Ekonom: Vláda může narychlo a plošně krátit v resortech

Státní rozpočet za pouhých pět měsíců roku vykazuje hrozivý schodek 271 miliard. Podaří se vládě udržet deficit naplánovaný za celý rok – ve výši 295 miliard?

Plnění se nevyvíjí právě nadějně a udržení plánovaného deficitu se již zdá být téměř nemožné.

Daňové příjmy znatelně zaostávají za plánem a je krajně nepravděpodobné, že by toto manko ve zbytku roku dohnaly. Naopak utrácet se vládě daří utěšeně, a to ještě nebyla zrealizována podstatná část investic, které budou nabíhat v příštích měsících.

Rozpočet tak letos míří spíše k deficitu poblíž 350 miliard korun a i tuto metu může nakonec být složité udržet.

Lze se i tak obejít bez novely rozpočtu?

Z čistě formálního hlediska to zatím vypadá, že novela nezbytná nebude. Ta by totiž musela přijít, pokud by vláda chtěla překročit schválený rámec výdajů. Právě výdaje se ovšem vyvíjejí přibližně v souladu s plánem a jeho překročení tedy spíše nehrozí.

Skutečným problémem, ze kterého letos vyplývá dramaticky rostoucí deficit, jsou spíše nižší příjmy, než s jakými vláda počítala. Některé z nich ještě v průběhu roku narostou, hlavně se jedná o výnos z daně z neočekávaných zisků, byť i ta evidentně přinese méně, než bylo původně v plánu.

Za předpoklady ovšem zaostávají i další zdroje, jako například sociální pojištění, spotřební daně, DPH a téměř vše ostatní. Zde je přitom naděje na výrazné zlepšení ve zbytku roku minimální.

Ve kterých oblastech si vláda vyhazuje z kopýtka více, než by měla?

Pokud jde o vyhazování z kopýtka, pak toho se účastní celý národ a není to nijak překvapivé. Rozpočet byl od začátku koncipován jako výrazně štědřejší, než odpovídá dostupným zdrojům, a společnost to nejen akceptovala, ale dokonce vyžadovala.

Poslední „normální“ státní rozpočet v roce 2019 utrácel zhruba 26 procent českého hrubého domácího produktu, tedy výkonu celé ekonomiky. Letos míříme na 30 procent.

Vládě v tomto ohledu lze možná vyčítat, že nedokázala při sestavování rozpočtu být přísnější, ovšem jak sleduji náladu ve společnosti, která se spíše domáhá stále více „pomoci“, nebyla to snadná úloha.

Co by tedy měl kabinet v nynější situaci udělat?

Mnoho se nyní již dělat nedá, vláda dost dobře nemůže v průběhu roku navýšit příjmy rozpočtu a většina výdajů je již také daná. Jednou z možností je pokusit se narychlo omezit některé provozní výdaje v rámci státní správy. Vzhledem k časové tísni by to patrně nešlo provést jinak než plošnými škrty napříč resorty.

Věříte, že chystaný konsolidační balíček zabere a příští rok bude schodek rozpočtu aspoň o sto miliard nižší?

Mám o tom čím dál větší pochybnosti. Celý balíček vypadal na papíře nadějně, ovšem pro jeho implementaci by byl zapotřebí silný „leadership“, tedy schopnost a připravenost vlády, hlavně pak ministra financí, zajistit jeho skutečné naplnění a vyjednat pro něj podporu. První pochybnosti vzbuzovalo již nejisté přešlapování kolem některých klíčových opatření, která vláda dosud nebyla schopna uspokojivě specifikovat. Jedná se například o údajné krácení neinvestičních dotací, které ovšem nikdo nechce za žádnou cenu upřesnit.

Nepříliš přesvědčivě pak působí i postoj vlády tváří v tvář zájmovým skupinám, jichž se má konsolidace dotknout. Těch přitom existuje velké množství a každá z nich bude nyní přicházet s varováními, že pokud nebude z úsporných opatření vyňata, pak zaručeně do roka zkolabuje a s ní i zbytek ekonomiky. Vláda přitom již ucukla před prvními dvěma z nich – vinaři a stavebními spořitelnami – což naznačuje, jak skálopevný postoj od ní lze dále čekat.