Článek
Akcie Credit Suisse ve středu padaly o 30 procent dolů, ve čtvrtek naopak až o 30 procent posilovaly. Jak si vysvětlit takto dramatické výkyvy?
Na investičních fórech se začalo psát, že je téměř jisté, že Credit Suisse se nechá padnout. To přirozeně způsobilo výprodej akcií. Druhý den vyšla zpráva, že ji švýcarská centrální banka podpoří půjčkou v takovém objemu, který dostane banku z problémů, a akcie začaly zase růst. Šlo o reakce na zprávy, které byly na trhu málo očekávané.
Pro kontext, pokles o 30 procent je na jeden den hodně, celkově to ale jsou drobné. Protože akcie Credit Suisse za poslední měsíce či několik málo let klesly o 70 procent.
Propad vyvolala zpráva, že největší jednotlivý vlastník, saúdskoarabská banka, odmítl dát další peníze. Zdůvodnil to regulemi, že by se blížil podílu 10 procent, což nemůže. Když to říkají pravidla, proč to investory tak překvapilo? Nebo tam je nějaký jiný, skrytý důvod?
Investoři nemuseli mít informace, že je tu nějaký regulatorní limit. Učebnicová poučka říká, že když je podnik v problémech, peníze na záchranu dodá hlavní majitel. Trh měl jiné očekávání od chování švýcarské centrální banky. Protože Credit Suisse je v problémech už dlouho, a pokud centrální banka dříve nepomohla, tak už nečekali, že pomůže teď.
Teď, když se do toho vložila centrální banka, tak Credit Suisse nepadne
Vidíte souvislost s bankroty bank v USA z minulého týdne?
Ano, vidím, především jako odpověď na otázku, proč se do toho nyní vložila švýcarská centrální banka. Půjčí problémovému ústavu až 50 miliard švýcarských franků čili 1,2 bilionu Kč. Protože nyní, ve chvíli, kdy se píše o problémech jiných bank, by pád Credit Suisse způsobil mnohem větší paniku.
Situace Credit Suisse je stále stejně špatná, ale situace ve světě se změnila, takže tam, kde by centrální banka s pomocí před rokem váhala, v této situaci zakročila. Před rokem si možná říkali: „My jsme Švýcaři, máme nejlepší finanční systém, nebudeme platit za jiné, to by byl morální hazard.“ Ale teď to vidí jinak.
Evropské bankovní systémy zůstávají v dobrém stavu, tvrdí Moody’s
Nehrozí přesto, že tato významná banka opravdu padne a ohrozí to celý finanční trh?
Teď, když se do toho vložila centrální banka, tak nepadne. To by nejprve musel nastat finanční armageddon, padnout šedesát jiných bank a až po nich by padla Credit Suisse.
V anglosaském světě se říká, že některé banky jsou moc velké na to, aby padly, podobně jako EU kdysi zachraňovala před bankrotem Řecko.
Je to tak. Poslední taková příliš velká banka, kterou přesto nechali padnout, byla Lehman Brothers (při finanční krizi v USA v roce 2008, pozn. red.). Centrální banky jsou v tomto velmi úzkostlivé. Často je ale podmínkou záchrany dosazení nějakého dozoru do vedení, aby mu mohli koukat pod prsty.
Pokud by přesto čistě hypoteticky Credit Suisse padla, co by to znamenalo pro české střadatele?
Nepadne, ale kdyby hypoteticky padla, neznamenalo by to přímé ohrožení českých bank. Nicméně většina českých bank má zahraniční matky, jejich byznys je více provázán s Credit Suisse. Tam by to mělo výraznější dopad. Matky by pak mohly po tuzemských dcerách chtít, aby jim více přispěly na záchranu, třeba tlakem na ještě větší ziskovost.
Myslíte, že by pak třeba nastavily horší podmínky jako nižší úroky u vkladů, vyšší u úvěrů?
Například. Obecně konkurence mezi českými bankami není zase tak vysoká. O zdraví českých bank bych se jinak nebál, protože tady je regulace ČNB velice přísná. Na druhou stranu, za krach americké Silicon Valley Bank může jednoznačně regulátor, protože u ní nedělali zátěžové testy. Neprovádět zátěžové testy u 16. největší banky je na pováženou.
Švýcarské banky bývaly symbolem největšího bezpečí, anonymity. To se také změnilo. Credit Suisse přiznala nepořádek ve výkazech, čelila obvinění z praní špinavých peněz, opustilo ji mnoho bohatých klientů…
Zrušení švýcarského bankovního tajemství padlo pod tlakem z Evropské unie už začátkem století, to trvá dlouho, těžko říci, že by tímto Credit Suisse mohla utrpět. Je na hlubší analýzu, zda to nebyl naopak následek ztráty toho tajemství a zavedení otevřenosti. Protože přišlo nové vedení, argumentují otevřeností, spoléhají na regulátora. Zatímco dříve měli závazek vůči staletím nejen do minulosti, ale i do budoucnosti. Dávali si o to větší pozor, aby nezavdali ani stín pro nějaké pochybnosti.