Článek
„Stále je patrná velká závislost exportérů na Evropské unii. Nedostatečná je orientace na Asii, Latinskou Ameriku a ostatní rozvíjející se trhy. Nepříznivé je také zjištění, že za hlavní konkurenční výhodu firmy stále považují tradici a cenu,“ konstatuje Tomáš Nymburský, ředitel exportních finančních služeb HSBC. K tomu navíc většina firem riskuje, že nedostane za své zboží zaplaceno.
Z výsledků výzkumu vyplývá, že zhruba dvě třetiny českých exportérů zaznamenaly meziročně pokles nebo stagnaci exportu. Téměř čtvrtina exportních společností spatřuje svou hlavní konkurenční výhodu v tradici českého exportu a obdobný počet v nižší ceně, než jakou nabízí zahraniční konkurence.
Nymburský však upozorňuje na to, že ačkoli exportéři právě tyto dva aspekty uvádějí jako svou konkurenční výhodu nejčastěji, do budoucna je potřeba se zaměřit jiným směrem: „Je zřejmé, že tradice českého exportu ztrácí svou konkurenční výhodu a nízká cena je dlouhodobě neudržitelná,“ připomíná.
Rizika ohledně platby i nezájem exportovat mimo EU
Pouze necelých 11 procent respondentů spatřuje svou konkurenční výhodu v inovativnosti výrobku a v lepší technologii, než nabízí konkurence. „Právě inovace a nové technologie jsou nesporně oblastí, na níž by společnosti, které chtějí na zahraničním trhu dlouhodobě uspět, měly zaměřit svou pozornost a do níž by měly investovat,“ podotýká Nymburský.
Největším překvapením průzkumu bylo zjištění, že 93 procent malých a středních firem riskuje, že nedostane zaplaceno za své zboží. Používají pouze hladké platby, u kterých je zvýšené riziko nezaplacení za dodané zboží. Přitom podobný průzkum platebních instrumentů v EU prokázal většinový podíl dokumentárních akreditivů a bankovních záruk, kde je riziko eliminováno na minimum.
O exportu mimo EU podle výsledků průzkumu uvažuje pouze 23 procent českých exportních společností. Podle HSBC lze však za strategické země pro český export vnímat především země s rozvíjející se ekonomikou, jako je Čína, Indie či Latinská Amerika, dále pak Vietnam a Kazachstán.
„Je zřejmé, že se čeští exportéři stále nedostatečně orientují na výše uvedené země, které by pro ně mohly představovat výrazný potenciál,“ potvrzuje stanovisko HSBC i David Füllsack, ředitel zahraničního odboru Hospodářské komory ČR.
Nepodceňovat know-how
Nymburský nízkou orientaci českých exportních firem na Čínu a ostatní země s rozvíjející se ekonomikou vysvětluje právě špatným pojetím konkurenceschopnosti.
„Uvědomíme-li si skutečnost, že průměrná roční mzda v Číně je necelých pět tisíc dolarů, tedy téměř třikrát méně než v ČR, je zřejmé, že český exportér zde sotva může konkurovat svou cenou. Jediným východiskem je důraz na inovace a nová technologická řešení,“ vysvětluje Nymburský a dodává, že příkladem může být Německo a jeho výrazný nárůst exportu do Číny, kde inovace hraje výraznou roli v jejich exportu.
„Chtějí-li české společnosti uspět na světových trzích je potřeba o nových trzích získat dostatečné know-how, což je možné v podstatě pouze přímou účastí v těchto zemích,“ tvrdí Füllsack a dodává, že společnosti by neměly podceňovat ani marketingovou podporu.
Například prostřednictvím Hospodářské komory může nyní exportní firma získat podporu ve výši až 120 000 korun na jednu veletržní účast v rámci projektu CzechTrade „Společné výstavy a veletrhy”.