Ekonomové: Záchrana Smartwings může být zátěží

Aby vláda leteckého dopravce Smartwings takto zásadně podpořila, jednalo by se o zcela mimořádný krok, který však v současnosti není v ekonomicky vyspělém světě nijak ojedinělý. Problémem případného kapitálového vstupu do Smartwings je skutečnost, že státní vlastnictví firem je často značně neefektivní. Z principiálního hlediska však své opodstatnění má.

Koronavirová krize totiž není běžná očistná krize, není to krize tržní. Je to „státní krize“. Trh před ní fungoval, stát jej však „vypnul“, byť ze zdravotních důvodů. A dobře fungovaly také Smartwings – pravidelně dosahovaly zisku, což svědčí o jejich celospolečenské přínosnosti. Firmám typu Smartwings pochopitelně nemůže stačit záchrana v podobě Pětadvacítky nebo půjček z programů Covid. Smartwings je vysoce specifická firma, která prostě potřebuje vysoce specifický druh záchrany.

Mám s tím problém, strategické jsou pro mě dominantně firmy v oblasti kritické infastruktury. Další věc je, pokud ta firma nemá jasnou vlastnickou strukturu, je tam hodně otazníků.

Zastávám stanovisko, že když má stát pomáhat u tzv. strategických firem, tak jedině za podíl, a ne tam něco sypat jako do černé díry.

Smartwings ani ČSA nejsou strategickou firmou. Tou by čistě teoreticky v extrému mohla být Alitalia, která v Itálii zajišťuje vnitrozemskou dopravní obslužnost. To není náš případ a není ani žádná strategická destinace, kam bychom se nedostali s jinou společností.

Vláda by spíše měla jednat o tom, jakou cenu stávající vlastníci zaplatí jí za převzetí. Pokud by firma měla hodnotu nikoli záporných, nýbrž kladných miliard, již by ji soukromý investor koupil. Znárodnění Smartwings není nic jiného než tunel a vláda o něm může uvažovat jen proto, že EU vypnula po dobu pandemie zákaz státní pomoci firmám.

Do aerolinek budeme muset dál lít peníze všichni, zatímco pro cesty z Prahy budeme volit Ryanair, Wizzair či Easyjet. Letecký trh v Evropě se po pandemii promění. Společností na chvíli ubude, na jejich místa přijdou noví dopravci a budeme létat ještě levněji.

Přestože formální kupní cena za ČSA by byla víceméně symbolická, pro stát by krok znamenal výraznou dlouhodobou finanční zátěž. Dostat firmu do ziskového hospodaření potrvá roky a není vůbec jisté, zda se to nakonec podaří, protože situace v letecké dopravě je velmi těžko predikovatelná. Varianta, kdy stát koupí ČSA v tomto stavu a v budoucnu firmu opět prodá, je v aktuální situaci nemyslitelná.

Pokud by stát do vlastnictví vstoupil, bylo by třeba přistoupit k řadě škrtů v ekonomice firmy. Kromě nepopulárního propouštění zaměstnanců by se jednalo i o určité omezení letového kalendáře za účelem vyššího naplnění kapacity letů. Na druhou stranu by stát mohl výrazně ovlivňovat cenotvorbu a účely uplatnění jednotlivých letů i mimo běžnou osobní přepravu. Zásadní přínos by představovalo zachování významného národního leteckého přepravce s dlouholetou historií.