Článek
Návrh stavebního zákona z vašeho ministerstva pro místní rozvoj se setkal s tvrdou kritikou. Nevyslyšíte volání, aby se stáhl a přepracoval?
Návrh určitě nestáhnu. Nyní je potřeba se všemi partnery jednat. Chci zdůraznit, že pro ministerstvo jsou těmi nejdůležitějšími partnery Svaz měst a obcí, Sdružení místních samospráv a Spolek pro obnovu venkova. Jejich tříkrálovou výzvu paradoxně velmi vítám. Ona se totiž v tom hlavním s ministerstvem ztotožňuje. A když máme společný cíl, hledejme cestu, která nás k němu dovede.
Během týdne jsme byli schopni sednout za jednací stůl a dohodnout se na změnách. Svaz už netrvá na stažení zákona, ale na zapracování změn, které jsou přijatelné pro obě strany. Co je proto zásadní? Dodržovat lhůty, zjednodušit stavební řízení a udělat ho pro občany uživatelsky komfortní, to znamená digitalizaci řízení.
Sama digitalizace vložená do současného nefunkčního modelu ovšem nezmůže vůbec nic. Stále by ČR zůstala na nelichotivém 157. místě v žebříčku složitosti a délky stavebního řízení. Právě proto je potřeba zjednodušit celý systém. Musíme eliminovat počet kulatých razítek, odvolání a přezkumů a k tomu mít pevně nastavené lhůty. Pokud se nám to skutečně povede, dostali bychom se ze současných 246 na 120 až 180 dnů a zařadili bychom se v žebříčku na úroveň Polska. Poskočili bychom tedy o více než sto příček.
Je skutečně nutné stavební legislativu tak zásadně změnit?
Je to opravdu nutné. Zaplevelili jsme si ji v minulosti neskutečným způsobem. Stavební zákon je jen procesní norma. Kromě něho proto připravujeme změnu celé stavební legislativy a tu řeší složkové zákony. Těch je 89 a výsledkem 49 z nich je kulaté razítko. Pokud by se nám nepodařilo začlenit dotčené orgány, tedy ta „razítka“, do stavebních úřadů, nepohneme se z místa.
Stavební správa je kompetence státu a vždy byla.
Výhrady dosud byly zejména k tomu, že místo nynějšího trojstupňového schvalovacího řízení měla podle vašeho návrhu vzniknout nezávislá dvoustupňová povolovací soustava v čele s Nejvyšším stavebním úřadem, pod nímž by byly krajské stavební úřady s pobočkami v obcích. Dotklo by se to až 13 500 úředníků!
Dnes máme 714 obecních stavebních úřadů, 606 speciálních, devět báňských a čtyři vojenské. Když je sečteme, dostaneme se k více než 1300 úřadů v ČR, které mají těch 13 500 úředníků. Takže se zdá, že máme zhruba deset úředníků na jeden úřad. Tak to ale není. Máme 17 procent jednohlavých stavebních úřadů.
Problémem je, že v dnešním modelu si úředníci nemohou vypomoci, protože jsou zaměstnanci jednotlivých obcí, nikoli státu. Pokud pak na jednohlavém stavebním úřadu ta úřednice onemocní, investor prostě musí počkat, až ta chřipka přejde. A nedej bože, aby to bylo něco vážnějšího. Když paní odejde na mateřskou dovolenou, musí se nejdříve najít člověk, který ji zastoupí. A zase investor čeká.
Nyní jsme se dohodli, že obce i nadále budou pro občany vykonávat státní správu v přenesené působnosti, ale co je podstatné, pokud nedodrží třicetidenní lhůtu, automaticky ten případ převezme Státní stavební správa a bude ho dále řešit. Zajistíme tak dodržování lhůt, a to i v případě nemoci úředníků, a občan nebude čekat. U velkých staveb a projektů, liniových nebo veřejně prospěšných, bude i tou první instancí Státní stavební správa.
Nestalo by se pak, že v Uhříněvsi povolují stavbu Pražského okruhu za více než deset miliard. Mohu se na úřednice zlobit, že udělaly chybu a stavbu zase zdržely, když nikdy v životě nic takového nedělaly a pravděpodobně už dělat nebudou?
Nepovede ale i tato nová verze k posilování centralizačních tendencí?
Nejdřív je potřeba si v tom udělat jasno. Stavební správa je kompetence státu a vždy byla. Ta se ne úplně šťastným způsobem dostala do přenesené působnosti na obce. To se nikdy nemělo stát.
Nejde o centralizaci, protože my kompetence nikomu nebereme. Stavební úřad nikdy nebyl v kompetenci obcí. Je to agenda státu, kterou pro stát za státní peníze vykonávají úředníci obce. A jak vidíme, nedělá to dobrotu. Nejenže se nedodržují lhůty, ale chybí přímá koordinace úřadů, čehož důsledkem je, že se v každém kraji povoluje různě.
