Dobrý řemeslník si klidně vydělá jako ajťák, říká ředitel SOŠ

Proč by se lidé měli učit řemesla? Jde přece jen o fyzicky náročnější profese, často s nepravidelnou pracovní dobou.

Ty hlavní důvody jsou možná pro někoho přízemní. Ale každý se chce mít v životě dobře, každý si chce vydělat. A na to člověk nemusí být právníkem nebo lékařem. Stačí, když bude skvělým řemeslníkem. Finanční ohodnocení ale určitě není jediným důvodem. Řemeslníci mají zajímavou práci a moderní vybavení. Už to nejsou jenom ty klasické montérky. Často k nám také děti přicházejí s tím, že nechtějí denně chodit do školy. Baví je práce rukama. Líbí se jim, že vytvářejí něco smysluplného.

Jaká řemesla jsou na tom ohledně výdělků nejlépe?

To nelze jednoduše říct. Kdo je šikovný v oboru, umí jednat s lidmi a je dochvilný, vydělá hodně. Největší výdělky ale mají pravděpodobně svářeči. Ti jsou nejvíce nedostatkoví. Firmy jsou mnohdy ochotné jim zaplatit letenku do zahraničí, jen aby někam přijeli na pár dní. Velmi dobře placeni jsou třeba také kamnáři. Kamnařina je hodně na vzestupu, mají zakázky i na dva roky dopředu, topit dřevem se totiž bude stále.

Jak na řemeslných oborech vypadá praxe? Má žák skutečně možnost vyzkoušet si většinu toho, co ho v zaměstnání čeká?

Drtivá většina odborných škol je v podstatě malými továrnami. I my máme bohatou hospodářskou činnost. Na základě smluv vyrábíme nábytek, kuchyňské linky, skříně. Poskytujeme ale i malířské služby, máme sklenáře, zámečníky. Zkrátka jakmile ten žák už něco trochu umí, snažíme se, aby dělal reálné věci, které se opravdu využijí.

V Česku chybí desetitisíce řemeslníků a dělníků. Co dělat pro to, aby se tento nedostatek ještě neprohloubil?

Velké množství řemeslníků odchází do důchodu a nově přicházejících je stále málo. Ta situace je opravdu katastrofální, kdybychom dnes neměli zahraniční dělníky, tak by české stavebnictví zkolabovalo. Řekl bych, že před dvaceti lety vrcholilo takové to období, kdy se společnost dívala na řemesla trochu skrz prsty. Ve společnosti panoval názor, že každý musí mít maturitu. Všichni rodiče toužili po tom, aby jejich dítě mělo všeobecné vzdělání, báli se ho proto dát na učební obor. Dnes už je ta situace jiná, o řemeslech se konečně začíná mluvit v dobrém. Řemeslníků je nedostatek, mají skvělé podmínky pro práci a mohou si sami rozhodovat, co vezmou za zakázky. A tohle hodně platí i na rodiče.

Kolik absolventů řemeslných oborů u toho, čím se vyučili, opravdu zůstává?

Je pravda, že začínající řemeslníci mnohdy dostanou tak malý plat, že když někdo přijde s nabídkou, aby třeba řídili kamion za víc, tak to vezmou. A takoví už se pak k původnímu řemeslu těžko vrací. Na druhou stranu děláme také rekvalifikace. Takže nám sem přicházejí lidé i okolo čtyřiceti let a učí se na kamnáře, truhláře a další. Před pár lety k nám přišel třeba ajťák, že má syndrom vyhoření a stejně chtěl celý život dělat malíře. Tak si prošel rekvalifikací a dnes si prý vydělá stejně jako v IT.

Jak náročné ty rekvalifikace jsou a kolik takových absolventů z vaší školy ročně vyjde?

Ta čísla rostou a jezdí sem lidé z celé republiky. Minulý rok jsme napočítali už přes čtyři sta absolventů. Rekvalifikace jsou poměrně náročné, trvají většinou okolo roku, roku a půl a stojí několik desítek tisíc. Někdy je alespoň z části může zaplatit Úřad práce. Každé to řemeslo se skládá z několika dílčích kvalifikací. Třeba kamnář má návrhářství, stavbu a zapojování kamen do topného systému. Všechny tyto dílčí kroky pak tvoří celou profesní kvalifikaci. A ta má vlastně stejnou hodnotu jako výuční list, který zájemci mohou získat po složení závěrečné učňovské zkoušky.

Vnímáte ze své pozice nějakou aktivní podporu ministerstva školství?

Ne, podporu opravdu necítíme. Stále se prosazuje hlavně všeobecné vzdělání. Podle mého názoru současné ministerstvo svým přístupem pracuje na pohřbení učebních oborů. Teď by navíc chtělo některé spojit. Takže třeba z našich stavebních oborů, jako jsou zedník, truhlář, malíř, pokrývač a další, by měl být jeden obor. To je přece totální nesmysl. Nikdo se za tři roky nemůže naučit všechno naráz. Pokud to projde, bude to další hřebíček do rakve učňovského školství.