo, že firmy by vyšší sazby ustály. Za loňský rok hlásily v součtu rekordní zisky.

Velké firmy logicky „utíkaly“ do eurových půjček. A kdybychom nasadili sazby deset jedenáct procent, tak bychom tím postihli jen malé a střední firmy, živnostníky a domácnosti. A to by určitě nebyla ta ideální cesta.

Zmiňuje se i pozdní reakce vlády na do značné míry nefunkčním trhu s energiemi. Žádný podnikatel předloni nevěděl, jak drahé tyto klíčové vstupy budou, a tak naceňovali, jak naceňovali. I to byl zjevně jeden z důvodů tak vysokých cen.

V té době jsem situaci samozřejmě bedlivě sledoval, byl jsem šéfem Národní ekonomické rady vlády. Situace nebyla jednoduchá, státní rozpočet nebyl v dobré kondici a myslím, že si ve vládě uvědomovali, že to firmy nakonec zvládnou. Nejspíše ne všechny, ale zvládnou.

Cenové stropy na energie byly podle ekonomů zavedeny pozdě a navíc vysoko.

Nakonec to vláda udělala. Ale máte pravdu, firmy to samozřejmě ocenily, jejich ziskové marže následně prorážely stropy. Loni v podstatě neexistovala nezaměstnanost a průměrné ziskové marže firem byly obrovské. Se zaměstnanci je ale zatím nesdílejí. Takže nakonec to vypadalo, že firmy jsou vítězi. Samozřejmě ne všechny, pořád mluvíme o průměru.

Jestli to ale vláda mohla udělat lépe a rychleji, to je těžké soudit, protože deficit rozpočtu byl také obrovský. Pochopitelně že plno firem nasadilo ceny vysoko.

Pokud je někde problém na straně vlády, tak to byly spíše programy kurzarbeitu, různé dotační tituly, které firmám pořád dávají takovou tu jistotu. Ne že by jim zcela braly ten podnikatelský duch, ale sdělení je jasné: my se za vás vždy postavíme, nemusíte propouštět, když není dobře, tak vám vždy nějak pomůžeme.

Proč to je špatně?

Brání to přirozenému pročišťování trhu, ozdravování a rozvoji nebo i pouhému snižování energetické náročnosti ekonomiky. Protože nedošlo k tektonickému zlomu, tak dnes zoufale chybí zaměstnanci v perspektivnějších oborech.

V centrální bance máte na starosti nebankovní sektor. S jakými problémy a výzvami se nyní potýká?

Provedli jsme v loňském roce radikální reorganizaci, abychom byli efektivnější a mohli rychleji a někdy i rázněji zasahovat na místech finančního trhu, kde se nedodržují pravidla.

Velké téma je nedodržování opatření proti praní špinavých peněz, tam jsme relativně rychle schopni dát pokutu, případně odebrat licenci. Na co se teď také zaměřujeme, jsou úvěry a mikropůjčky, zejména oblast prověřování úvěryschopnosti klientů.

Trochu nás zlobí influenceři, které hojně sledují mladí. Nabízejí jim kryptoměny, investice, a přitom si neuvědomují, že jsou zodpovědní za své investiční rady. Nebo minimálně firmy, které si je najímají, tuto odpovědnost mají. Nemůžou vykládat úplné nesmysly a navádět lidi k rizikovým investicím.

Naopak si myslím, že se nám povedlo dobře komunikovat některé připomínky k dlouhodobému investičnímu produktu DIP, a to zejména nevýhodnost předplacených poplatků.

V červnu jste odňali licenci poskytovateli spotřebitelských úvěrů Fair Credit Czech kvůli špatně vedenému účetnictví. Už v polovině března jste zahájili správní řízení s Podnikatelskou družstevní záložnou, ve které měl peníze i premiér Petr Fiala (ODS). Tam to také směřuje k odnětí povolení působit jako družstevní záložna. V čem byl problém v případě PDZ a kdy padne ze strany ČNB finální verdikt?

Je to otevřený případ, který nemůžu komentovat. Ale čtenáři se nemusejí obávat, že bychom nekonali. Rychlost zásahu je právě jedna z velkých výhod spojení dohledových útvarů se sankčními.

Velkým tématem i v rámci vládní koalice je možné přijetí eura. Jaký názor na to máte vy osobně, i s ohledem na vaše zkušenosti z doby šéfování pojišťovny EGAP?

Ano, deset let jsem šéfoval instituci, která podporovala české exportéry. Navíc moje dcera velice úspěšně závodně lyžuje, a kromě aplikace Revolut ji musím také vybavovat eury na časté celoroční tréninky na rakouských ledovcích.

Osobně by mi přijetí eura život zjednodušilo, ale zastávám profesionální přístup. A zaznělo to naprosto přesně od guvernéra Aleše Michla: pokud se vláda rozhodne euro v naší zemi zavést, tak my jsme připraveni to naprosto precizně a bezchybně zprocesovat a pomoci celým tím obdobím zemi bezpečně provést.

Bylo by přijetí eura pro naši ekonomiku prospěšné?

Je to primárně měna, není to kouzelný proutek nebo generátor skvělých nápadů či nástroj efektivní tvorby pracovních míst. Aktuálně mě nejvíce děsí Konvergenční zpráva Evropské komise, která opět vnucuje myšlenku, že se vstupem do systému ERM II musíme vstoupit i do mechanismů bankovní unie, ovšem bez možnosti o českém bankovním sektoru spolurozhodovat.