Česko velkou důchodovou reformu nepotřebuje, tvrdí vládní studie

Místo „velké reformy“ podle autorů textu postačí parametrické úpravy systému. Autoři kvitovali zrušení druhého penzijního pilíře a zastropování věku odchodu do důchodu Sobotkovou vládou.

Mimo jiné by se podle nich mělo zvážit oddělení výplaty starobních důchodů od invalidních, vdovských, vdoveckých nebo sirotčích, uvádí studie. V tomto kontextu autoři hovoří o možnosti transformovat první pilíř do podoby fiktivních osobních účtů po vzoru Švédska.

I tam však vedle transformovaného prvního pilíře zavedli druhý fondový pilíř, jehož zrušení autoři kvitují. Švédi si podle svého přání volí nezávislého správce, který jejich peníze investuje do akcií nebo dluhopisů.

Na rozdíl od zrušeného českého druhého pilíře je ten švédský povinný a zaměstnanci do něj odvádějí 2,33 procenta ze mzdy, zatímco do prvního pilíře zaměstnanec a zaměstnavatel odvádějí celkem 14,88 procenta ze mzdy.

„Systém švédského druhého pilíře spočívá v tom, že k odvodům v průběžném pilíři se přidaly další, které šly do toho fondového. Pokud řeknete, že zvýšíme odvody do důchodového systému a část z nich převedeme do nějakého jiného systému, podobnému tomu švédskému, tak je to k debatě,“ řekl Novinkám Vladimír Špidla.

Zdůraznil, že švédská reforma byla výsledkem širokého politického konsenzu. „Hlavní výhrada sociální demokracie u nás byla, že druhý pilíř byl financován na úkor prvního pilíře. To je námitka, přes kterou nejede vlak,“ zdůraznil. „Pokud by se vedla další debata, nikdo není uzavřen nějakému kompromisu,“ dodal.

Dokument kromě toho navrhuje zatraktivnění třetího pilíře „ve formě zvýšení daňových úlev (pro zaměstnavatele přispívající zaměstnancům na smlouvu o penzijním připojištění) a zvýšení možnosti odpočtů u produktů 3. pilíře a životního pojištění“.

„Podnikové plány obecně představují významný díl důchodového zabezpečení. Mají tu výhodu, že umožňují vytvořit daný produkt, aby byl bližší skutečným zkušenostem a problémům daného člověka,“ uvedl Špidla. „Takže máte jiný plán pro oceláře, jiný pro bankovního úředníka,“ dodal.

Podle Špidly by však tato schémata neměla být povinná. „Povinný by měl být první pilíř, který je i přes všechny problémy udržitelný. Nadto mají existovat nejrůznější systémy, které mohou být nějak podpořené,“ uzavřel Špidla pro Novinky.

Dokument ostře kritizuje chilskou reformu, která byla zatím nejradikálnějším krokem směrem k privatizaci penzí. Podle výpočtů ze studie Petra Brabce a Kariny Kubelkové z VŠE přitom činí průměrné roční zhodnocení příspěvků do chilského důchodového systému zhruba devět procent. Podle studie Kristiana Niemetze z londýnského Institutu pro ekonomické záležitosti pak tato návratnost činí 8,4 procenta.

Podle studie, kterou vypracovali chilští autoři Rodrigo Acuña a Augusto Iglesias, na začátku devadesátých let soukromé důchody reálně převyšovaly ty generované nereformovaným systémem o 43 procent u starobních, 68 procent u invalidních a o 42 procent u vdovských. Pouze vdovecké důchody klesly o devět procent.

Autoři vládního dokumentu vyčítají chilskému systému, že generuje příliš nízké důchody. Kristian Niemetz však uvádí, že v chilském systému průměrný důchod nic nevypovídá o reformovaném systému soukromých důchodů. Množství lidí se jej totiž neúčastní a ne všichni na něj přispívají pravidelně.

Podle hlavního ekonoma společnosti Cyrrus Lukáše Kovandy je dokument „obhajobou nečinnosti Sobotkovy vlády”.

„Jako taková tedy není ničím více než politickým pamfletem. Mimochodem, je obecnější otázkou celospolečenské diskuse, zda má vůbec Úřad vlády ČR takovéto studie publikovat, když z nich politické zadání přímo čiší,” sdělil Kovanda Novinkám.

Podle něj by bylo přínosnější, pokud by podobné analýzy byly sestavovány na akademické půdě mimo dosah politického tlaku. Mezi autory textu patří spoluzakladatel sociálnědemokratického think tanku CESTA Vít Klepárník nebo ekonomický expert ČSSD Michal Pícl.