Chceme obchodní dohodu s USA, ale některá jejich čísla nesedí, říká ministr Vlček

Je dobře, že Spojené státy rozhodly o odložení plánovaných cel a že i Evropská unie pozastavila svá odvetná opatření. Od začátku zdůrazňuji, jak při jednání s americkou administrativou, tak na radách s kolegy ministry států EU, že jakákoliv celní válka nahrává pouze našim společným rivalům. Věřím, že mezi EU a USA dojde k dohodě.

Vnímám je jako chaotické. Nejsem zastánce celních válek, protože nepřinášejí nic dobrého a současná situace není pozitivní. Musíme hledat cestu, jak si v největším světovém obchodním vztahu mezi Spojenými státy a Evropou, který představuje výměnu v hodnotě přes 1,6 bilionu eur, tedy přes 40 bilionů korun, najít řešení. Celní války přinášejí jen chaos a nikomu nepomohou. Pouze vnášejí nestabilitu a přinášejí hospodářské škody na všech stranách.

Na nedávné mimořádné Radě EU v Lucemburku mě velmi mile překvapilo, jak k tomu všichni odpovědně přistoupili. Přijelo reprezentativní zastoupení evropských ministrů a musím říct, že tam byla konstruktivní atmosféra.

Všichni volali po tom, že Unie musí vůči USA postupovat jednotně a být tím, kdo ukazuje konkrétní čísla, proč nemá smysl vyvolávat celní války, a upozorní, že to není jen otázka zboží, ale i ostatních oblastí jako služby.

Je potřeba zachovat klid, jednotu, ukázat partnerovi, že nemá smysl jít hystericky do války, ale zároveň se nepodbízet, pokud bude situace gradovat. Jestliže by USA na výzvu ze strany Unie nereagovaly, musí Evropa logicky přistoupit k protiopatřením. Ta budeme primárně cílit na citlivá odvětví amerického průmyslu.

Například automobilový průmysl nebo třeba už zmiňované služby. Pokud by vše ale nakonec skončilo dohodou, třeba o bezcelní unii nebo na úpravě snížení cel na obou stranách, tak je to za mě značka ideál.

Ale na každou dohodu musí být dva. Říkáme Spojeným státům, že ekonomický soupeř je úplně někde jinde, je to například Čína.

Podle mě to je jedna z cest. Dokážu si představit větší rozvoj obchodu právě v oblasti energií v situaci, kdy Evropa hledá nové dlouhodobé vztahy, pokud chceme naplno odejít od Ruska jako dodavatele.

USA už dnes v našich dovozech zkapalněného zemního plynu tvoří asi osmdesát procent. Dokážu si představit, že součástí budoucích obchodních dohod bude rozvíjení spolupráce v této oblasti.

Ale také si musíme uvědomit, že když říkáme, že chceme omezit závislosti na Rusku, tak vedle toho nesmíme budovat závislost jinou.

Donaldu Trumpovi vadí ještě jedna věc, se kterou můžeme souhlasit, a to je otázka přeregulovanosti mnoha oblastí na evropské úrovni. Současná situace může být i příležitostí, že bychom se v oblasti průmyslu a obchodu měli podívat na celý systém, který je podle mě mnohdy přeregulovaný.

Není to reálné. Navíc částky, které USA udávají, mnohdy podle našich propočtů neodpovídají realitě. Takže, upřímně, bych se těch čísel úplně nedržel.

Na stole jsou všechny varianty.

Každá cla ve finále vždycky zaplatí obyvatelé. To se týká obou stran Atlantiku.

Pokud chce Evropa hrát s kartou silného trhu - a náš trh je z pohledu počtu obyvatel větší než ten americký - tak určitě nebyla. Silná karta je právě ta jednota.

Nedávno jsme měli setkání s firmami, které tam investují. A důležitou roli pro ně hraje nejistota. Ve finále se může stát, že právě nestabilita a nepředvídatelnost může mít úplně opačný efekt, než jaký si Trump slibuje.

Pro rozhodování řady firem, zda investovat v Americe, hrála v poslední době roli cena energií. Ale pokud máte někde investovat miliardy, tak vás samozřejmě zajímá, jestli je to ve stabilním prostředí.

