Článek
Na tržišti v přístavu Volos na severu Řecka lidé platí za olivový olej, rýži, ovoce a další potraviny poukázkami zvanými „tem“. S nimi může prodávající poté zaplatit třeba holiči nebo u zubaře, píše řecká zpravodajka britského listu.
Hodnota „temu“ zhruba odpovídá jednomu euru, ale funguje trochu jinak. Jak vysvětluje dcera zakladatele alternativní měny Ioanna Kostopolisová, lidé na začátku dostávali určitou částku, kterou někteří brali jako darované peníze a hned je vyměnili za eura. V současné době „tem“ může používat jen několik stovek lidí, kteří respektují přísná pravidla komunity.
Cílem je, aby ceny zboží a služeb v rámci výměny mezi sousedy byly výrazně nižší než třeba běžně v supermarketu.
Psychoterapie jde na dračku
Podobné projekty se rodí po celé zemi. V Athénách funguje „časová banka“, kdy její členové sbírají kredity za hodinu poskytnutých služeb. Ty nabízejí doktoři, zubaři, elektrikáři, instalatéři nebo instruktoři jógy. Mezi nejžádanější patří psychoterapeuti, což ukazuje, že léta úsporných opatření připravily lidi o víc než jen o peníze.
Klinika Helleniki v centru Athén každý den ošetří asi stovku pacientů. Funguje díky sponzorským darům jen v podobě zboží a služeb (lékařů). Finanční dary odmítá.
Části zisku se dobrovolně vzdali i někteří farmáři, kteří sousedům v rámci komunity prodávají jen za cenu nákladů. Takové komunity začaly vznikat už před několika lety, kdy Řecko muselo podstoupit tvrdé reformy.
„Měli jsme už dříve různé nápady, ale až kvůli krizi to začalo opravdu fungovat. Nic jiného nám totiž nezbývalo, spousta lidí přišla o práci,“ řekl Guardianu Ilias Ziogas, který už v roce 2011 založil zemědělské družstvo s příznačným názvem „Společně“. Jejich projekt prý „není nic velkého“, ale stále funguje.
Řada jiných takové štěstí neměla. Zanedlouho ztroskotala a zůstaly po nich mnohdy jen neaktualizované webové stránky, připomíná The Guardian. Zmiňuje například projekt na pomoc mladým nezaměstnaným v Athénách nebo pokusy o alternativní měnu votsalo (oblázky) z roku 2012.
