Část Francouzů začala v obavách z nové vlády převádět peníze do ciziny

„Obrovské hromady peněz právě teď opouštějí Francii. Je to ohromující. Lucemburští pojistitelé, s nimiž spolupracuji, se teď prohýbají pod přívalem nových klientů,“ řekl listu jeden francouzský správce aktiv.

Po vítězství NFP v předčasných parlamentních volbách mnoho více či méně movitých Francouzů začalo vážně zvažovat, že by zemi opustili. Exil není snadné rozhodnutí, ale prvním krokem na cestě k němu bylo pro část lidí převedení peněz do zahraničí. Někteří tak učinili dokonce už po prvním kole voleb, které vyhrálo nacionalistické a populistické Národní sdružení (RN).

„Někteří klienti nás požádali, aby vše bylo připraveno na případný odchod (ze země). Některých se zmocnila panika. Chtějí vše prodat, změnit postavení své rodiny. Je cítit velký vztek,“ popisuje právník Philippe Lorentz. Jeho kancelář od voleb zaznamenala o třetinu více klientů než dříve.

Lídr Nepodrobené Francie (LFI) Jean-Luc Mélenchon před dvěma lety prohlásil, že „nad 12 milionů beru vše“. Kontroverzní opatření, které lze považovat za konfiskaci, se objevilo v letošním programu NFP, jejíž je LFI součástí.

„Moji klienti, kteří mají majetek nad 12 milionů, se nehodlají nechat oškubat,“ uvádí šéf firmy Optigestion specializované na správu majetku Éric Gérard.

„Někteří očekávají, že hranice zítra klesne na deset milionů, pak možná na pět,“ sdílí jeho obavy Benoît Lelieur z obdobně zaměřené firmy Aquila Avocats. „Lidé, kteří dnes poctivě platí daně, si kladou otázky ve chvíli, kdy se míra zdanění mění ve znárodňování,“ dodává Lelieur. Upozorňuje také, že hlavní motivací pro odchod ze země není samotný růst daní, ale také celková proměna nálady ve společnosti, růst napětí a násilí, které je běžné už i mezi mládeží a dětmi.

Francie zůstává jednou ze zemí s nejvyšším zdaněním v Evropě – povinný odpočet činí 43 procent a daňový exil je velkým lákadlem. Reakce Francouzů po letošních volbách ale není historicky ojedinělá. Podobně se už mnozí chovali po volbách v letech 1925, 1936, 1981 a 2012, vždy když se vracela k moci levice. V roce 1981 to byly obavy z možného znárodňování za Françoise Mitterranda, v roce 2012 vyvolal odchody bohatých nástup Françoise Hollandea na post prezidenta a růst daní.

Naopak současný prezident Emmanuel Macron se snaží podnikatelské prostředí podporovat. Jeho rozhodnutí rozpustit dolní komoru parlamentu a vypsat předčasné volby by ale všechen pokrok v této oblasti mohlo vrátit o obrovský krok zpět, píše Le Figaro.

Finančníci oslovení deníkem Le Figaro uvedli, že možné daňové změny by státu stejně nepřinesly příliš mnoho prostředků navíc, měly by ale obrovský dopad na psychiku již tak daňově těžce zatížených subjektů. Paříž se navíc po odchodu Británie z Evropské unie stala útočištěm pro část obchodníků na burze, kteří by si teď museli hledat nové působiště.