Česko hodně daní práci, ale málo neřesti a majetek

Z hlediska celkové daňové kvóty bylo Česko v roce 2023 pod unijním průměrem a těsně i pod průměrem států Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, kam patří bohaté státy celého světa. Avšak české odvody na povinné pojistné patří mezi nejvyšší.

Z analýzy společnosti PAQ Research, jež porovnávala Česko s Polskem, Slovenskem, Maďarskem a Slovinskem, tedy zeměmi, které mají podobnou životní úroveň a historii, vyplývá, že zdanění práce u nás v roce 2022 představovalo 53,7 procenta daňových příjmů. Zatímco vážený průměr za zmíněné čtyři země (podle velikosti ekonomiky u daných zemí, což je standardní přístup používaný třeba Eurostatem) činil 50,2 procenta.

Naopak příjmy ze spotřebních daní a daně z přidané hodnoty činily v Česku 31,9 procenta, ve vybraných zemích regionu pak 35,6 procenta.

„Často se mluví o tom, že daně rostou. Zdanění zaměstnanecké práce se od roku 2021 skutečně zvyšuje,“ řekl jeden z autorů analýzy, ekonom Jakub Komárek.

Dodal, že je to hlavně kvůli zastarávání slevy na poplatníka, kterou vláda navzdory svému slibu odmítla valorizovat, což dopadá hlavně na nízkopříjmové. K tomu sehrálo roli loňské zavedení platby zaměstnanců za nemocenské pojištění ve výši 0,6 procenta hrubé mzdy.

Vládní konsolidační balíček také zrušil některé daňové slevy a odpočty. To se vedle zaměstnanců ovšem dotklo i živnostníků.

„Pokud se ale podíváme na celkový výběr daní – tedy daň z příjmů fyzických a právnických osob, DPH, spotřební a další daně –, zjistíme, že zdanění ekonomiky je dnes nižší než před covidem. V roce 2024 bylo o 1,2 procenta hrubého domácího produktu nižší než v roce 2020,“ upozornil Komárek.

To je podle něj mimo jiné dáno dlouhodobě klesajícím významem spotřebních daní – tedy daní z majetku nebo neřestí jako alkohol a podobně.

Většina odborníků se shoduje v tom, že současné nastavení daní je nevyhovující. „Systém brzdí růst. Hodně daníme práci a firmy, tedy ekonomické aktivity, zatímco zdanění vína, piva a nemovitostí zůstává velmi nízké,“ shrnul Komárek.

Změna podle něj není složitá. „Lze začít zalepením děr ve spotřebních a majetkových daních a revizí paušální daně pro živnostníky, což umožní jednak nižší zdanění zaměstnanecké práce a jednak daně investovat,“ prohlásil Komárek.

Dlouhodoběji je však podle něj nutná hlubší reforma. „Aby například daň z nemovitých věcí neohrožovala seniorské domácnosti v regionech a naopak motivovala k zastavování dnes nevyužitých proluk ve městech,“ dodal.

Také emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze profesor Richard Hindls Novinkám řekl, že bez hlubších změn včetně kompletní reformy daní Česko ze svých potíží nevybředne. Dodal, že čím později politici s reformou přijdou, tím bude naléhavější.

Snahy Fialovy vlády konsolidovat veřejné finance a ekonomiku považuje za neuspokojivé a dílčí.

Analytik Banky Creditas Petr Dufek zdůraznil, že daňový systém, respektive státní rozpočet, je výrazně závislý na pojistném. „To je ovšem daň jako každá jiná, i když se jako daň neoznačuje,“ upozornil.

„Daníme proto více zaměstnance skrze toto pojistné, které pak patří mezi nejvyšší v zemích OECD. Dá se říct, že výrazněji daníme především práci, průměrně spotřebu a nejméně majetek,“ shrnul.

Nestačí ale zaměřit se jen na sazby u jednotlivých daní. Záleží i na tom, co vše a jakým způsobem je zdaněno.

„Náš systém například zahrnuje řadu nesystémových výjimek, které celkový výběr snižují. Jedná se o výjimku pro tichá vína a cidery, investiční byty či neefektivní odpočet hypotečních úroků, který nedávno zkritizovala Národní ekonomická rada vlády. V okolních státech nejsou tyto selektivní výjimky takto štědré,“ poznamenal Komárek.

V rámci konsolidačního balíčku se loni v Česku zvýšila o 80 procent daň z nemovitosti, korporátní daň stoupla z 19 na 21 procent. Už předtím byla nejvyšší ze zemí takzvané visegrádské čtyřky, tedy vyšší než na Slovensku, v Polsku i v Maďarsku.

Od loňska platí jen dvě sazby DPH. Ta základní ve výši 21 procent zůstává v rámci zemí Visegrádu až za Maďarskem s 27 procenty a Polskem s 23 procenty. Avšak snížená sazba 12 procent na běžné a sociálně citlivé položky je nejvyšší nejenom v rámci V4, nýbrž i druhou nejvyšší v rámci střední a východní Evropy a střední Asie.