My na situaci reagujeme a pokračujeme v aktivitách z posledních měsíců a let. Je potřeba být velmi aktivní v ekonomické diplomacii. Ať jde o pořádání podnikatelských misí, účast na veletrzích a aktivity v rámci obchodních zastoupení po světě. Stát musí firmám ve světě otevírat dveře.

Snažíme se také prezentovat Česko jako dobrou adresu pro investice. Nejde jen o investiční pobídky, ale také napojení investorů na regionální školství a pomoci sehnat patřičné lokality a ty připravit. Není to jen investice Onsemi ve Zlínském kraji, ale i řady dalších projektů.

Ještě za svého mandátu představím další zajímavé investice, které na základě našeho velmi aktivního pohybu na hřišti dokážeme do Česka přivést.

Budou o něco menší.

Otázka těchto technologií tam rezonovat bude. Mohu prozradit, že by se nám mohly podařit investice v oblasti automobilového průmyslu.

Ze dne na den nic. Z dlouhodobého hlediska, pokud by situace gradovala, tak to bude přinášet nemalé komplikace a může to mít i vliv na hrubý domácí produkt. Do recese to ale Česko nepošle a nebude ani zásadní vliv na inflaci.

Až zhruba půl procenta růstu a nižší HDP s sebou logicky nesou i dopad do státního rozpočtu. Ale tuto situaci hodnoťme až s odstupem. Teď, kdy se situace opravdu mění každý týden, je velmi předběžné dopady přesně specifikovat. (Půl procenta HDP je zhruba 37 miliard korun - pozn. red.)

Z pohledu první vlny cel, tedy oceli a produktů z hliníků, bude dopad velmi malý. Od českých ocelářů do USA míří jen asi jedno procento produkce.

Větší dopad bude v dalších vlnách, tedy v automobilovém průmyslu, kde ale vliv na Česko nebude tak zásadní jako třeba na Slovensko. To bude mít velký problém.

Pak je otázka plošných cel a u nich může být dopad největší. Je opravdu hodně důležité, jak se situace bude dál vyvíjet. A je velmi důležité i to, jak se nám bude dařit otevírat nové trhy.

Termín bude posunut o několik týdnů. Za mě je klíčové, že máme velmi kvalitní tendr, který jasně a srozumitelně hodnotí parametry toho primárního, o co nám jde, tedy vystavět nové jaderné bloky. A to v dané ceně, kvalitě a včas.

Zapojení českého průmyslu je důležitý benefit, který ale od začátku nebyl součástí samotného tendru, jenž připravila ještě minulá vláda. A ani nemohl být, protože jsme na jednotném evropském trhu. Českým firmám ale maximálně otevíráme dveře, aby se mohly zakázky účastnit a profitovat z ní. Proto vyvíjíme tlak na KHNP, a to nejen já, ale i investor ČEZ. Chceme Jihokorejce přimět, aby bylo zapojení českého průmyslu co nejširší. V oboru máme řadu kvalitních firem, máme zkušenosti s provozováním jaderných elektráren.

České firmy dodávaly v posledních letech na Slovensko a dnes se z velké části podílejí na údržbě a modernizaci současných bloků v Dukovanech i Temelíně.

Před podpisem finální smlouvy chceme mít jasno, ne na úrovni memorand, ale závaznějších smluvních vztahů, jak bude zajištěn podíl zhruba 30 procent a jak dosáhnout 60procentního podílu českých firem za celou dobu investice.

Nezapomínejme ale na to, že nejde jen o tuto investici, stát dává miliardy do dalších navazujících projektů, třeba do dopravní infrastruktury, a na nich už se české firmy z vysokého procenta podílejí.

Pojďme projekt dostavby konečně rozjet. Nejen, že otevíráme možnost účasti českého průmyslu na investici, vedle toho zapojíme český průmysl a stavebnictví do navazujících zakázek, a je velký potenciál podílet se na následné údržbě.

Nejhorší, co můžeme dělat, je spekulovat a podpis kontraktu i samotnou realizaci oddalovat.

My i ČEZ se snažíme do smlouvy dát ustanovení, která nám evropský právní rámec umožňuje, aby KHNP měla povinnost na každou jednotlivou věc poptávat české firmy.

