Hlavní obsah

ČNB to za oslabení koruny od veřejnosti schytala, intervence jsou ale běžné

Novinky, pit
Praha
Aktualizováno

Poslední krok bankovní rady České národní banky (ČNB), respektive citelné oslabení koruny, je i po měsíci stále velice živým tématem. Centrální bankéři se od veřejnosti, a to jak laické, tak odborné, příliš pochopení nedočkali, a to paradoxně ani od exportních podniků. Podobné intervence a tím další uvolnění měnové politiky ale dělají jiné centrální banky už řadu let.

Foto: Milan Malíček, Právo

Budova ČNB

Článek

„ČNB z tohoto pohledu nedělá nic výjimečného, pouze kopíruje své známější kolegyně,“ uvedl pro Novinky analytik Miroslav Novák ze společnosti Akcenta. S použitím nestandardních nástrojů měnové politiky se sice podle Nováka pojí celá řada rizik, ale nic lepšího zatím nikdo nevymyslel, kromě možnosti nedělat nic.

Foto: David Ryneš, Novinky

Vývoj kurzu koruny k euru v roce 2013

„O účelnosti a účinnosti intervencí lze vést diskusi, lze kritizovat komunikaci členů bankovní rady směrem k veřejnosti a lze zpochybňovat tvrzení, že intervence neznamenají ztrátu hodnoty koruny, což samozřejmě znamenají,“ doplnil Novák.

Také podle analytika Michala Kozuba ze společnosti Home Credit není intervence nic až tak nového. „Dříve se dokonce mluvilo, že by mohly nastat měnové války právě proto, že země se budou snažit devalvovat svou měnu na úkor jiné země a získat tím výhodu,“ sdělil Kozub.

Uvolňuje Japonsko i USA

Jako příklad lze uvést japonskou centrální banku, která kvantitativně uvolňuje již od počátku nového tisíciletí a za poslední rok oslabila japonský jen vůči dolaru o více než 25 procent. „ČNB verbálními a před měsícem i reálnými intervencemi zatím o necelých deset procent,“ připomněl Novák.

Dalším případem je americká centrální banka (Fed). Od roku 2008 s určitými přestávkami kvantitativně uvolňuje, co to dá. Aktuálně každý měsíc vykoupí aktiva v objemu 85 miliard dolarů.

Nestandardní nástroje, i když ne přímé intervence na devizovém trhu, používá i Evropská centrální banka, která dodává likviditu komerčním bankám. Kvantitativně uvolňuje i britská centrální banka. Dánsko má zápornou diskontní úrokovou sazbu, ve Švýcarsku drží pevnou hladinu franku k euru, což vlastně učinila i ČNB.

Švýcarský frank na uzdě

Právě Švýcarsko bylo v minulých letech v Evropě vnímáno jako ostrov naprosté bezpečnosti ve finančním světě. Investoři mu věřili, což pomáhalo posilovat švýcarskou měnu k euru.

„Jenže kurz neodpovídal ekonomickému vývoji a frank byl jen krátkodobě nadhodnocený. To samozřejmě ranilo ekonomiku v tom, že firmy najednou nebyly schopné vyvážet,“ vysvětlil Kozub s tím, že proto se Švýcarská centrální banka rozhodla pro intervence a drží kurz franku k euru v „rozumných“ mezích.

„Ve středoevropském regionu je ČNB první centrální bankou, která takto ,experimentuje‘, ale jak Polsko, tak i Maďarsko mají úrokové sazby na nejnižších úrovních v novodobé historii. Zatím,“ doplnil Novák.

Trocha teorie
Centrální banka k uvolnění nebo utažení měnové politiky používá tradiční nástroj, kterým je úroková sazba. Zvýšením sazeb měnovou politiku utahuje a snížením pro změnu uvolňuje. Pokud se centrální banka dostane se sazbami na nulu nebo do těsné blízkosti nuly, a je nutno měnovou politiku dále uvolnit, tak na řadu přichází tzv. alternativní nástroje měnové politiky. Mezi ně patří například výkup dluhopisů, většinou státních, centrální bankou, tzv. kvantitativní uvolňování, ale i přímé oslabení měny centrální bankou, jak to předvedla ČNB. Jedním z výsledných efektů je vždy nárůst rozvahy centrální banky a většinou i oslabení měny.
Miroslav Novák, analytik

Výběr článků

Načítám