Bílé zlato znovu na scéně. Vzácná slonovina putuje také přes Ruzyni

Ve 14. století před naším letopočtem patřila v zemi na Nilu zubovina, tvořící sloní kly, k nejvyhledávanějším obchodním položkám vůbec. Nicméně archeologické nálezy z různých míst opakovaně potvrdily, že lidé využívali zmiňovaný překvapivě odolný a hutný materiál již v době kamenné.

Skutečný rozmach obchodu se sloními kly nastal až poté, co Evropané začali postupně kolonizovat černý kontinent. Smutnou vizitkou civilizace zůstává skutečnost, že vývoz slonoviny z Afriky byl velmi často spojen s jiným kšeftem, na který by státy jej provozující dnes nejraději zapomněly – s obchodem s otroky.

Výroba kulečníkových koulí, šachových figurek, držadel vycházkových holí a nožů, klavírních kláves, malých šperkovnic, tabatěrek či vyslovených tretek a nevkusných kýčů stála život tisíců afrických slonů. Podle odhadů se savanami a pralesy ještě v 16. století prohánělo na deset miliónů největších v současnosti žijících suchozemských živočichů.

I když hlad po klech poněkud utlumily obě světové války, na konci 80. let 20. století z původního počtu slonů zůstala jen desetina. Docházelo tak k paradoxním situacím, kdy kupříkladu malé východoafrické Burundi vykazovalo ve skladech 90 tun slonoviny, zatímco v přírodě se pohyboval poslední sloní mohykán. Ani největší optimisté nepochybovali, že se pytlačení chobotnatců zcela vymklo kontrole.

USA, západní Evropa a skupina afrických zemí v čele s Keňou se proto rozhodly katastrofální vývoj zvrátit. Na Nový rok 1990 začal platit v rámci Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) celosvětový zákaz obchodování se slonovinou. Protože pro kly sláblo odbytiště, pytláctví i pašování slonoviny pokleslo na úroveň, kterou odborníci označovali za snesitelnou.

Idyla ale netrvala dlouho. Zejména státy z jihu afrického kontinentu upozorňovaly, že na jejich území zůstávají populace slonů poměrně početné, stabilní a dobře obhospodařované. Připomínaly současně, že se množí střety s venkovským obyvatelstvem, kterému tito velcí savci plení úrodu a ničí obydlí.

Spojenými silami proto navrhly uvolnění embarga. Předpokládalo se, že kontrolovaný obchod se slonovinou sníží poptávku po bílém zlatu, a omezí tak pytláctví a zlikviduje černý trh s touto hmotou.

A tak byl v letech 1999 a 2009 povolen prodej 157 tun slonoviny z Botswany, Namibie, Zimbabwe a Jihoafrické republiky do dvou asijských zemí, kde se slonovina těší mimořádné oblibě – do Japonska a Číny. Prodávající země se veřejně zavázaly, že většinu peněz z prodeje klů využijí na ochranu přírody a rozvoj venkova.

Veškerá slonovina nabídnutá k prodeji musela prokazatelně pocházet ze státních zásob po regulovaném odstřelu slonů v chráněných územích nebo ji úřady musely zabavit pytlákům.

Dnes je jasné, že se naděje vkládané do kontrolovaného prodeje slonoviny nenaplnily. Od roku 2005 ilegální kšeftování se slonovinou opět mohutní a už dosáhlo objemu zaznamenaného naposledy v roce 1989.

Má popsaná situace vůbec řešení? Příklady z mezinárodního obchodu s ohroženými druhy a výrobky z nich dokládají, že nezbývá nic jiného než trpělivě kombinovat vynucování práva s osvětou, směřující ke snížení poptávky. A to vše s vědomím, že jde o běh na dlouhou trať.

Muž v uniformě sledující obrazovku přístroje na pražském letišti náhle zpozorní. Mezi kosmetikou a čokoládou v rentgenovaném kufru zahlédl podivné předměty, pečlivě zabalené do papíru a pro jistotu oblepené izolepou.

Zevrubná prohlídka ukázala, že zavazadlo obsahuje celkem osmnáct různě velkých kusů surové slonoviny, rozřezané na menší části dlouhé 30–40 centimetrů. Nešlo o žádnou maličkost. Hmota ze sloních klů dosahovala celkové váhy více než 33 kilogramů.

„Zabavená slonovina pochází z nejméně tří zabitých zvířat. Její barva napovídá, že skutečně jde o čerstvou hmotu, nikoli o starožitnost. Slonovina totiž stářím a působením ultrafialového záření postupně žloutne a vlivem vlhkosti může popraskat,“ vysvětluje Pavla Říhová z České inspekce životního prostředí.

Případ, k němuž došlo na Ruzyni letos koncem ledna, není výjimkou. Do České republiky v poslední době proudí stále větší množství nelegální slonoviny, která je porůznu rozprodávána nebo z našeho hlavního města putuje dále do Asie.

Na konci loňského roku zase celníci na letišti v Ruzyni zabavili dva pašované rohy přísně chráněného nosorožce tuponosého o celkové váze 6,8 kg v balíku, který rovněž směřoval do Vietnamu.