Česko je národ chudých milionářů

Čisté jmění domácností se v letech 2020 až 2023 zvýšilo skoro o devět bilionů korun, a v součtu tak dosáhlo téměř 25 bilionů, sdělila Novinkám Karolína Zábojníková z Českého statistického úřadu.

Jmění se počítá jako celkový majetek minus celkové dluhy. I ty se ve zmíněných letech zvedly o více než 433 miliard korun.

„Zpráva o růstu bohatství zní na první pohled příjemně, ale nemá smysl ji přeceňovat,“ míní hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek.

„V první řadě je bohatství velmi nerovnoměrně rozdělené a v druhé řadě při jeho vyčíslování sehrávají velkou roli použité ceny nemovitostí. Právě proto, že v nemovitostech je vlastně největší část tohoto bohatství,“ upozornil.

Ve vlastním domě či bytě bydlí tři čtvrtiny domácností. Z nich přibližně 16 procent mělo předloni své hlavní bydlení zatížené hypotékou nebo jiným úvěrem. Další nemovitost vlastnila téměř čtvrtina českých rodin.

S ohledem na to, že až 80 procent lidí žije ve vlastním bytě nebo domě, máme zemi téměř plnou milionářů.

Zatímco v roce 2019 stál podle údajů společnosti Deloitte průměrný sedmdesátimetrový byt lehce přes čtyři miliony korun, dnes za něj kupec dá takřka sedm milionů. Nyní navíc byty začaly opět zdražovat. Centrální banka předpokládá do konce roku růst zhruba o pět procent, jiní experti očekávají ještě větší zdražování.

„Ale co to vlastně říká? Nic moc,“ podotkl Dufek.

„Pokud ve vlastněné nemovitosti bydlíte, tak vám může být nárůst hodnoty i do jisté míry jedno. Zajímá vás v první řadě to, jak zvládnete provoz, hypotéku a tak podobně. Lidé tak mohou být takto účetně velmi bohatí, a přitom svůj domek třeba nezvládnou v zimě ani pořádně vytopit a v horším případě ho nemají ani pořádně pojištěný,“ dodal ekonom.

Značný podíl na jmění domácností tvoří také auta, jež jsou často v rodině dvě, někde tři. I ta zdražila. Průměrná cena ojetiny podle údajů společnosti Cebia teď činí 287 tisíc korun a je o 63 tisíc vyšší než před pěti lety.

Vysoké ceny v podstatě všeho však zároveň nabourávají rozpočty domácností. Kumulovaná inflace v Česku v minulých čtyřech letech dosáhla 35 procent. Mzdy tak reálně mezi posledním čtvrtletím roku 2019 a letošním prvním čtvrtletím oslabily takřka o osm procent.

Češi v tomto ohledu dopadli z 38 národností v OECD nejhůř, společně se Švédy.

Ani opticky vyšší příjem v bohaté Praze tak nyní nemusí stačit. „S manželem v součtu vyděláme přes osmdesát tisíc čistého měsíčně, ale stěží vyjdeme. Dovolenou si sice jednou dvakrát za rok dopřejeme, ale třeba do restaurací či za kulturou vůbec nechodíme. Prakticky všechny naše příjmy jdou do hypotéky, na složenky, jídlo a aktivity tří dospívajících dětí,“ popsala Novinkám Martina Mikulecová z Prahy.

Až letos, po více než dvou letech, průměrná hrubá mzda začala reálně stoupat. V prvním kvartále činila 43 941 korun. Na průměr ovšem až dvě třetiny lidí nedosáhnou a podle dat PAQ Research z letošního prvního čtvrtletí třetina domácností neušetří v měsíčním rozpočtu vůbec nic a nezřídka se ještě musí zadlužit.

Pandemie covidu a následná inflační krize měnily chování lidí. Šetří. Zatímco obvykle činí míra úspor, tedy jejich podíl vůči příjmům 11 až 12 procent, jak tomu bylo ještě v prvním covidovém roce 2020, v následujících dvou letech si lidé odkládali až pětinu.

Růst úspor se ale podle hlavního ekonoma Cyrrusu Víta Hradila téměř jistě týká jen menší části bohatších lidí.

„Částečně sice vyšší míra úspor mohla být motivována opatrností v situaci ekonomické nejistoty, a více spořit tedy mohla i nižší střední třída, nicméně spíše se jednalo o střední třídu a výše,“ řekl Novinkám.

Právě bohatším lidem podle něj pomohlo zrušení superhrubé mzdy, prosazené od roku 2021 společnými hlasy ANO, ODS a SPD. „A také jsou jejich rodinné finance méně náchylné na zdražování základních životních potřeb, jakými jsou energie či potraviny,“ podotkl Hradil.

Z průzkumů Banky Creditas přitom vyplynulo, že významná část domácností nedokáže měsíčně uspořit ani dva tisíce korun, takže jejich míra úspor rozhodně nedosahuje oněch téměř 20 procent z minulých let.

Dalším dopadem drahoty byl v posledních letech i útlum spotřeby domácností. Když byla zkraje loňska na dně, vrátila se k úrovni z poloviny roku 2017 a přes mírné nárůsty je aktuálně stále za úrovní roku 2018.