Článek
„Už nemáme žádnou kupní sílu. Naše peníze už nemají žádnou hodnotu,“ stěžuje si podle listu The New York Times také Necla Sazaková, 80letá bankovní úřednice v důchodu.
„Vytloukám klín klínem. Mám několik kreditek a dluh na první splácím penězi z té druhé nebo z té třetí a tak pořád dokola,“ vysvětluje tašku s potravinami, kterou si nese domů.
Na trh jen večer
Stejně jako mnozí další chodí ovoce a zeleninu na trh kupovat až vpodvečer, kdy cena obvykle klesá na polovinu. Nevýhodou je, že se musí okamžitě zpracovat nebo sníst, do druhého dne většinou nevydrží.
Ceny letí nahoru i v USA. Inflace tam vzrostla na 6,8 procenta
Do potíží se v zemi nedostávají jen ti nejchudší. „Od rána jsem nic neprodal,“ stěžuje si v poslední době prakticky každé odpoledne Akkuso (29), majitel obchodu s konfekcí v Istanbulu.
Měna padá, úspory mizí
Ještě přede dvěma třemi lety mu nedělalo potíže poslat manželku s dětmi na dovolenou do zahraničí. Teď to nepřipadá v úvahu. Podle týdeníku The Economist se dovolené v zahraničí nebo zboží z dovozu staly pro tureckou střední třídu nedostupnými.
Kvůli padající turecké liře lidem rychle mizejí i úspory. Turecká měna od začátku roku ztratila 47 procent své hodnoty, z toho v listopadu 30 procent.
Nejvýše od vzniku eura. Inflace v eurozóně dál roste
Podobné následky má i velmi vysoká inflace. V listopadu překročila 20 procent a spotřebitelské ceny se ve stejném měsíci meziročně zvýšily o 21,31 procenta.
V takové situaci centrální banky obvykle zvyšují úrokové míry a inflaci se tím snaží brzdit. Jenže autoritářský prezident Recep Tayyip Erdogan věří, že nižší náklady na úvěry podpoří ekonomiku.
Mladí míří do zahraničí
To se však zatím příliš nedaří a nespokojenost obyvatel roste. Demonstrace ale zatím Erdogana neznepokojují. Policie při nich postupuje podle tradičního scénáře: nejprve slzný plyn a pak zatýkání. A na pár týdnů je zase klid.
Inflace v Německu je nejvýše za 29 let
Mladí Turci ale ztrácejí víru v budoucnost ve své zemi, radši se učí cizí jazyky, hlavně německy, aby se mohli snažit získat pracovní vízum a odejít do zahraničí. V poslední době odcházejí hlavně lékaři a zdravotníci.
„Platím vnoučatům lekce němčiny,“ přiznala Nadide (71), „je to to nejlepší, co jim můžu dát.“