Článek
V Česku by se tento případ týkal společnosti RWE Transgas, která má dominantní postavení v dodávkách a rozvodu plynu. Pod přenosovou soustavou si lze představit například dráty vysokého napětí, které vedou od elektrárny k městu.
Drátů, jež vedou od samotného distributora k jednotlivým domácnostem, se energetický balíček netýká. Stejně je tomu i v případě plynu.
Existují dva způsoby, jak takzvaného unbundlingu, tedy rozštěpení, dosáhnout. V podstatě by to znamenalo, že například RWE Transgas v Česku či EDF ve Francii by musely odprodat přenosovou soustavu anebo se rozdělit na dvě naprosto nezávislé společnosti. Samotnému unbundlingu se ale firmy mohou částečně vyhnout.
V podstatě jedinou takovou možností je, že jejich přenosovou soustavu by spravoval nezávislý systémový operátor (ISO). Firma by ale nad celou soustavou ztratila kontrolu, byť by na "papíře" zůstala jejím majetkem.
Obavy z Ruska
Návrh ovšem již delší dobu budí obavy jednotlivých členských států, a to i České republiky. Některé vlády se obávají, že by kontrolu nad jejich národními přenosovými soustavami mohla získat společnost ze zemí mimo Evropskou unii. Je ale veřejně známé, že poněkud méně diplomaticky jde o obavy z ruského Gazpromu, který by neměl problém sehnat dostatek prostředků, aby mohl některé přenosové soustavy koupit.
Cestu například právě Gazpromu na trh EU by ale mohla zkomplikovat klauzule, již komise do balíčku doplnila v posledních dnech a týdnech, aby alespoň trochu zklidnila členské státy.
Přenosovou soustavu by tak v budoucnosti nemohla koupit společnost, která nevyhovuje pravidlům EU, a nemá tedy oddělenou výrobu od "rozvodů". To však není jediná podmínka.
Aby společnost ze země mimo EU mohla i v unii v tomto odvětví investovat, musí mít Evropská unii se "třetí" zemí o celém problému bilaterální smlouvu. Právě Gazprom by se tak alespoň prozatím ocitl mimo hru. Energetický balíček musí schválit ještě Evropský parlament a členské státy.