Článek
Každý provozovatel má navíc vlastní systém placení, takže je jistější registrovat se hned u více z nich. A k dovršení všeho se mohou velmi lišit také ceny.
„Elektromobily jsou podle mě ideální do města, ale na delší trasy moc neposlouží, alespoň podle současných parametrů,“ potvrdil Právu 41letý Petr, který má zkušenost s trasou mezi Prahou a Ostravou.
U nabíječky můžete strávit i několik hodin
„V prvé řadě neexistuje ani webová stránka s mapou, která by ukazovala všechny nabíječky. Můžete jít na stránky jednotlivých dodavatelů, ale ti vám ukážou jen mapu se svými stanicemi,“ vysvětlil. Dobíjecí stanice sice přibývají, ale jejich síť je stále řídká, takže řidič si podle Petra musí cestu důkladně promyslet, aby neuvízl „bez šťávy“ na dálnici nebo někde uprostřed polí.
Když ale zavčas stanici najde, neznamená to ještě, že dobíjení půjde hladce.
Na nabíječce může být už plno, takže budete čekat třeba i desítky minut, než na vás dojde řada. Anebo je možné se připojit vedle ostatních. Také to však může mít háček, protože zařízení nemusí mít dostatek proudu, takže budete stejně čekat, až jiné auto dobije. Mnoho stanic navíc nenabízí rychlé nabíjení, a tak u nich pro plné dobití strávíte i několik hodin.
„Spousta nabíječek, které nabízejí velcí hráči, nejsou rychlonabíječky na 380 voltů, nabíjí sice výrazně rychleji než 220 voltů, ale stejně potřebujete pět hodin na nabití. To je naprosto nevyhovující, chcete přece rychle nabít a zase jet dál,“ poznamenal Petr.
S dalším úskalím se podle svých slov setkal například v jednom brněnském parkovacím domě.
„Jsou tam sice parkovací místa označená pro elektroauta, jenže u nich není vůbec žádná nabíječka. Je tam zásuvka na 380 voltů, ale k tomu se nejde jen tak připojit, musel byste mít kabel s převodníkem za 20 tisíc korun,“ podotkl.
Nabití dražší než benzin
Samostatnou kapitolou je podle Petra placení za dobití. Energetické firmy totiž často vážou možnost dobití na svých nabíječkách tím, že se stanete jejich klientem, třeba placením měsíčního paušálu nebo nutností vlastnit speciální kartu nebo čip.
Jednotný systém placení u různých poskytovatelů chybí, takže to má řidič opět komplikované. Vzhledem k tomu, že stanic je pořád jako šafránu, musí se pro jistotu registrovat hned u několika firem s odlišnými systémy, kartami, čipy – a cenami.
Třeba ČEZ, který je se 140 dobíječkami jejich největším provozovatelem v ČR, umožňuje neomezené dobíjení za 544 Kč měsíčně. Svátečnější jezdci, kteří to neupotřebí, mohou platit i jednorázově, ovšem v tom případě bývá dobíjení dražší.
Lze platit podle odebraných kilowatthodin nebo za minuty. To se ale pak může stát, že vás dobití vyjde několikanásobně dráž, než kolik by stálo naplnění nádrže benzínem při stejném dojezdu.
Regulatorní pravidla pro to nejsou, potvrdil Právu mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu Milan Řepka a odkázal se na stávající počáteční fázi penetrace elektromobility. Dodal ale, že „do budoucna lze s rozvojem elektromobility očekávat postupnou harmonizaci podmínek pro poskytování nabíjení ve všech členských státech EU“.
Firmy podle svých slov zvažují, že by nabídly společnou platformu, tak aby uživatelé elektromobilů mohli bez problémů dobíjet všude. „Tato možnost je v jednání. Bylo by samozřejmě žádoucí dospět ke stavu, kdy by řidiči mohli využívat dobíjecí infrastrukturu všech poskytovatelů,“ řekl Schreier.
„Společná platforma je jistě zcela v zájmu všech uživatelů elektromobilů a s největšími subjekty na trhu o této možnosti diskutujeme,“ potvrdila Právu Hana Kořínková, která je zodpovědná za elektromobilitu ve společnosti E.ON.