Článek
V prvním případě by ECB dostala zelenou, aby poskytla významnou likviditu oslabeným ekonomikám. Předchází tím recesi eurozóny, úrokové sazby zůstávají krátkodobě nízké, ale inflace stoupá nad dvouprocentní cíl ECB a euro oslabuje.
V druhém případě by byl pro nejvíce zadlužené země sjednán program dobrovolného bankrotu, který spustí dluhovou spirálu a prodlouží recesi trvající dva až tři roky. Výsledkem programu bude kumulovaný propad HDP eurozóny přibližně o pět procent.
Ve třetím případě by Řecko bylo donuceno odejít z eurozóny, což by způsobilo výrazné zhoršení jeho ekonomiky, rychlou devalvaci vlastní nové měny a prudký nárůst inflace. Eurozóna se bude snažit chránit svou měnu prostřednictvím tvrdé rozpočtové disciplíny a jiných opatření zvyšujících důvěru investorů. Stále by však přetrvávala recese, a to až dva roky.
Ve čtvrtém případě by se Francie s Německem dohodly, že stávající eurozóna je neudržitelná. To by mohlo směřovat k vytvoření nového, menšího a pevněji regulovaného měnového bloku. Lze předpokládat, že „nové euro“ dramaticky posílí a že nový blok bude těžit z boomu domácí poptávky. Ekonomiky, které by byly vyloučeny, utrpí prudké oslabení svých měn a vážné ekonomické problémy.
Česku by se bankroty a měnový blok nehodily
„Kromě jednoznačně nepříznivých dopadů bankrotu předlužených zemí eurozóny by Českou republiku negativně zasáhl i vznik francouzsko-německého měnového bloku. Jako subdodavatelé Německa bychom jistě nepřivítali ,deuro‘, které by významně posílilo. Tím by oslabilo vývozní možnosti nové ,deurozóny‘," připomněl analytik Zdeněk Hrdlička z PwC Česká republika.
Podle Hrdličky by české firmy na druhou stranu dostaly příležitost alespoň částečně nahradit na zahraničních trzích německé společnosti. „Během několika let by se jim to mohlo podařit, krátkodobě na to ale nejsou tuzemské podniky připraveny,“ dodal analytik.