Článek
„Objednal jsem si připojení nového plynového kotle. Řemeslník, který se prezentoval jako topenář, řekl, že ten model zná a práce bude stát asi dva tisíce korun. Na místě svařil dvě trubky a řekl si o pět tisíc korun bez dokladu. Prý mám zavolat ještě topenáře a kominíka kvůli revizi,“ popsal Právu svou zkušenost středočeský čtenář.
„Kompletně jsme rekonstruovali koupelnu. Zedník práci zahájil, ale v dalších dnech se zřejmě každé ráno rozhodoval, jestli půjde do práce nebo do hospody. Několikrát bez omluvy vůbec nepřišel. My se tři týdny museli sprchovat u sousedů,“ svěřil se Právu starší muž z Brna.
Když si u nás bude někdo stěžovat, neznamená to, že vyřešíme jeho konkrétní případ.
Internetové diskuse jsou podobných příhod plné. Některé weby se dokonce specializují na vzájemné předávání zkušeností s řemeslníky a zároveň umožňují zájemcům vyhlásit vlastní zakázku - třeba drobnou práci na domě či v bytě - formou poptávkového řízení.
Ani zde však není záruka, že si dobré reference neposílají do diskusí řemeslnické firmy samy. Řemeslníci nejsou povinně členy žádných profesních organizací, a tudíž jim nehrozí, že jejich případnou nepoctivost či nekvalitní práci potrestá vedení cechu.
ČOI: konkrétní případ nevyřešíme
„My dohlížíme na dodržování zákona o ochraně spotřebitele. Když si ale u nás bude někdo stěžovat, neznamená to, že vyřešíme jeho konkrétní případ,“ upozornil mluvčí České obchodní inspekce (ČOI) Denis Gaidoš.
„Na základě podání můžeme vykonat u řemeslníka kontrolu, a pokud při ní zjistíme porušení zákona, můžeme udělit sankci,“ podotkl mluvčí.
Inspektoři tak sice zkontrolují živnost dotyčného nepoctivce, v případě, jímž poškodil oznamovatele, však žádný verdikt nevynese. „Tady je jediná možnost obrátit se na občanskoprávní soud,“ dodal Gaidoš.
Jenže málokdo uzavírá s řemeslníkem dopředu písemnou smlouvu, která by přesně upravila rozsah, cenu a časový harmonogram prací. Bez ní by zákazník v roli žalobce brzy ztroskotal na důkazní nouzi.
Nejlepší je doporučení známých
Podle Vlastimila Buryána, majitele soukromé stavební firmy a člena Komory autorizovaných architektů, inženýrů a techniků činných ve výstavbě, by lidé při výběru řemeslníka měli dát hlavně na doporučení někoho, kdo už má s daným řemeslníkem nějaké zkušenosti.
„Něco jiného je samozřejmě celková rekonstrukce domu nebo drobná oprava interiéru,“ rozlišuje Buryán.
„V případě, že jde o celkovou rekonstrukci, rozhodně bych se zajímal o referenční objekty, které by měly být i součástí vyžádané nabídky. U drobnějších prací bych se klidně spolehl i na doporučení známých, ovšem výsledek bych si k nim raději přišel prohlédnout,“ shrnuje nejzákladnější rady.
Zkoumat i odbornost
Podle Buryána také není od věci si každou firmu prověřit v rejstříku živností. Z něj člověk zjistí, jaká oprávnění a na jaký rozsah činností dotyčný řemeslník má, nebo i délku fungování firmy, tedy, zda má nějakou profesionální minulost.
Nejnižší cenová nabídka nemusí být vždy tou nejvýhodnější. „Je třeba dbát na to, aby v cenové nabídce byly zahrnuty veškeré související práce. Aby se v průběhu realizace neobjevily práce typu vyrovnání omítek pod obklady, podkladu fasády, ztížené dopravy materiálu, které jsou předem odhadnutelné,“ radí Buryán.
Při výběru řemeslníků - pokud je přímo neznají - by zákazníci měli zohlednit i oficiální doklad o odbornosti. „Určitě bych dával přednost řemeslníkům s výučním listem oproti těm tak zvaně zaučeným, kteří se vykazují pouze praxí. Neplatí to sice stoprocentně, ale jako obecné vodítko bych to doporučil,“ podotkl Buryán.
Zejména pokud člověk zvažuje využití různých „part“ zahraničních pracovníků, profesních záruk se dohledá těžko.