Do deseti let bude každý desátý byt obecní, plánuje Kulhánek

Bydlení se věnujeme dlouhodobě a jsem rád, že to jako prioritu berou i naši koaliční partneři a celá vláda. Je to téma, které obrovsky rezonuje. Jde o klíčovou potřebu lidí mít bydlení odpovídající jejich životní situaci.

Samozřejmě bychom byli všichni šťastnější, kdyby se programy podařilo spustit o rok nebo o dva dříve. Nedokážu dohlédnout do historie a složitosti přípravy. Můžu hodnotit stávající stav. Je dobře, že minimálně v posledním roce na kroky směrem k větší dostupnosti bydlení došlo.

Větší, než jsme předpokládali. Program, který Státní fond pro podporu investic spustil v říjnu, velmi rychle ukázal, že zájem ze strany obcí, ale i soukromých investorů je opravdu enormní. Sešlo se nám zhruba 150 žádostí za osm miliard korun. To je asi čtyřicetinásobný zájem v porovnání s dřívějším obdobným programem vypsaným za minulé vlády.

Myslím si, že je to dané zejména připraveností obcí, jejich celkovou znalostí toho, jak bytové projekty chystat. A zároveň i asistencí, kterou jim poskytují naše regionální centra na podporu investic.

Už nyní na jaře se začínají stavět první z nich. Vždy záleží na rozsahu toho projektu, jak dlouho trvá jej realizovat. Myslím si, že první dokončené byty bychom mohli vidět během příštího roku.

Máme program, který je notifikovaný ze strany Evropské komise do roku 2030, a ten má celkovou alokaci 12 miliard korun. To znamená, že tam je ještě možnost peníze doplňovat, což je i naším cílem. Zároveň řešíme návazné financování.

Evropská komise jednoznačně deklarovala, že otázka bydlení je jednou z jejích priorit a budou hledat nástroje, jakým způsobem jej podporovat. Minulý měsíc jsem o tom jednal s eurokomisařem Danem Jörgensenem, který má bydlení na starosti.

Letos by to měly být zhruba dvě a půl miliardy korun, které budou reálně třeba.

Můj osobní odhad je, že je to otázka dekády. I zmíněných deset procent ale bude stále hluboko pod hranicí před privatizací obecního bytového fondu, kdy jsme byli někde na 35 procentech obecních bytů, s těmi státními na 40 procentech.

Podporu cílíme. Sledujeme, kde se nám v rámci Česka rozprostírají jednotlivé žádosti, a ten rozptyl je opravdu dobrý. Jde napříč kraji i velikostmi samospráv. Zatím se neobávám, že by podpora šla do míst, která pro lidi nebudou atraktivní. Máme zpětnou vazbu od obcí, které bytové projekty připravují. Poptávka v nich je daleko vyšší než nabídka budoucích bytů.

Ale zabýváme se intenzivně i sběrem dat o tom, jak jsou na tom jednotlivé oblasti. Tomu můžeme v průběhu let uzpůsobovat i jednotlivé nástroje.

Ano. Vzhledem k tomu, že otázka bydlení zaznívá napříč politickým spektrem, tak vnímám, že to do značné míry není politické téma. Alespoň ve vztahu k tomu, jakým způsobem využít platné nástroje.

Jsem spokojený, že ten zákon vznikl. Byl to dvacetiletý dluh, za který Česko kritizovaly i evropské instituce, protože jsme bytovou nouzi systémově neřešili.

Samozřejmě se setkáte i s názory, že výsledný stav zákona není ideální ve vztahu k tomu původnímu návrhu. Já říkám, že máme normu, což je nejdůležitější. Máme nějaký stavební kámen, který bude pozvolna najíždět do své funkce. A v momentě, kdy budeme vyhodnocovat jeho fungování, můžeme jednotlivé nástroje uzpůsobovat tak, aby byl efekt ještě lepší.

Rozuměl jsem ale argumentu koaličních partnerů, abychom nedělali normu, která je poměrně hodně finančně náročná, a abychom dokázali vyvážit přínosy tohoto zákona ve vztahu k nákladům, které jsou k tomu potřeba.

Jednoznačně. Předpoklad je, že ve Sbírce zákonů vyjde norma někdy v průběhu prázdnin. Už nyní běží příprava nařízení vlády, na jehož základě se bude v září navýšení koeficientu schvalovat.

Pro nás je zásadní cílová skupina lidí v bytové nouzi, kterých je podle odhadu 150 až 160 tisíc. Tito lidé by se díky podpůrným bytovým opatřením měli z bytové nouze dostat. Do systému by se měly každý rok vždy přidávat tři tisíce bytů - dva tisíce soukromých a tisíc obecních.

Nicméně zákon není jen o tom, že poskytujeme byty. Je tu i druhá a výrazně širší cílová skupina. To jsou lidé, kteří se mohou ocitnout v bytové nouzi nebo jsou někde na hraně. Na ně zákon pamatuje řadou dalších opatření jako prevence, konzultace, asistence. A tento okruh lidí je někde na úrovni jednoho milionu.

