Článek
Vyplývá to z prvního výzkumu zaměřeného na agentury, které se v Česku zabývají poskytováním pečovatelských, hlídacích služeb a různých úklidových či údržbových prací. Udělalo jej ve spolupráci s 60 agenturami šest sociologů z brněnské Masarykovy univerzity.
Přestože je o tyto služby stále větší zájem, mnozí Češi se za jejich využívání tak trochu stydí. Mají totiž pocit, že by vše měli hravě zvládat sami. Jenže vše stihnout v dnešní společnosti zaměřené na výkon nejde.
Cizince domů nechceme
„Nabídka služeb je již nyní v této oblasti obrovská a mnohdy překračuje hranice fantazie. Není pochyb o tom, že o agentury bude stále větší zájem. Zatím si ale jejich služby může dovolit jen vyšší nebo střední třída,“ řekla Právu spolutvůrkyně projektu Adéla Souralová.
Výzkum mimo jiné ukázal, že k raritám pořád patří ten, kdo si do domácnosti zajistil filipínské hospodyně, oblíbené v zahraničí. Ale pozor, Karel Gott nebyl svého času jediný, kdo tak učinil. „Klasický Čech je nedůvěřivý k cizincům. K hlídání dětí chce Češku, nejlépe mladou studentku, a to obvykle s odůvodněním, že ta bude lépe s dítětem přirozenou cestou procvičovat jeho rodný jazyk,“ vysvětlila socioložka.
Studentky ale rozhodně nemohou jásat, třeba na úklidové práce nepatří mezi žádané pracovní síly. Na ten jsou podle agentur ideální ženy mezi 30 až 60 lety. Mladší prý uklízet neumějí a starší na úklid už nestačí.
Dokladem české nedůvěry ke komukoli cizímu, kdo má přestoupit práh domu či bytu, je, že klienti chtějí jen prověřené pracovníky. Jinými slovy, každý, kdo v této oblasti pracuje, musí mít čistý trestní rejstřík. Agentury se snaží vytvářet v klientech pocit důvěry a bezpečí, a navíc je ujišťují, že nejsou nemehla. I když si zavolají hodinového manžela na pomoc se smontováním nábytku, opravou lustru či vymalováním, neznamená to prý, že jsou nešikové.
Přesto se Češi raději moc využíváním těchto služeb nechlubí. Na rozdíl od zemí západní Evropy je využívají jen nárazově a ne dlouhodobě.
Psi jako děti
V této souvislosti sociologové označují lidi středního věku za takzvanou sendvičovou generaci. Na jedné straně se snaží postarat o děti, ale zároveň také o své rodiče. Jenže nemají to nejcennější, a to je čas. Proto dětem hradí chůvy a seniorům zase pečovatelky.
Ochotni jsou ale utrácet peníze i za další své miláčky, a to psy. Především na okrajích velkých měst fungují psí školky, v nichž pes tráví celý den pod dohledem pečovatele a ve společnosti psích přátel. V některých je k dispozici psí wellness, v němž se může čtyřnohý miláček vyráchat v bazénu nebo je mu zastřižena srst či drápky.
„Setkali jsme se i s tím, že pracovníci některých agentur mluvili o péči o psy, jako by mluvili o péči o děti,“ uvedla Souralová.