Experti přišli s návrhem daňové reformy „podle Reagana“

Česko podle expertů nadměrně daní práci, a to hlavně u lidí s nízkými výdělky a s částečnými úvazky. Navrhovaná komplexní reforma má toto zatížení snížit.

„Navrhujeme zvýšení slevy na poplatníka a děti a lepší čerpání slev v daňovém bonusu, kde se inspirujeme v daňových reformách amerického exprezidenta Ronalda Reagana. Reforma zároveň omezuje nesystematické odpočty, slevy a limity,“ uvedli autoři návrhu.

Jsou jimi Petr Vilím a Daniel Prokop z PAQ Research a Michal Šoltés z think-tanku IDEA. Pomáhalo jim i několik dalších známých ekonomů.

Nynější nastavení daně z příjmu fyzických osob podle nich snižuje motivaci nízkopříjmových zaměstnanců legálně pracovat, když zdanění jejich příjmů je výrazně vyšší než v západoevropských zemích.

Experti navrhují zvýšit slevu na poplatníka z 30 840 až na 37 196 Kč. Výše této slevy by se ovšem snižovala pro pracující s nadprůměrným příjmem, konkrétně tak, že by klesala od dosažení průměrné mzdy a při dosažení trojnásobku průměrné mzdy by se už vůbec neuplatňovala.

Sleva na první dítě by se měla zvednout z 15 204 Kč na 19 846 Kč, zároveň by se ale na tuto hodnotu snížila sleva na další děti. Podle návrhu reformy by se současně měly zavést dodatečné slevy na děti do tří let, u kterých mají rodiče nejvyšší omezení pracovat.

Například samoživitelka, která pracuje s 22 tisíci Kč měsíčně a pečuje o jedno tříleté dítě, by si díky vyšším slevám na poplatníka a dítě polepšila o téměř 3000 Kč měsíčně.

Nízkopříjmoví zaměstnanci by také mohli čerpat základní slevu i ve formě daňového bonusu, pokud by jejich daňová povinnost celou slevu nepokryla. Výše bonusu by ale nemohla přesáhnout celkový objem odvedeného pojistného, aby nikdo od státu nedostal víc, než kolik mu odvedl.

Dalšími opatřeními má být automatická valorizace základní daňové slevy podle růstu mezd či zrušení selektivně čerpatelných daňových odpočtů na hypotéky či jejich přenastavení tak, aby podporovaly nízko- a středněpříjmové prvovlastníky nemovitostí.

Sleva na nepracující/ho manžela/ku by se měla podle ekonomů zrušit, protože demotivuje od návratu do práce. Cílem reformy má být i omezení nesystémových prvků daňového systému, které zvýhodňují vysokopříjmové, u příspěvků do penzijního spoření.

„Nižší zdanění nízkopříjmové práce by dostalo zhruba třicet tisíc lidí nad hranici chudoby. Vyšší čisté příjmy by posílily spotřebu, která v Česku stále zůstává pod rokem 2019. Posílení domácí poptávky by podpořilo ekonomiku a znevýhodněné regiony, které ke svému rozvoji potřebují lokální kupní sílu,“ shrnuli autoři zamýšlené dopady reformy.

Nižší zdanění podle nich podpoří i růst menších firem a celkový trh práce. Tvrdí, že reforma by motivovala odhadem až 50 tisíc lidí, aby místo dohod, švarcsystému, šedé ekonomiky či neaktivity přecházeli na hlavní pracovní poměr.

Snížení zdanění částečných úvazků a vyšší sleva na děti do tří let místo slevy na nepracující/ho manžela/ku má zlepšit podmínky pro rodiny a motivovat matky k návratu do práce.

„Hlavní varianta reformy snižuje odvody 78 procentům zaměstnanců v průměru o pět až sedm tisíc korun ročně. Nejvíc by danění kleslo u spodní pětiny zaměstnanců, mezi něž často patří lidé s částečnými úvazky. Zdanění by mírně vzrostlo pouze pětině zaměstnanců s nejvyššími příjmy. Reforma by částečně vyvážila změny posledních 15 let, z nichž těžili hlavně vysokopříjmoví,“ uvedli experti.

