Článek
Nedávný propad dolaru je dobře vidět nejen na zmíněném indexu, ale i v kurzu s českou korunou. „Dolar se od poloviny ledna, kdy se dostal až na 24,73 USD/CZK, propadl až na 24korunovou hranici začátkem března. Za dalších necelých čtrnáct dní však ztratil další více než korunu a deset haléřů. Dnes se obchoduje nepatrně pod hladinou 23 korun za jeden dolar,“ sdělil ve čtvrtek Novinkám analytik společnosti Citfin Tomáš Volf.
Dolar byl přitom v loňském roce na vzestupu, protože trhy žily v domnění, že americká ekonomika je pevná a silná. S návratem Trumpa do Bílého domu nejprve pozitivní nálada pokračovala, brzy nato se ale narativ poměrně rychle otočil.
Zavádění cel rozjelo obchodní války mezi USA a zbytkem světa, což by na první pohled mělo značit, že dolar bude posilovat, protože cla mají podnítit inflaci. Opak je ale pravdou – převážily totiž obavy z výraznějšího a prudšího zpomalení americké ekonomiky a v horším případě až recese, které s sebou poslaly dolů nejen akcie, ale právě i dolar.
„Poslední zhruba tři roky se neustále vedou diskuze o tom, zda americká centrální banka (Fed) dokáže ekonomiku dovést k tzv. měkkému přistání (soft landing), tedy že dojde ke zpomalení ekonomiky, ale bez výraznějšího nárůstu nezaměstnanosti a bez toho, aby ekonomika spadla do recese. A teď tu v posledních týdnech máme kroky Trumpa, které lze v mnoha případech označit jako velmi živelné a nepředvídatelné,“ řekl Novinkám analytik společnosti Akcenta Miroslav Novák.
Týká se to hlavně cel, ale třeba i ministerstva pro vládní efektivitu (DOGE). Obojí podle Nováka vzbuzuje dojem, že do recese nakonec nedovede americkou ekonomiku Fed, ale Trump. Tuto hypotézu potvrzuje i sám prezident prohlášením, že si americká ekonomika musí projít určitou tranzicí, která se dočasně neobejde bez obětí, tedy možné recese.
Obavy z hospodářského poklesu zároveň vedou k tomu, že se mění očekávání ohledně snižování úrokových sazeb. Ještě v lednu se předpokládalo, že Fed sníží letos poprvé sazby až ve druhé polovině roku, teď se počítá se snížením už v červnu a druhým pak ještě na podzim. „Méně úročený dolar není tolik zajímavý pro investory, a proto čelí výprodejům“, vysvětlil Volf.
Spekulace o řízeném oslabení dolaru
V souvislosti s dolarem se v poslední době mluví i o jeho dlouhodobém globálním postavení. Investory totiž znervózňují spekulace o tom, že Trump, který chce z USA udělat výrobní a exportní velmoc, má v plánu dolar oslabit v rámci tzv. Mar-a-Lago Accord, což je obdoba dohody známé jako Plaza Accord, kdy se světové mocnosti před 40 lety dohodly na globálně řízeném oslabení dolaru.
Trump ještě před svým zvolením loni řekl, že síla dolaru vůči japonskému jenu a čínskému juanu je „obrovskou zátěží“ pro americký průmysl a překážkou pro to, aby se Amerika stala „výrobní ekonomikou“. Viceprezident J.D. Vance zase tvrdil, že zatímco dolar byl „skvělý pro americkou kupní sílu“, tak to bylo na úkor americké výroby, připomněl server Financial Times.
Podle expertů je ale Mar-a-Lago Accord, s kterým v listopadu přišel Stephen Miran, předseda Trumpovy Rady ekonomických poradců, příliš radikálním měnovým návrhem, a i kdyby skutečně Trump tento krok plánoval, tak vyhlídky na uvedení dohody do praxe jsou mizivé. Jedním z hlavních důvodů je skutečnost, že světové rozložení moci je jiné než v roce 1985, kdy byla podepsána zmíněná Plaza Accord.
Adam Posen, ředitel Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku, poznamenal, že tehdejší dohodu uzavřela hrstka států, jmenovitě USA, Francie, Západní Německo, Japonsko a Spojené království. Japonsko a Německo byly navíc po bezpečnostní stránce závislé na USA.
„Nyní (v roce 2025) byste měli co do činění s Čínou, Blízkým východem a půl tuctem nebo více východoasijskými ekonomikami, z nichž většina není přímými vojenskými spojenci USA. Jsou to extrémně velké překážky,“ soudí Posen.