Ano, posun tam byl. Věřím, že jsme k té dynamice velmi přispěli, a to nejen mou intervencí v Jižní Koreji, kdy jsme seděli s českými firmami u stolu se zástupci Teamu Korea. Snažil jsem se na ně maximálně zatlačit.

Když pak Korejci koncem února pořádali investiční fórum v Praze, sami oznámili, že rozjeli kroky, aby se celá turbínová hala vyráběla v Česku. To bude znamenat podíl české výroby kolem dvaceti procent. Takže věřím, že se k té hranici 30 procent při podpisu dostaneme. A nezapomeňme třeba na projekční činnosti. Podle mých informací na ně Korejci poptávají výhradně české projekční kanceláře.

Jednání jsou na konci, takže vše směřuje dobrým směrem, nejen ve vztahu k podpisu smlouvy, ale i k zapojení českých firem. Nemáme lepší nabídku, než jaká je na stole.

Podle mě ne. Co se týče EDF, kterou někteří předhazují jako lepšího partnera, vnímám i nálezy francouzských kontrolních orgánů, které jasně říkají, že v dnešní době nemá kapacity na to, aby stavěla další bloky jinde po světě, a že se má primárně věnovat kvalitní údržbě vlastních jaderných elektráren a budování nových jaderných bloků ve Francii. Ne nadarmo francouzský prezident Emmanuel Macron nedávno šéfa EDF odvolal.

Takže mi z toho vychází, že pokud tady máme kvalitní nabídku Jihokorejců s vůlí zapojit český průmysl, tak nespekulujme. To nejlepší, co pro český průmysl, energetiku a bezpečnost můžeme udělat, je rozjet projekt.

Je samozřejmě pár věcí, které musí být nutně dořešeny. To je třeba otázka stavebních materiálů. Pracujeme na tom, aby se v Česku otevírala patřičná ložiska kamenolomů a tak dále.

U dopravní infrastruktury jsou určité zádrhely, protože u řady staveb je nějaké odvolání, takže tam dochází ke zpožděním. Ale jinak se řada staveb vyvíjí velmi zdárně. To, že tak velký projekt má řadu zádrhelů, tak prostě bývá.

Průměrné ceny elektřiny klesají zhruba o deset procent, a to samé vidíme u plynu. Z pohledu energií je velmi pozitivní, že se vývoj cen obrátil. Otázka je, na jakých úrovních se trhy, celkem výrazně rozbouřené hlavně vlivem ruské agrese na Ukrajině, ustálí.

Stát pro to může dělat kroky v otázce bezpečnosti, což cenu energií výrazně ovlivňuje. V tomto jsme odvedli velký kus práce z pohledu nevydíratelnosti a nezávislosti na Rusku u plynu, jaderného paliva a teď i u ropy.

Na to, že k nám přestane proudit ropa Družbou, jsme byli připraveni zmodernizovaným ropovodem TAL a uvolněním strategických zásob. Už teď k nám míří první dodávky v rámci rozšíření kapacity ropovodu TAL Plus z Terstu.

Vedle toho se výrazně zmodernizovala energetická legislativa. Teď se snažím, aby Sněmovnou prošel můj návrh Lex Plyn, jehož smyslem je zrychlení povolovacích procesů na nové paroplynové zdroje nad sto megawatt.

A ve spolupráci s ČEPS se nám podařilo ušetřit tři a půl miliardy korun v nákladech na provoz přenosové sítě.

Pokud se to podaří, je jasné, že energetický trh se začne zase nějakým způsobem vyvíjet z pohledu budoucího obnovení dodávek do Evropy. Proto i z těchto důvodů je ideální takovou infrastrukturu, jako třeba ropovod Družba, zakonzervovat a počkat, jak se situace vyvine. Každopádně to ale pro Evropu, včetně Česka, musí být jako poučení z toho pohledu, že se Rusku nedá ani do budoucna věřit. Proto směrování energetických toků do Evropy bude do budoucna výrazně jiné, než na co byla Evropa v minulosti zvyklá.

Nechci předjímat, jak bude situace nastavena.