Článek
„Jsou to poslední díly skládanky, jimiž se završuje regulační reforma evropského bankovního systému. Tyto předpisy se týkají malého počtu velmi velkých bank, které jinak mohou být příliš velké, abychom je nechali zbankrotovat, příliš drahé, abychom je zachraňovali, a příliš složité, abychom mohli jejich problémy vyřešit,“ uvedl komisař pro vnitřní trh a služby Michel Barnier, který návrhy předkládal.
Lidé nesmí doplácet na chyby bankéřů
Zároveň ujišťoval: „Navrhovaná opatření zajistí, aby daňový poplatník nemusel platit za chyby bank.“ Cílem jeho návrhů je zajistit, aby „rozdílná vnitrostátní řešení nevytvářela třecí plochy v bankovní unii a nenarušovala fungování jednotného trhu“.
Zatímco Francouzi a Němci už minulý týden vyjádřili obavy, že by to mohlo vést k úniku bankovních služeb, někteří představitelé parlamentu EU se ve středu rozhořčovali, že návrhy přicházejí příliš pozdě a nynější europoslanci je nebudou moci do květnových voleb projednat.
Pokud ale návrhy nakonec schválí státy i unijní parlament, nebudou smět největší banky obchodovat s finančními nástroji a komoditami, tedy provádět „obchodování na vlastní účet výhradně za účelem dosažení zisku pro banky“.
Výzva především pro bankovní dohledy
Riskantní obchody jim však nebudou zakázány úplně. Nesmějí je sice provádět na vlastní účet, mohou je však realizovat prostřednictvím dceřiných společností. To by mohlo představovat riziko pro finanční ústavy jako české banky, které jsou v drtivé většině „dcerami“ velkých cizích firem.
Návrh Komise ale počítá i s tím, že bankovní dohled bude mít pravomoc vyžadovat, aby banky oddělily rizikové obchodní činnosti od přijímání vkladů, což by mělo ochránit běžné vkladatele. Dohledové orgány budou navíc moci vymáhat převedení „vysoce rizikových obchodních činností (např. operací spojených s tvorbou trhu, komplexními deriváty a sekuritizací) na samostatné právní subjekty uvnitř skupiny“.
Brusel se snaží zabránit i situaci, že by obří banky obcházely pravidla a přesunuly „část svých činností do méně regulovaného sektoru stínového bankovnictví“. Proto navrhl „doprovodná opatření“, která mají regulačním orgánům i investorům zajistit dostatečný vhled do různých finančních transakcí s cennými papíry.
Své návrhy hájí Brusel i tím, že pak bude možné odstranit obří a neoprávněné dotace, které dostaly největší banky na úkor zbytku společnosti od vlád, jež se bály jejich otřesů či pádu.
| Příliš velcí pro pád |
|---|
| Přibližně osm tisíc unijních bank kontroluje aktiva v hodnotě 45 biliónů eur, což odpovídá třiapůlnásobku hrubého domácího produktu celé Unie. |
| Jako TBTF, tj. „příliš velké, než aby mohly padnout“, bývají označovány banky, jejichž aktiva mají hodnotu 30 miliard eur a více a jejichž obchodní aktivity překračují hranici 70 miliard eur. |
| Spadají sem tři desítky největších bankovních skupin v EU, kontrolují více než polovinu bankovních aktiv v EU (23,4 miliardy eur). Právě na ně by se měla vztahovat nová pravidla. |
| Podle Společného výzkumného centra Evropského komise dostaly tyto banky, aby se předešlo jejich otřesům či zhroucení, jen v roce 2011 dotace v hodnotě 72 až 95 miliard eur. O rok později to bylo dalších 58 až 82 miliard eur. To vše šlo na účet daňových poplatníků. |
| Na rekapitalizaci unijních bank, na záruky pro jejich nové dluhy a na další opatření bylo podle údajů Komise vydáno již 1,6 biliónu eur, tedy asi 43 biliónů korun. |
| Evropské banky půjčují domácnostem a firmám jen 28 procent svých aktiv. Se zbytkem jdou na finanční trhy do vysoce rizikových, ale pro ně také vysoce ziskových operací. |