Hospody na venkově rapidně mizí

Vyplývá to z dat Plzeňského Prazdroje, který mezi venkovské obce řadí sídla s méně než pěti tisíci obyvateli.

Zatímco v březnu 2019 evidoval 8929 hospod, letos v březnu už jen 7604. V celé České republice pak klesl počet zařízení z 25 404 na 22 344. Do údajů jsou zahrnuty jen hospody a restaurace, nikoliv třeba kavárny či bistra.

Mezi hospodami, které v uvedeném období ukončily činnost, je i turisty, trampy a místními chataři oblíbená hospoda U Nádraží v Ledečku nedaleko Sázavy.

„Majitel ji pronajímal vždy na sezonu. Teď řekl, že se mu to už nevyplatí,“ sdělil Právu pan Martin z Prahy, který tam jezdí na chalupu. Jemu i ostatním chatařům tak po jejím konci nezbylo než začít jezdit vlakem do hospody v Sázavě.

Důvodů, proč venkovské hospody končí, je ale daleko více. „Na gastronomii dopadá razantní růst cen vstupů. Zvláště hospodští na vesnicích musí velmi citlivě zvažovat koncové ceny pro spotřebitele, protože ti jsou na jakékoliv navýšení výrazně senzitivní,“ sdělil obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje Tomáš Mráz.

Zároveň mnoho lidí na vsích a v menších městech přešlo na pití piva v domácím prostředí, tedy například v garážích nebo na zahrádkách. „A nové hosty shánějí hospodští na vesnicích velmi těžko,“ dodal Mráz.

To potvrdil i Luboš Kastner z Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. O letošních Velikonocích byla návštěvnost restauračních zařízení meziročně nižší o dvanáct procent.

„Oproti roku 2019 klesly nominální tržby v hospodách na vesnicích o více než osm procent. Přitom vstupy v gastronomii šly nahoru o 34 procent,“ propočetl Kastner. „Byznys na vesnicích není, lidé nechodí do hospody, pijí doma a tamní restaurace brutálně padají,“ podotkl.

Jediný, komu podle Kastnera reálně rostou tržby, jsou pražské restaurace a hospody, které mají nárůst tržeb o 36 procent. „V krajských městech je nárůst tržeb 22 procent. Při zdražení vstupů o 34 procent je reálný pokles o dvanáct procent. Čím jdete od Prahy dál, tím je ten byznys horší,“ dodal.

Provozovatelům na vesnici se nevyplatí ani to, když hospodu otevírají pouze o víkendech pro své sousedy. Nemají totiž šanci vytvořit zisk. Přitom je podle Kastnera toto zařízení často na vesnici jejím přirozeným centrem, kde se konají schůze, potkávají se tam sousedé, a bez nich společenský život vadne.

„Zatímco ve větších městech často končící hospodu převezme nový nájemce a její provoz třeba s nějakou obměnou znovu rozjede, na vesnicích je to mnohem problematičtější,“ poukázal agrární analytik Petr Havel.

Uzavření hospody tudíž většinou znamená její konec, pokud se nezapojí třeba obec. Jako například v Měšíně na Jihlavsku, kde hospodu po odchodu posledního provozovatele oživili z rozpočtu obce.

„Dlouhodobý problém vygradoval, když nájemce po loňském, až trojnásobném zvýšení cen energií řekl, že jde od toho. Souvisí s tím i předchozí trend poklesu počtu hostů, kteří už nejsou ochotni platit takové peníze,“ popsal stav, který ve finále řešilo obecní zastupitelstvo, starosta Měšína Aleš Lancman (nezávislý).

Přes zimu si tak vyzkoušeli, jaké to je nemít v obci jediné místo, kde se lidé mohou scházet. Od března tu mají nového hostinského, který ověřuje udržitelnost chodu hospody dotované obcí.

„Nájemné v obecních prostorách neplatí, ale dohodli jsme se na měsíčním paušálu za spotřebu energií. Co bude ve vyúčtování navíc, zaplatí obec,“ popsal starosta.

O budoucnosti raději nepřemýšlí. „Kolik to obec bude stát, uvidíme až při vyúčtování. Také je otázka, zda to ten člověk, který je jinak normálně zaměstnaný a hospodu provozuje na živnost pár hodin po práci, bude schopen vydržet,“ uzavřel.