Myslím si, že praktickou stránku ukáže čas. V každém případě nízkopříjmové domácnosti zdaleka nemusejí být problémové. Takové rovnítko neexistuje.

Zároveň má zákon v sobě regulaci, kdy by nemělo hrozit zhoršení sociálního klimatu. Jednak nemůže vznikat koncentrace těchto bytů v rámci jedné lokality. Lidé v těchto bytech zároveň musejí dodržovat pravidla. Když se zavážou k bytovému podpůrnému opatření, akceptují tím, že se budou chovat tak, aby byt neničili a nerušili okolí.

V momentě, kdy poruší své povinnosti a závazky, mohou o ten byt zase přijít. Zároveň je tam povinná asistence, kde kontaktní místa pro bydlení a jejich pracovníci kontrolují, jak bydlení probíhá.

Doprovodný zákon zavádí do občanského soudního řádu novinku – takzvaný rozkaz k vyklizení. Jedná se o způsob, jak urychlit vyklizení bytu u nájemců, kteří dostali oprávněnou výpověď nebo jim doba nájmu uplynula a oni byt neopustili. Domnívám se, že by to mohlo pomoci.

Zároveň ale nejdeme se zákonem do neznáma. Je postavený na datech ze zhruba 70 pilotních projektů, které fungují obdobně. A tato praxe nám neříká, že se automaticky dostaneme do problémů. Pokud budeme využívat nástroje zákona, které jsou v něm zakotvené, neobávám se, že budou vznikat ohniska zhoršeného sociálního klimatu.

Osobně si myslím, že to není správné rozhodnutí. Na druhou stranu, beru eTuristu především jako transpozici evropského nařízení k registraci ubytovacích zařízení. A chápu, že pro omezení krátkodobých pronájmů nyní není většinová shoda v koalici. Takže zákon s největší pravděpodobností bude bez této možnosti.

To ale neznamená, že bude vyprázdněný. Díky registraci bude možné nasvítit šedou zónu, v níž se dnes mnozí, kteří poskytují krátkodobé ubytování, pohybují.

Samozřejmě že regulace by byla ještě větším pomocníkem v těch sídlech, kde je turistický ruch extrémní. Tedy v Praze, Českém Krumlově nebo v Karlových Varech. Ale pořád jsou to jednotky lokalit, které by tu pravomoc využily.

V rámci projednání tohoto zákona byl načten pozměňovací návrh, na kterém jsem ve shodě s koalicí. Ten zajistí, že se nebudou sbírat osobní data. Bude tam opravdu jen rok narození, obec, odkud hosté přijeli, ale už ne přesná adresa. A nebude tam ani jméno.

To znamená, že systém se opravdu stane ze své podstaty anonymním. Rozhodně nebude možné dohledávat, kdo s kým a jak spal na pokoji.

Dokončili jsme napojení stavebních úřadů na technologický bypass. To znamená, že stavební úřady mohou pracovat v těch samých agendových systémech, ve kterých pracovaly před 1. červencem loňského roku. Zpětná vazba je pozitivní, protože stavební úřady konstatují, že se jim práce zpřehlednila, zjednodušila a zrychlila. Ještě napojujeme některé úřady, které pracovaly s jiným agendovým systémem, ale to už je opravdu otázka dnů.

Zároveň sbíráme požadavky na cílový stav systému od stavebních úřadů i profesních organizací. Na základě toho vznikne na přelomu jara a léta zadávací dokumentace na zakázku dostavby systému.

Jsou záležitosti, o nichž víme, že nás trápí a musíme je řešit ještě v přechodném období, a budeme je postupně odbavovat.

Podle bedlivého technického dozoru pracuje zcela v pořádku. Při veřejné zakázce máte poměrně malý manévrovací prostor, nemůžete tam vnášet subjektivní pocity. Pokud byla zakázka podána s nějakými parametry a vyhraje ji společnost, která je splňuje a je ekonomicky nejvýhodnější, nemůžete ji vyřadit. Budeme ale bedlivě kontrolovat průběžný stav prací.

Zároveň si myslím, že se společnost InQool do problémů se stavebním řízením dostala i kvůli tomu, že ministerstvem nebyla zpracována analytická část vývoje systému a firma musela pracovat s neúplnými informacemi.

To, co beru jako promarněnou příležitost, je reforma antimonopolního úřadu. Připravili jsme ji do formátu, kdy s ní vyslovila souhlas Legislativní rada vlády, nicméně vláda se většinově neshodla na tom poslat ji do Sněmovny tak, aby se stihla ještě projednat.

Ale vnímám tento materiál jako věc, na které se dá stavět v příštím volebním období. A pokud budeme mít příležitost, bude to jedna z prvních věcí, kterou budeme chtít znovu otevřít.