Státní rozpočet by reforma vyšla na 16 miliard korun ročně, úsporná varianta na čtyři miliardy. Státu by se ale část peněz vrátila díky silnějšímu trhu práce, posílení spotřeby a menšímu tlaku na dávkový systém.

„Propad příjmů lze nahradit ekonomicky méně škodlivými daněmi, jako jsou spotřební či majetkové daně. Daňový mix musíme řešit v celku,“ zdůraznili autoři.

Upozornili také, že zdanění zaměstnanců – včetně pojistného – v Česku tvoří zhruba polovinu příjmů. V mezinárodním porovnání jsou zdejší odvody vysoké. Platí to přitom právě hlavně pro nízkopříjmové.

„Zdanění nízkopříjmových zaměstnanců navíc nenápadně roste. Zastarává hodnota slevy na první dítě a na poplatníka, jejíž valorizaci slibovala současná vláda ve svém programovém prohlášení,“ podotkl ekonom Vilím.

Od roku 2009 vzrostla sleva na poplatníka o 24 procent, což je výrazně méně než 84procentní růst mezd, na které se sleva uplatňuje, doplnil.

Reformy posledních let pomáhaly hlavně středně a vysokopříjmovým. Největší roli hrálo zrušení takzvané superhrubé mzdy v roce 2020. V součtu změn si vysokopříjmoví s dvojnásobkem průměrné mzdy měsíčně polepšili o 2500 Kč. Nízkopříjmoví s polovinou průměrné mzdy naopak dnes platí o 500 Kč měsíčně více než v roce 2009.

Analýza konstatuje, že kvůli vysokým sazbám zdravotního a sociálního pojištění dosahuje zdanění bezdětného zaměstnance, který pobírá polovinu průměrné mzdy, 36 procent nákladů práce. V západoevropských zemích to je 31 procent.

Méně než polovinu průměrné mzdy si vydělá 17 procent českých zaměstnanců. Ve druhém čtvrtletí byla průměrná mzda v Česku 45 854 korun.

Autoři zdůrazňují, že daňový systém je potřeba vnímat jako celek. Pracují i na dalších návrzích. „Chceme, aby daňový systém byl chytřejší, což by posílilo ekonomiku, její růst a dlouhodobě celkovou prosperitu. Současné daně jsou nastavené do značné míry neefektivně,“ řekl Novinkám Vilím.

„Příkladem je právě to, že vysokým zdaněním nízkopříjmových vyháníme tyto lidi buď do neaktivity, případně s pobíráním dávek, anebo do šedé ekonomiky, švarcsystému. To se jednak nevyplatí státu, který ztrácí na odvodech, ale hlavně celé ekonomice, které potom chybí lidi,“ shrnul.

Změny je podle něj zapotřebí provést i ve zdanění neřestí. „Zmiňujeme třeba i výjimku pro víno. To má potom důsledky na zdravotní systém a sníženou produktivitu, kdy lidé jsou nemocní, nepracují. Ekonomika pak opět přichází o lidi, státu se zvyšují náklady,“ uvedl ekonom.

V oblasti zdanění firem je podle něj problém, že odpisy nejsou dostatečně motivační, dostatečně flexibilní, aby firmy více inovovaly, investovaly, nechávaly zisky v Česku.

Za nesystematické prvky daňového systému považují ekonomové podle Vilíma také to, že vysokopříjmové OSVČ mohou mít díky paušální dani a štědrým paušálním výdajům procentuálně až čtyřikrát nižší zdanění než porovnatelní zaměstnanci.

Daň z nemovitosti zase podle něj není dobře navázaná na hodnotu nemovitosti. „Takže bohatí vlastníci někde u Prahy můžou za pěkný velmi hodnotný dům platit méně než člověk třeba v Karviné,“ podotkl.

Narovnáním takových nesystémovostí by se podle něj mohlo na daních vybrat více. „Tím by se dalo pokrýt snížení zdanění nízkopříjmové práce a případně vybrat něco navíc na potřebné veřejné investice, jako jsou školství, věda a výzkum,“ dodal Vilím.