Článek
Předpovědi pro světové hospodářství slibují růst 2,4 procenta. Nicméně podle deníku The Christians Science Monitor hrozí zhroucení čínské ekonomiky, které sebou stáhne i zbytek světa. Čínské hospodářství přitom vypadá jako poslední věc, o niž by si měli analytici dělat starost.
Přestože Čína se ještě zřejmě přece jen nevyšplhala na druhé místo ve světovém žebříčku přes Japonsko za prvními USA, už obsadila post pozice největšího trhu s auty a Německo sesadila z příčky nejsilnějšího exportéra.
Navíc čínská ekonomika v posledním čtvrtletí vzrostla o závratných 10,7 procenta a celoročně o 8,7 procenta. Vše čínské přes krizi rostlo. Nicméně někteří analytici upozorňují, že svého času stejně rostla Dubaj a a zlé jazyky odkazují i další bubliny: internetovou, Enron či tu poslední hypoteční.
Tísíckrát horší Dubaj
James Chanos, který předpověděl pád Enronu a Tyco, označil Čínu za tisíckrát horší Dubaj. Ačkoli nic nemůže být odlišnější než titěrný emirát a miliardová velmoc, mají jedno společné - příliš rozsáhlou expanzi. [celá zpráva]
Proexportní Čína kvůli krizi musela ustát značné ztráty - vývoz loni klesl o 16 procent a letos se nevrátí na stará čísla. Peking navíc ignoroval výzvy ze zahraničí, aby restrukturalizoval svou ekonomiku ve prospěch větší domácí spotřeby. Podíl spotřeby tak klesl z historického průměru kolem 60 procent na 30procentní podíl na celkovém hospodářství. Nikde není podíl domácí spotřeby nižší.
Čínská vláda na krizi reagovala stimulačním plánem, který oproti původním 586 miliardám dolarů v letech 2008 až 2010 už za první rok 1,1 biliónu dolarů, které pohltily především velké státní firmy, ačkoli čínský růst zajišťovaly především soukromé společnosti.
Stimulační plán vytvořil vyšší HDP, ale tento růst byl umělý a nafoukl čínské hospodářství před rokem z jedné čtvrtiny. Nyní je čínský růst zaplacen podle odhadů čínských analytiků státními investicemi z 95 procent. Mimo jiné se ukazuje, že přes toto státní financování, reálná ekonomika nesílí - indikátorem je i o dvě třetiny slabší růst spotřeby energie, než bylo původně plánováno. A přes ohlašovaný dvouciferný růst, Peking udržuje stimulační plán. Dovoz poklesl o 11,2 procenta.
Podle analytiků čínské banky nakumulovaly příliš mnoho špatných půjček a čínské vládě začínají docházet peníze, aby ve svém domácím rozhazování pokračovala. Nicméně nad tím mává analytik New York Times Thomas Friedman rukou, protože Čína má přece ohromné devizové rezervy - 2,4 biliónu dolarů. Ty jsou však podle jiných ekonomů nepoužitelné, protože Čína potřebuje domácí měnu renminbi a devizové rezervy mají jen omezené využití při domácí krizi.
Prorůstová stimulace se stává koulí na noze
Státní podniky napumpované státní pomocí navíc ztrácejí konkurenceschopnost. Ostatně podobný stimulační plán zaměřený na velké korporace kdysi prodloužil agónii japonské ekonomiky během asijské krize.
Manažeři zjistili, že nejvíce získají na kejklích s finančními prostředky, než na čemkoli jiném. Ostatně casina v Maccau hlásí rekordní zisky díky penězům, které utrácejí čínští kapitáni ze státních firem. V rámci nepromyšleného utrácení bylo postaveno prázdné město Ordos ve Vnitřním Mongolsku a tisíce továren a nákupních středisek, která nemají žádné využití.
Čínští plánovači nasadili bezhlavou prorůstovou politiku namísto potřebné restrukturalizace. Z těchto důvodů se podle některých analýz stane příští praskající bublinou. Ovšem nemálo ekonomů tyto temné předpovědi odmítá a tvrdí, že přes některé varovné signály a podobnosti je čínská situace odlišná od Dubaje i Japonska.
