Chudoba v Česku ohrožuje miliony lidí včetně střední třídy

„Situace se za poslední rok zhoršila zejména pro rodiny s nízkými příjmy,“ konstatoval Jiří Vraspír, analytik pro sociální záležitosti Charity ČR a jeden z autorů zprávy.

Podle statistických dat se aktuálně třináct procent domácností potýká s příjmovou chudobou, přičemž lidí s nízkým vzděláním a domácností s dětmi se v tomto typu chudoby nachází pětina.

Příčinou je zejména nárůst cen, ke kterému došlo v posledních dvou až třech letech. Mezi lednem 2020 a letošním březnem vzrostly ceny průměrně o třicet tři procent, přičemž u některých komodit a služeb byl cenový vzestup i o více než čtyřicet procent,“ řekl Vraspír. Týká se to podle něj zejména stravování, odívání či energií.

V současnosti podle Vraspíra také průměrná domácnost měsíčně uspoří pouze 5300 korun v porovnání s podzimem 2021, kdy se jednalo o 8000 korun. Průměrná domácnost též vydá každý měsíc na potraviny okolo 11 tisíc korun, což je v porovnání s obdobím před dvěma lety nárůst o 3600 korun.

Nárůst lidí v nouzi zaznamenaly poradny Charity ČR. „Aktuálně už například nezvládá platit nájmy a hypotéky střední vrstva. Obrací se na nás stále víc domácností, které dříve pomoc nepotřebovaly. Nemohou si najít lepší práci a začaly se zadlužovat,“ upozornila koordinátorka sociálních aktivit Charity Iva Kuchyňková.

Zadlužování přitom často – zvláště u lidí s nižšími příjmy – odstartuje vyúčtování za elektřinu či vodu nebo náhlý výdaj navíc, například nutnost pořídit si novou pračku či ledničku.

Více klientely a její různorodější složení eviduje i Poradna při finanční tísni. „Největší skupina našich klientů je předlužena více než čtyři roky. Její podíl za poslední rok vzrostl z nějakých padesáti na sedmdesát čtyři procent,“ shrnul ředitel David Šmejkal.

Potvrdil, že dluhy často vzniknou s neočekávanými výdaji, ale i s nemocí, závazky z podnikání či problémy s porozuměním finančním produktům.

Podle Kuchyňkové stojí za chudobou v Česku především dvě věci. Jednak nedostatek dostupného bydlení, kdy jsou nájmy příliš drahé, a jednak nízké příjmy.

„Azylové domy nyní čelí problému, že nemají kam dále posouvat lidi, kterým pomáhají. Nejsou bytové kapacity,“ řekla poukázala Kuchyňková.

Jedná se třeba o samoživitelky či chudé rodiny s dětmi. „V azylovém domě je možné pobývat pouze jeden rok. Tito lidé jsou tak nuceni kočovat z jednoho místa na druhé – místo toho, aby bydleli někde v trvalém bytě,“ podotkla.

Chudí lidé s nízkými výdělky se pak stávají závislými na sociálních dávkách – pokud si o ně dokážou požádat nebo o této možnosti vědí, což se často neděje.