Nikdo také neřeší černé stavby, přitom ty se staly fenoménem dnešní doby. Každá desátá stavba je postavena načerno. Investoři prostě odmítli čekat na to, až se doberou k povolení. Takovou stavbu by měla na své náklady obec odstranit, na což potřebuje právní aparát a peníze. Nemá ani jedno. Proto se černé stavby neřeší, případně nechá stavební úřad takovou stavbu dodatečně povolit.
Úředníků rozhodně nebude potřeba víc než teď.
Ministerstvo vnitra ve své analýze upozornilo na přílišnou nákladnost chystaných opatření. Prý by to v maximální variantě mohlo přijít na až 31,6 miliardy korun a každoročně pak na dalších až 2,7 miliardy. Jsou to seriózní čísla?
Tato studie se od odhadů ministerstva pro místní rozvoj v ekonomických dopadech rekodifikace veřejného stavebního práva dramaticky liší. Pouze však na první pohled. Ministerstvo vnitra totiž do maximálních odhadovaných nákladů ve výši 32 miliard korun zahrnulo i náklady na stovky nových budov pro stavební úřady. My však s výstavbou na zelené louce vůbec nepočítáme.
Nepůjde o žádnou novou agendu, rekodifikace veřejného stavebního práva. Pouze se přenáší a zjednodušuje stávající agenda a navrhuje její výkon v jiném modelu. Nejde tedy o vyšší počty úředníků. Všichni zůstanou tam, kde jsou, tedy v místnostech, za jejichž pronájem platí stát nájemné už dnes.
Na vypořádání připomínek máte nyní premiérem Babišem posvěcenu novou lhůtu do konce března. Kolik těch připomínek je? A bude nutné poslat přepracovaný návrh do nového meziresortního řízení?
Jak to pro tak obsáhlou normu bývá obvyklé, připomínek jsou tisíce. Zatím odstraňujeme duplicity, takže ještě neznám přesné číslo. Pokud bychom v rámci jejich vypořádání skutečně dospěli k takovým kompromisním řešením, která by zcela změnila charakter zákona, bylo by ode mě velmi nefér, aby nebylo nové meziresortní řízení. To by také eliminovalo hned na začátku problémy, které by pak mohly nastat v dalším schvalování. I tak však stihneme dát zákon do Sněmovny v září. Prostor tu je.
Na vydání stavebního povolení má stačit jediné razítko a celý proces trvat nanejvýš třicet a u složitějších případů šedesát dnů. Skutečně se na to nebude muset počet úředníků zvýšit?
Náš model počítá s tím, že všichni zůstanou tam, kde jsou. Na těch 714 obecních úřadech. Pořád to bude stejná paní Maruška, stejný pan Tonda. Úředníků rozhodně nebude potřeba víc než teď.
Změnu musí provázet digitalizace stavebního řízení, a až ta bude funkční, může začít fungovat nová soustava.
Nepřijdou kvůli tomuto spěchu některé instituce o právo se ve schvalovacím procesu vyjádřit?
Naopak, zákon by měl celé řízení zjednodušit, a především zkrátit. Podstatou je zajistit dodržování lhůt, což se nyní bohužel neděje a doplácejí na to občané, investoři.
Je v chystaném zákoně něco, na čem budete trvat za každou cenu?
S každým hledáme dohodu. Budu trvat za každou cenu na tom, že se musí dodržovat lhůty a zkrátit proces. Všechny cesty, které povedou k tomuto cíli, jsou pro mě respektovatelné.
Říkáte, že návrh půjde do Sněmovny v září. Lze to skutečně stihnout tak, aby nový zákon začal platit už v příštím roce?
Zákon bude v roce 2021 platný.
Účinný by ale měl být až v roce 2023. Jsou oprávněné obavy kritiků, že přechodové období vyvolá ve stavebnictví chaos a ztráty mohou přesáhnout 200 miliard?
Uvědomujeme si velmi dobře, že na přechod úředníků a spisovou rozluku je potřeba dost času, aby nedošlo k žádným zmatkům. Změnu musí provázet digitalizace stavebního řízení, a až ta bude funkční, může začít fungovat nová soustava. Proto účinnost zákona nastane až v druhé polovině roku 2023. Času bude dost.
Analýza, předložená vnitrem pod šéfem ČSSD Janem Hamáčkem, byla k vašemu návrhu nebývale kritická. Nehrozí kvůli tomuto zákonu rozkol ve vládní koalici?
To nepředpokládám. S panem Hamáčkem jsme se dohodli, že budu pokračovat v zamýšlených změnách a uvidí se. Víte, když mluvím se starosty, popíšu jim oba navržené modely, ten náš a ten vnitra, a řeknu, aby si vybrali, tak odpovědí: raději ten váš.