Expert: Na šedém trhu pracuje v Česku až půl milionu lidí

V Česku máme nízkou nezaměstnanost. Data Úřadu práce se ovšem týkají jen oficiálního trhu práce. Jak rozsáhlý je ale ten takzvaně černý nebo šedý, kde lidé pracují zčásti nebo zcela bez smlouvy?

Podle našich odhadů se na šedém pracovním trhu může pohybovat až půl milionu lidí. Stát tak může přicházet na daních a pojistném o 250 až 300 miliard korun ročně.

Jak se šedý trh projevuje?

Může mít různé formy. Jedná se například o různé zneužívání lidí v těžké situaci, kdy často nemají na výběr. Nikdo je nechce zaměstnat, protože jsou nemocní, postižení, mají psychické problémy, exekuce. Nemají tak vlastně na výběr.

Ale to asi není jediná forma…

Ne, potom je to samotná práce bez smlouvy, kterou částečně dělají lidé registrovaní na Úřadu práce a pobírající různé dávky. A pak je to nelegální zaměstnávání cizinců a samotný švarcsystém, kdy lidé pracují na živnostenský list, i když mají jen jednoho odběratele, nebo chcete-li zaměstnavatele.

V neposlední řadě se může jednat o různé formy pseudoagenturního zaměstnání, kdy do firmy přijde zprostředkovatel, řekne, že má padesát Ukrajinců, kteří práci udělají, a to levně. Ale cílový zaměstnavatel pak nemá dohled nad tím, za jakých podmínek pracují, zda je u nich dodržována pracovní doba a tak.

Jak jste k tomu číslu půl milionu lidí na šedém trhu dospěli?

Vycházíme z informací, které jsme získali od lidí pohybujících se v oboru, ať už se jedná o agentury, zaměstnance ministerstva práce, ale třeba i inspekce práce. Na IČO pracuje až milion lidí. A z naší praxe je možné si domyslet, že se jedná o švarcsystém až u třetiny z nich. To by bylo asi tři sta tisíc lidí. Potom je zde asi padesát tisíc lidí, kteří jsou zaregistrovaní na Úřadu práce, ale někde částečně pracují.

A pak jsem ještě nejmenoval tu formu, kterou často vidíme v gastronomii anebo stavebnictví, kde lidé dělají oficiálně za minimální mzdu a zbytek dostanou na ruku.

Není ta minimální mzda často dána tím, že se jedná o nekvalifikované pozice?

Podle oficiálních čísel za ni pracuje asi 140 tisíc zaměstnanců. Dám příklad. Občas hledáme lidi na práci u pásu, kde sedí na židličce a rozebírají mobily. Je to jednoduchá práce – prostě jenom vezmete šroubovák a rozlousknete kryt. Nepožaduje se vůbec žádná kvalifikace, a přesto i tito lidé mají o pár tisíc vyšší mzdu, než je ta minimální.

Takže já si neumím představit, že by nějaký zaměstnavatel byl schopen nabrat lidi jenom za minimální mzdu. Minimálně část z nich spadá do šedé zóny.

Na začátku jste mluvil o lidech zneužívaných kvůli nemoci a podobně. Jak se do této situace dostanou?

Nejčastěji za tím stojí exekuce, kterých mají i několik najednou. A protože s tím mají firmy administrativní náklady, tak tito lidé jen těžko shánějí běžné zaměstnání. Navíc by podstatnou část výdělku odevzdali na splátku dluhů.

A pak to jsou, jak už jsem zmiňoval, třeba psychické problémy. My se v praxi potkáváme dost často s lidmi, kteří nejsou schopni chodit pravidelně do práce, nedokážou to. Nebo musejí vyvinout vyšší úsilí než druzí k tomu, aby se něco naučili, dodržovali postupy, nedokážou být pod tlakem pracovních norem. Často pak dělají v lesnictví nebo v úklidu. A nezřídka se dostanou k zaměstnavatelům, kteří jim dávají výrazně nízkou mzdu.

Ti lidé nemají jinou alternativu. Do fabriky je nikdo nevezme, protože po několika absencích dostanou výpověď. A pak tedy sklouznou k těmto formám zaměstnávání, aby měli aspoň něco. A dělají třeba bez sociálního a zdravotního pojištění, často bez smlouvy, za hodně neférových podmínek.

Jenomže práce na šedém trhu může být výhodnější jen krátkodobě, nikoliv třeba z hlediska zabezpečení ve stáří…

Ano. Ti lidé jsou postaveni před výběr, že jim někdo dá třeba dvě stovky čistého na ruku, nebo že budou pracovat za 180 korun hrubého, a ještě z toho zaplatí daně a pojištění. Pak je pro ně výhodnější první varianta. Ale nechápou, že když budou nemocní, stane se jim pracovní úraz nebo odejdou do důchodu, tak jim nikdo nedá nic.

Jak to komplikuje situaci na oficiálním pracovním trhu?

Kdybych to vzal z pohledu agentury, když přijdeme za firmou, jež shání zaměstnance na krátkodobou práci, a předložíme jí nabídku, často jsou její výší udiveni. My do té nabídky totiž musíme zapracovat zdravotní i sociální pojištění, zatímco nelegální agentura bez licence od ministerstva, která zaměstnává lidi tímto způsobem, může být o 35 procent levnější než my. Takže to je pro finální zaměstnavatele lákavé.

Podobně to funguje u běžných zaměstnavatelů, že část lidí upřednostní nelegální nabídku odjinud, kde budou mít více v čistém, než práci u nich s pojištěním a ochranou zákoníku práce.

Ale myslím si, že se to během pandemie hodně změnilo, protože lidé pracující načerno byli nuceni najít si práci jinde, kde nastoupili za normálních podmínek. Zjistili pak, že je to úplně jiný komfort. Že mají nárok na dovolenou, mají jinou pracovní dobu, smlouvu. Nechtějí pak zpět do odvětví, která z toho těžila. Tedy například do stavebnictví, gastronomie, hotelnictví. Ta tak nyní mají potíž sehnat zaměstnance.