Čím jezdíte do práce, zpovídají velké firmy v Česku zaměstnance. Souvisí to se směrnicí EU

V rámci dotazníku o dojíždění do práce může zaměstnanec firmy sdělovat například, na jaký pohon jezdí jeho auto, pokud je hlavním dopravním prostředkem. Případně zda většinu cesty jezdí hromadnou dopravou, vlakem, na kole, elektrokoloběžce, nebo chodí pěšky.

Podobně se dotazuje svých zaměstnanců i třeba pojišťovna Kooperativa. „V souvislosti s tématy udržitelnosti probíhá několik pravidelných dotazování mezi zaměstnanci. Například se ptáme na způsob dojíždění do práce pro účely měření uhlíkové stopy či na spokojenost zaměstnanců,“ potvrdil Novinkám mluvčí pojišťovny Milan Káňa.

Průzkum k dopravě zaměstnanců do práce si udělal také mobilní operátor Vodafone.

Dotazování souvisí s novou povinností, která se od letoška týká větších firem s více než 250 zaměstnanci a nejméně miliardovým obratem. O rok dříve začala platit pro největší podniky jako například banky.

Povinnost vychází z evropské směrnice z roku 2022, která upravuje účetní výkazy. Kontrolovat ji a případně pokutovat za nedostatky budou příslušné finanční úřady.

Povinné nefinanční reportování takzvaného ESG (z anglického environmental, social, governance) se týká řady ekologických, společenských a dalších aspektů. Firmy do výkazů například sepisují, čím topí, zda mají v kancelářích nádoby na tříděný odpad nebo jak přispívají k pohodě zaměstnanců.

Většinu informací má k dispozici personální oddělení, některé si je zjišťuje s pomocí zmíněných průzkumů. Zda a na co se mají zaměstnavatelé svých pracovníků ptát, ale směrnice neurčuje, to záleží na firmě.

Jak upozornil tajemník Hospodářské komory ČR Ladislav Minčič, ani dotazník o dopravě do práce proto povinný není. V tomto případě se navíc dotýká soukromí zaměstnanců. „Pokud zaměstnanec nechce odpovědět, nemusí,“ řekl Minčič Novinkám.

Dobrovolnosti dotazníku jsou si vědomi i v Kooperativě, kde k vyplnění motivují soutěží o drobné ceny.

Firmy musejí hlavně hlásit údaje o firemních vozidlech, případně pokud organizují například hromadné svozy autobusem. Řada velkých firem na se na dopravu zaměstnanců vůbec neptá, ale jiné jsou aktivnější.

Vyplnit za dvě minuty anonymní dotazník o dopravě možná mnohým zaměstnancům vadit nebude. Kdo a jak bude tyto konkrétní informace hodnotit a zda povedou k nějaké změně, je ovšem otázka.

„Domnívám se, že třeba jeden autobus se spalovacím motorem přistavený ke stanici metra bude ekologičtější, než když čtyřicet zaměstnanců pojede do práce svým elektromobilem,“ tvrdí Minčič.

Podle něj budou tyto nefinanční raporty, podobně jako třeba výkazy zisků a ztrát, ověřovat auditoři, načež sestaví různé žebříčky, které budou poskytovat obrázek akcionářům a dalším investorům, případně i odběratelům a dodavatelům.

Zatímco audit finančních ukazatelů je prověřenou praxí, u nefinančních ukazatelů se toto budou auditoři teprve učit – a to zřejmě potrvá léta.

„Třeba u zkoumání uhlíkové stopy je otázka, co spíš prospívá, a co naopak škodí. Například když firma ohřívá vodu solárními panely, tak v tom reportu asi těžko zjistí, jaká byla uhlíková stopa, pokud ten solární panel vyráběli v Číně,“ glosoval Minčič.

Hospodářská komora se podle něj od začátku k věci stavěla rezervovaně a prosazovala, aby nešlo o povinnost, nýbrž dobrovolnou záležitost. Nakonec ale v EU zvítězil opačný názor.

Pro firmy znamená vykazování i stovek ukazatelů v rámci ESG poměrně velkou administrativní zátěž a požadavky na software i pracovní síly.

„Ale úplně to nezatracuji. Některé pozitivní efekty ekologické či sociální to nakonec může mít, to uvidíme,“ uzavřel Minčič.

Podle Ivany Hekerle z poradenské společnosti Ciraa, která se ESG reportingu věnuje, jsou společnosti v západní Evropě v této oblasti napřed. I kvůli trendům udržitelnosti je pro firmy určitou přidanou hodnotou, kterou si vylepšují obrázek.

„Některé společnosti jako například IKEA nebo Tesco si na tom dost zakládají a zkoumají reporty svých dodavatelů, když si vybírají, s kým budou spolupracovat,“ dodala Hekerle.

„A pokud firma v reportu přímo lže, že je ekologická, a přitom není, pak jí v některých zemích hrozí pokuta i ve výši několika procent z obratu,“ upozornila.

Podnikům za nedostatečné či falešné výkazy hrozí vedle pokut i omezený přístup k bankovním úvěrům.