Chudým často nepomáhá už ani šetření jídlem

Průměrná mzda sice nominálně opět vzrostla, ale její reálná hodnota, tedy to, co si za ni lze koupit, klesla skoro o procento. Zažíváme nejdelší propad reálných mezd v novodobých dějinách. Jak to dopadá na lidi s nízkými příjmy?

Všechny strategie, které dosud používali, jim najednou nefungují. Minimálně od počátku devadesátých let jsme neměli krizi, která by tak moc stála na inflaci. Lidé nemohli šetřit na jídle, protože zdražovalo, a zároveň vzrostly ceny energií a tím i bydlení. Samozřejmě se mohli poohlížet po jiném, levnějším, ale jednak se nepřestěhujete ze dne na den, a také to v řadě regionů není levnější.

Pak je tady ještě jedna věc. Lidé obvykle při nedostatku peněz přibírají brigádu, třeba na dohodu o provedení práce. Tam se příští rok mají změnit podmínky, byť v řadě věcí nijak výrazně. Na pracovním trhu to nicméně vyvolalo paniku, takže ochladl zájem zaměstnavatelů o dohodáře. To znamenalo další ránu, jejíž hlavní dopad ještě přijde.

V čem se tedy lidé s nejnižšími příjmy uskromňují?

Samozřejmě se nadále pokoušejí šetřit i na jídle – tak, že sledují slevy. Jenže ty jsou u nás spíše nevýrazné. Trh je rozdělený mezi málo prodejců, takže se o nějaké výrazné úspoře nedá moc mluvit.

Čím dál tím více lidí tak objevuje služby a dávky, o kterých si mysleli, že je nebudou nikdy potřebovat. Třeba lidí z nižší střední třídy se dosud potravinové banky netýkaly, a nyní tam chodí skoro v přestrojení, aby je nikdo nepoznal a neviděl, protože se stydí. I to se ale změnilo v posledním roce, roce a půl. Třeba mnozí rodiče malých dětí si řekli, že musí stud odložit, protože děti potřebují jíst. Takže potravinové banky nabyly na významu a skoro na normalitě.

A co dávky?

To je další věc, kde rostl zájem. Zabývám se jimi téměř třicet let a nepamatuji si dobu, kdy by vláda říkala, že zde jsou dávky a je v pořádku o ně žádat. Což je svým způsobem dobře. Když lidé opravdu nemají jinou možnost, tak by se neměli stydět.

Také se objevil zájem o dluhové poradenství. Projevují o něj zájem i ti, kteří byli doposud hrdí na to, že se uživí. Teď mají dvě nebo tři práce a zjišťují, že je jim to k ničemu, protože tato krize je dlouhá a hluboká.

Podle bankovní asociace patří mezi hlavní důvody spotřebitelských úvěrů běžná spotřeba. Je to opravdu tak časté? A nelikvidují spíše tyto půjčky nízkopříjmové místo toho, aby jim pomáhaly?

Je to velmi časté a vždycky bylo. Sice se většinou vytáhnou příklady, že si někdo bere úvěr na lepší mobil, dovolenou nebo Vánoce, ale těch případů příliš není. Vždycky to bylo tak, že se do dluhů, zvláště u nedůvěryhodných poskytovatelů půjček, dostávají zoufalí lidé, kteří sáhnou po čemkoli, co se jim nabízí. Naštěstí došlo k pročištění těchto poskytovatelů, je jich o řád nebo dva méně a jsou pod dozorem České národní banky. Teď ještě čekáme na to, až je začne lépe kontrolovat a filtrovat.

Vláda v reakci na drahé energie zvyšovala příspěvek na bydlení. Pomohlo to?

Předně musím říct, že příspěvek na bydlení se už od ledna přestane zvyšovat. V Senátu je novelizace, která znamená zamrznutí normativů na bydlení, to znamená potenciální výše dávky. Navíc má být vypuštěn paragraf, který upravuje to, že se dávky posuzují také podle predikcí vývoje cen energií. To skončí.

Ale ano, zvýšení příspěvku na bydlení pomohlo. A potom pomohlo zjednodušení, kdy je možné žádat přes internet.

Teď u dávek začne zpřísňování. Bude se více sledovat majetek, čímž se myslí úspory lidí na účtech nebo jinde. Také se bude Úřad práce dívat do registru vozidel a do katastru nemovitostí.

Aby pak o dávky nepřišel třeba člověk, který je potřebuje…

Ještě se řeší, jak to udělat co nejjednodušší, aby úřad nemusel dlouho uvažovat, které auto je ještě v pořádku a které už ne. Momentálně to vypadá na formulaci: tolik aut, kolik odpovídá složení domácnosti. Čímž se myslí i třeba na to, že je někdo handicapovaný a bez auta by se nikam nepohnul.

Stejně tak se hledá formulace, aby nepřišel o dávky třeba někdo, kdo má pětinu domu už deset let v dědickém řízení a nemůže s tím nic dělat.