Článek
Euro oslabilo až o 1,4 procenta na 1,0505 USD, tedy na nejnižší úroveň od loňského března. Později ovšem měna část ztrát smazala a její kurz se pohyboval kolem 1,0570 USD.
Loni v březnu euro kleslo až na 1,0457 USD, což byla nejnižší úroveň od roku 2003.
Mezi investory nyní podle analytiků vládne opatrnost, ale ne panika. „Trhy sice na začátku nového týdne zřejmě zůstávají nervózní, nezřítily se však z útesu,” uvedla podle serveru BBC Kathleen Brooksová ze společnosti City Index Direct.
Burza v Itálii ráno oslabila o 1,3 procenta, v červených číslech je také burza v Madridu. Na druhou stranu hlavní indexy burz v Německu, Francii či Velké Británii rostly zhruba o procento. Pražská burza ráno stagnovala a oproti pátku přidávala 0,18 procenta.
Obavy o banky
Renziho demise by mohla zvýšit politickou nejistotu v Itálii, která je třetí největší ekonomikou eurozóny.
Euro Slips With Italy Bonds as Renzi Quits; Europe Shares Rise https://t.co/9ybjQoL2Na pic.twitter.com/x9vkVBVBUI
– Bloomberg PL (@Bloomberg_PL) 5. prosince 2016
„Už nejistota o budoucí vládě a ozdravném programu bude pro italské banky negativní. Jejich šance na tržní rekapitalizaci výrazně klesnou, stoupne riziko jejich kolapsu,” uvedl v analýze server Patria.cz.
„Italský premiér Matteo Renzi zažil o víkendu tvrdý pád – v ústavním referendu prohrál na plné čáře. Při vysoké účasti přes 70 procent voliči řekli jeho návrhu na oslabené postavení senátu jasné ne – zhruba z 60 procent. Renzi dodržel vlastní slib – rezignoval a otevřel tak dveře k návratu politické nestability,” komentoval hlavní ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš.
Šance i pro odpůrce eura
Trhy podle něj nyní budou bedlivě sledovat hlavně další politický vývoj směřující k volbám a za druhé schopnost italských bank v těžším klimatu pokračovat ve vlastní očistě.
Podle analytika Marka Willse ze společnosti State Street Global Advisors by nyní v Itálii mohly být na obzoru nové volby a k moci by se mohlo dostat opoziční Hnutí pěti hvězd, které se staví proti jednotné evropské měně.
Renzi, který stojí v čele italské vlády necelé tři roky, hájil reformu ústavy jako nutnou pro zjednodušení fungování politického systému země, která od roku 1945 zažila více než 60 vlád. Reforma měla posílit Poslaneckou sněmovnu a výrazně omezit vliv Senátu, který měl mimo jiné přijít o možnost svrhnout vládu a o vliv na blokování zákonů. [celá zpráva]