Hromadných propouštění přibylo, potvrzuje šéf úřadu práce

Letos nám jich firmy nahlásily už 48, přičemž loni za celý rok jich bylo 158. Je jich více než loni a koneckonců i nezaměstnanost je vyšší, než byla v loňském roce. Rozevírají se tak nůžky mezi tím, kdo práci ztrácí, a poptávkou zaměstnavatelů. Ti hodně shánějí specialisty, kvalifikované pracovníky. A naopak hůře hledají práci lidé s nižší kvalifikací, kteří například byli dlouho u jednoho zaměstnavatele v oboru, o který už v jejich regionu není zájem.

Únor v tom byl úplně specifický. V jednom měsíci narostla nezaměstnanost i počet volných pracovních míst. V březnu se pak zvýšilo množství volných míst a nezaměstnanost mírně klesla. Ale je pravda, že se na trhu práce objevily zejména sezonní práce. Ty ale nevyřeší dlouhodobou nezaměstnanost a právě počet dlouhodobě nezaměstnaných roste.

Názvy společností nezveřejňujeme. Mají právo si to samy komunikovat. Nám to musí jen nahlásit. Ale jsou to jak velké společnosti, které optimalizují náklady, tak drobnější výrobní společnosti. To znamená, že z dat vidíme jak optimalizaci nákladů velkých hráčů, tak to, že některé firmy zavírají výrobu.

My jsme se hodně chystali na to, že by se propouštění mohlo dotknout automobilového průmyslu. Ale zdá se, že tam situaci zatím řeší spíše ukončováním spolupráce s agenturními zaměstnanci než hromadným propouštěním kmenových zaměstnanců.

Nahlášená hromadná propouštění se týkají například pracovníků, kteří se podílí na výrobě chemických látek a různých přípravků, kovových konstrukcí a kovodělných výrobků nebo elektrických zařízení. Jedná se i o pozice montážních dělníků a obsluhy strojů i o místa v potravinářství nebo v administrativě v obchodní sféře.

Od začátku roku se preventivně připravujeme na scénář, že by míra nezaměstnanosti mohla dostoupat až na pět procent, přičemž nyní je 4,3 procenta. Úřad práce by v tu chvíli přešel v některých činnostech na skupinové aktivity, aby se stejným počtem zaměstnanců pomohl více uchazečům.

Často se totiž propouštění týká lidí, kteří u dosavadního zaměstnavatele byli celý profesní život, třeba i déle než deset let. Potřebují se tak zorientovat na trhu práce, napsat životopis, připravit se na výběrová řízení. A my se lidi, u kterých je větší riziko dlouhodobého hledání nového místa, snažíme motivovat, aby s ním nepřestali. Snažíme se je ujistit, že je normální, že projdou třeba patnácti výběrovými řízeními, než najdou práci.

U člověka, který ztratil práci, umíme například z toho, kolik mu je, jaká je jeho předchozí zkušenost s nezaměstnaností, jestli má kvalifikaci, která je v daném regionu žádaná, odhadnout, s jakou pravděpodobností si do devíti měsíců najde práci. K těm „kritickým“ budeme mít speciální přístup, budeme s nimi pracovat individuálně mnohem dříve než s těmi, kteří si po ztrátě místa pravděpodobně práci snadno najdou. Pilotně tento projekt spustíme v tomto čtvrtletí, naplno bychom ho chtěli nasadit od druhého pololetí.

Budeme ho pilotovat po celé republice. Ta se totiž člení do tří pracovních trhů, není z hlediska nezaměstnanosti úplně jednotná. Prvním je Praha a její blízké okolí, kde se práce hledá nejsnáze, druhým je zbytek republiky a třetím jsou vyloučené lokality a strukturálně postižené kraje, kde je situace nejhorší.

Něco podobného jsme mimochodem zkoušeli i v dalším pilotním projektu, který nyní úspěšně zakončujeme, a to je integrační pracovní místo. V něm lidem, kteří mají na trh práce dál, pomáháme nejenom s hledáním zaměstnání, ale i s bydlením a vytvořením pracovních návyků, tak aby je zaměstnavatel mohl přijmout. Cesta k tomu u nich bývá trochu delší, nenastupují rovnou do vysněného místa, ale napřed třeba na veřejně prospěšné práce nebo do neziskového sektoru, kde se s nimi více „pracuje“.

