„Běžné ceny“ supermarketů jsou jen dalším nástrojem, jak mást zákazníka

„Žádný právní předpis nestanovuje, co běžná cena znamená a jak má být určena. Prodávající tak činí na základě svých pravidel a uvážení. Musí přitom ale dodržet platné právní předpisy, například zákaz užívání nekalých obchodních praktik,“ sdělil Novinkám František Kotrba, mluvčí České obchodní inspekce.

Je tedy běžná cena průměrná cena? A za jaké období? Anebo je to cena, která převládá po většinu času? Na otázku, co tento pojem znamená a jakým způsobem je cena supermarkety stanovována, ani jeden z nich neodpověděl.

A tak jen houstne mlha okolo toho, jak obchody ceny stanovují a jaká je skutečná hodnota zboží, když se jednou prodává podle takzvaně běžné ceny za 130 korun a ve slevě třeba za 70 Kč. Není takzvaná běžná cena vysoce nadsazená? A je potom sleva opravu slevou?

To, že někteří z takzvané běžné ceny počítají slevy, není výjimkou. Nejnižší cena bývá často uvedena menším písmem. Když se ho zákazník rozhodne luštit, může být zaskočen: sleva někdy ve skutečnosti žádnou slevou není, někdy jde dokonce i o zdražení.

„Pokud jsou uvedeny další, zákonem nevyžadované cenové informace, nesmí být uvedeny takovým způsobem, aby spotřebitele mátly,“ dodal Kotrba.

Typickým příkladem toho je Penny Market, který pravidla opakovaně ignoruje.

„Procentuální vyjádření výše slevy je odvozeno z jiné než nejnižší ceny. Pozornost spotřebitele primárně upoutá mnohem výraznější „běžná cena“, kterou spotřebitel může považovat za odpovídající té nejnižší. Povinný údaj o nejnižší ceně je pro spotřebitele obtížně čitelný,“ komentoval Kotrba několik fotografií cenovek ze zmiňovaného řetězce.

„Informace o slevě z ceny výrobku uvedené na fotografiích nasvědčují tomu, že prodávající nesplňuje některé požadavky zákona o ochraně spotřebitele,“ dodal.

Rozhodně se ale nejednalo o výjimky, Penny navíc není jediné. Případy, kdy je běžná cena mnohem čitelnější než ta nejnižší za 30 dnů, v kombinaci s uvedením procentuálního snížení běžné ceny, se v mírnější podobě objevují i v Bille.

Otázkou tedy zůstává, jak je to – pokud obchodní inspekce provádí pravidelné kontroly – dlouhodobě možné.

„Velcí prodejci mají dobře spočteno, že se jim stále vyplatí dostat pokutu při dolní hranici možné sazby. Na takto sporných označeních slev totiž vydělají mnohem více, než činí uložená pokuta,“ komentoval vedoucí asociace Sdružení obrany spotřebitelů Ondřej Zelenka.

Jednotlivé pokuty se totiž pohybují v rámci desítek, maximálně nižších stovek tisíc korun.

„Máme ministerstva, která řeší problémy zemědělců, lékařů, učitelů, ale kdo řeší problémy zákazníků? V Evropské unii se to řeší na nejvyšší úrovni, komisařka pro konkurenci je jedna z nejmocnějších. V Německu i Rakousku mají ministerstva na ochranu spotřebitelů, ve Francii státního tajemníka. České orgány mají nedostatek expertů, jsou pomalé a slabé, obzvláště vůči některým hráčům. Proto se zde mnohým firmám vyplatí nedodržovat pravidla,“ uzavřel marketingový expert Robert Le Veneur.