Data jednoznačně ukazují, že v minulosti měli problém s hledáním práce lidé, kterým je přes padesát a kteří mají nízké vzdělání. Pak, jak už jsem říkal, hraje roli i to, zda mají v daném regionu žádanou kvalifikaci. Mezi další faktory patří digitální gramotnost. Těžší to na trhu práce mají i ženy nebo osoby se zdravotním postižením.

Když jste nerizikový a čekáme, že si práci dobře najdete, není třeba vás honit každou chvíli k nám na pobočku. Tedy pokud si to sám nevyžádáte. Kdežto s lidmi s vyšším rizikem je třeba pracovat hned od prvního okamžiku. U někoho, kdo dlouho dělal v nějaké manuální profesi, o niž už není zájem, a je k tomu ještě starší, se například může stát, že nemá dostatečné digitální dovednosti. Neumí dobře napsat životopis, neumí se přihlásit na Teamsy, přičemž řada pohovorů už probíhá on-line. Takže musí absolvovat kurz základní digitální gramotnosti, což nějakou dobu trvá.

Pokud není po jeho kvalifikaci poptávka, musí se zorientovat nabídce a v tom, na co by ho bavilo se rekvalifikovat. A na tu rekvalifikaci se musí nejdříve přihlásit a absolvovat ji. To také nějakou dobu trvá. Pohovorů pak tito lidé musejí absolvovat násobně více než ostatní.

Proto s nimi chceme pracovat už od prvního okamžiku, aby si práci našli třeba do půl roku a nezačali situaci řešit až tehdy, kdy jim dojdou úspory a sníží se podpora. Často totiž vidíme, že v takovém okamžiku lidé berou i výrazně hůře placenou práci, což opravdu není optimální.

To samozřejmě děláme. Máme na to kvalifikované lidi, na generální ředitelství nyní nastoupil člověk, který to bude zastřešovat za celou republiku, spolupracujeme i s organizacemi, které firmy zastupují. Aktuálně dokončujeme průzkum mezi více než třiceti tisíci zaměstnavateli, abychom věděli, kteří plánují nabírat a v jakém regionu, jaké profese budou poptávat a na jaké dokážeme umístit lidi, kteří práci ztratili.

Vždycky se snažíme zohlednit místní trh práce. Nedávno nás někdo kritizoval, že nevhodně rekvalifikujeme historika, který se v malém městě stará o rodiče. Jenže v tom městě jsou pro něj tři pozice, jedna v muzeu a dvě v knihovně, a všechny jsou obsazené. V takové situaci hledáme, co místní trh práce nabízí a jak by se mohl uplatnit.

Takže ano, může se stát, že to vždy není z pohledu uchazečů cesta vzhůru. Ale vycházíme ze situace, která na pracovním trhu je. Navíc vidíme, že část lidí třeba i z vyšších, kvalifikovanějších pozic si ve vyšším věku volí při rekvalifikaci řemesla.

To často vede aspoň k tomu, že jejich příjem nepoklesne. Potom se část lidí, což bohužel opravdu vede v našem systému k poklesu příjmů, rekvalifikuje do sociálních služeb. Ale to je pak aspoň důležitá a smysluplná práce, která bude stále více potřeba. Ale ano, samozřejmě je to diskomfort. Vyžaduje to od lidí udělat z hlediska dosavadní kariéry změnu profese, což často není jednoduché.

Je to otázka pravděpodobnosti. Když si představíte, že v dané lokalitě je pět pozic svářečů a rekvalifikace nějakou dobu trvá, nedokážeme garantovat, že budou v nabídce ještě po jejím skončení. My lidem pomáháme při výběru rekvalifikace podle toho, které pozice firmy hledají opakovaně. Opravdu však nemusejí být k dispozici hned po rekvalifikaci.

Ale ano, někde tyto dohody se zaměstnavateli vznikají, proto je úspěšnost rekvalifikací tak vysoká. Téměř devadesát procent lidí, kteří ji absolvují, si do roka, ale často o hodně dříve, najde práci. A někdy je zaměstnavatelé přijmou ještě během rekvalifikace. Motivuje je to, že v životopise vidí absolvovaný digitální kurz a probíhající rekvalifikaci. O tyto lidi pak mají větší zájem.